[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
* Každý si pamatuje, že jste v loňském roce měla autohavárii, při níž zemřel motocyklista. Jak to vlastně dopadlo?
Ještě stále je to v šetření a budou se vypracovávat další posudky, ale řeknu vám to takhle: V případě, že bych cítila nějaké pochybení, třeba že jsem jela rychle, měla v krvi alkohol nebo nejela ve svém pruhu, měla bych nejspíš nadosmrti výčitky a možná bych si za ten volant už ani nesedla. Nic takového se však nestalo, a tak za volant sedám dál a jezdím stejně opatrně, jako jsem jezdila předtím. Celé je to ovšem samozřejmě velmi smutné.
* Pár měsíců na to jste se rozešla s otcem své tříleté dcery Matějem Homolou. Jak jste to ustála?
Je to klišé, ale nejvíc mi pomohla právě dcera Laura (říkám jí Lola), protože povinnosti člověku nedovolí se zhroutit. V takových situacích je to pak jediná věc, kvůli které se vám chce vylézt z postele. Všechno potřebuje svůj čas. Věděla jsem, že padám ke dnu, a ta cesta byla delší, než jsem si myslela, ale pak jsem si na něj konečně stoupla a odrazila se. Myslím, že v sobě mám bojovníka, který dokáže leccos ustát.
* Většinu písniček včetně textů jste si napsala sama. Byla to pro vás terapie?
Svým způsobem ano. Patetická ale nejsem, i když se to někomu třeba líbit nemusí. Prožívala jsem hluboké emoce a takových období v životě zase až tolik nebývá. Z nové desky to je pochopitelně znát, ale rozhodně nejsem žádná plačka. Jen mi přijde samozřejmé zpívat o tom, co jsem prožila a k čemu jsem právě dozrála.
* Prozradíte něco o vašich náramcích pro štěstí?
Jsou darované a dostala jsem je od přátel s tím, že až mi bude úplně dobře na těle i na duši, musím je zase darovat někomu dalšímu. Na jednom jsou malé mexické lebky, na druhém křížky a další zdobí takový zvláštní znak, o kterém si chci přečíst na internetu. Jsou pro štěstí a také prý odhánějí zlé duchy.
* Máte vztah k nějakému sportu?
Jednu věc jsem si našla. Nedávno jsem si totiž domů pořídila běžící pás. Poprvé jsem ho vyzkoušela u kamarádky v Los Angeles, kde jsme s Laurou začátkem roku 2011 pobyly tři měsíce. Když venku pršelo a nikam se nedalo jít, zkusila jsem si to u ní a líbilo se mi to. Běhání nesnáším, ale tady jde o rychlou chůzi a ta je mnohem příjemnější. Udělala jsem si na pásu horský výšlap a zjistila, že mě to při ošklivém počasí dokonce baví. Můžu si u toho přemýšlet o životě nebo si číst a je mi dobře. Strašili mě, že profesionální běžící pás stojí šedesát tisíc, ale sehnala jsem krásný i za dvacet a jsem s ním spokojená. Naprogramuju si, jaké chci stoupání a jak dlouho, a chodím tak dlouho, dokud mě to baví. Pamatuju si, že právě rychlou chůzí jsem shodila kila, která mi zůstala po porodu. V těhotenství jsem totiž přibrala 26 kg a pak jsem to musela dostat dolů. Pomohly procházky. Bydleli jsme v pronajatém domě na Vyžlovce a tam nebylo moc možností. Jediné, co se dalo, bylo chodit s kočárem na procházky do lesa a to jsem dělala poctivě. Ještě ráda plavu, a právě proto bych si v Los Angeles chtěla pořídit malý byteček někde u pláže na kraji města, kde je nízká zástavba.
* Omezujete se nějak v jídle?
Minimálně. Po šesté hodině večerní už nejím, maximálně si dám salát nebo polívku, ale přes den jím všechno a mojí největší slabostí jsou sladkosti. Miluju zmrzlinu a každou chvíli se přemlouvám, že jedna denně stačí. Nejvíc mi chutná taková zmrzlina, kde jsou ještě kousky čokolády nebo ovoce, to odolat opravdu neumím. A do auta si ráda beru třeba Magnum. Vaření mě baví, ale nejraději mám jednoduchá jídla, hlavně rýži a zeleninu. Omáčkový typ nejsem a nemusím třeba ani halušky. Ty si ráda dám jednou za rok, když jsem na Slovensku někde v kolibě. To k tomu patří stejně jako třeba smažený kapr k Vánocům.
* A co jí ráda vaše tříletá dcerka?
Má ráda těstoviny, tousty se sýrem, úplně jednoduché věci. Legrační je, že jí nedávno moc zachutnal losos, a to jak pečený, tak i uzený. Jí málo, ale často a já ji do jídla nechci nijak nutit. Vím, jak mi strašně vadilo, když nás rodiče do jídla nutili a pak jsme se sestrou házely zbytky za skříň. Větu „tohle musíš dojíst“ ode mne neuslyší.
* Mluvíte s ní česky, nebo slovensky?
Česky, ale slovenštinu zná od babičky a také z mých písniček.
* Máte nějaký osvědčený přírodní recept?
Mám vyzkoušené účinky zázvoru. Když jsem loni měla vánoční koncert, pokoušela se o mě chřipka a potřebovala jsem se dát rychle dohromady. Tři dny v kuse jsem pila zázvorový čaj s medem a pomohlo mi to. Jinak jsem naštěstí docela držák, nemocná nebývám a ani nejsem zvyklá užívat jakékoli léky.
* Kromě toho, že jste v září vydala desku „Stereo“, máte za sebou také úspěšné turné s Danielem Bártou…
I to se velmi vydařilo a udělalo mi radost tím víc, že po loňském roce, kdy jsem se potýkala s řadou problémů, o kterých jsme se bavili na začátku, mě pracovní elán na chvíli opustil. Čekala jsem, až přijde změna, a ta naštěstí přišla. Najednou jsem opravdu cítila, že nastal ten správný okamžik, kdy chci udělat další desku. Koncerty s Danem Bártou byly také báječné. Uvažovali jsme o nich už dřív a potěšilo mě, že konkrétní nabídka přišla z jeho strany právě v době, když jsem se ze všech těch průšvihů vzpamatovávala u kamarádky v Los Angeles.