Maminka.czNovorozenec

Dara Rolins: „Věděla jsem, že padám ke dnu...“

Adéla Klínová 21.  11.  2011
Dara Rolins: „Věděla jsem, že padám ke dnu...“
Od loňského roku, kdy Daru Rolins potkalo několik těžkých chvil, nosí na obou zápěstích speciální náramky pro štěstí. Potřebuje ho víc než dřív. Vydala další desku s názvem „Stereo“ a snaží se překonat vše, co ji trápí.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

* Každý si pamatuje, že jste v loňském roce měla autohavárii, při níž zemřel motocyklista. Jak to vlastně dopadlo?

Ještě stále je to v šetření a budou se vypracovávat další posudky, ale řeknu vám to takhle: V případě, že bych cítila nějaké pochybení, třeba že jsem jela rychle, měla v krvi alkohol nebo nejela ve svém pruhu, měla bych nejspíš nadosmrti výčitky a možná bych si za ten volant už ani nesedla. Nic takového se však nestalo, a tak za volant sedám dál a jezdím stejně opatrně, jako jsem jezdila předtím. Celé je to ovšem samozřejmě velmi smutné.

* Pár měsíců na to jste se rozešla s otcem své tříleté dcery Matějem Homolou. Jak jste to ustála?

Je to klišé, ale nejvíc mi pomohla právě dcera Laura (říkám jí Lola), protože povinnosti člověku nedovolí se zhroutit. V takových situacích je to pak jediná věc, kvůli které se vám chce vylézt z postele. Všechno potřebuje svůj čas. Věděla jsem, že padám ke dnu, a ta cesta byla delší, než jsem si myslela, ale pak jsem si na něj konečně stoupla a odrazila se. Myslím, že v sobě mám bojovníka, který dokáže leccos ustát.

* Většinu písniček včetně textů jste si napsala sama. Byla to pro vás terapie?

Svým způsobem ano. Patetická ale nejsem, i když se to někomu třeba líbit nemusí. Prožívala jsem hluboké emoce a takových období v životě zase až tolik nebývá. Z nové desky to je pochopitelně znát, ale rozhodně nejsem žádná plačka. Jen mi přijde samozřejmé zpívat o tom, co jsem prožila a k čemu jsem právě dozrála.

* Prozradíte něco o vašich náramcích pro štěstí?

Jsou darované a dostala jsem je od přátel s tím, že až mi bude úplně dobře na těle i na duši, musím je zase darovat někomu dalšímu. Na jednom jsou malé mexické lebky, na druhém křížky a další zdobí takový zvláštní znak, o kterém si chci přečíst na internetu. Jsou pro štěstí a také prý odhánějí zlé duchy.

* Máte vztah k nějakému sportu?

Jednu věc jsem si našla. Nedávno jsem si totiž domů pořídila běžící pás. Poprvé jsem ho vyzkoušela u kamarádky v Los Angeles, kde jsme s Laurou začátkem roku 2011 pobyly tři měsíce. Když venku pršelo a nikam se nedalo jít, zkusila jsem si to u ní a líbilo se mi to. Běhání nesnáším, ale tady jde o rychlou chůzi a ta je mnohem příjemnější. Udělala jsem si na pásu horský výšlap a zjistila, že mě to při ošklivém počasí dokonce baví. Můžu si u toho přemýšlet o životě nebo si číst a je mi dobře. Strašili mě, že profesionální běžící pás stojí šedesát tisíc, ale sehnala jsem krásný i za dvacet a jsem s ním spokojená. Naprogramuju si, jaké chci stoupání a jak dlouho, a chodím tak dlouho, dokud mě to baví. Pamatuju si, že právě rychlou chůzí jsem shodila kila, která mi zůstala po porodu. V těhotenství jsem totiž přibrala 26 kg a pak jsem to musela dostat dolů. Pomohly procházky. Bydleli jsme v pronajatém domě na Vyžlovce a tam nebylo moc možností. Jediné, co se dalo, bylo chodit s kočárem na procházky do lesa a to jsem dělala poctivě. Ještě ráda plavu, a právě proto bych si v Los Angeles chtěla pořídit malý byteček někde u pláže na kraji města, kde je nízká zástavba.

* Omezujete se nějak v jídle?

Minimálně. Po šesté hodině večerní už nejím, maximálně si dám salát nebo polívku, ale přes den jím všechno a mojí největší slabostí jsou sladkosti. Miluju zmrzlinu a každou chvíli se přemlouvám, že jedna denně stačí. Nejvíc mi chutná taková zmrzlina, kde jsou ještě kousky čokolády nebo ovoce, to odolat opravdu neumím. A do auta si ráda beru třeba Magnum. Vaření mě baví, ale nejraději mám jednoduchá jídla, hlavně rýži a zeleninu. Omáčkový typ nejsem a nemusím třeba ani halušky. Ty si ráda dám jednou za rok, když jsem na Slovensku někde v kolibě. To k tomu patří stejně jako třeba smažený kapr k Vánocům.

* A co jí ráda vaše tříletá dcerka?

Má ráda těstoviny, tousty se sýrem, úplně jednoduché věci. Legrační je, že jí nedávno moc zachutnal losos, a to jak pečený, tak i uzený. Jí málo, ale často a já ji do jídla nechci nijak nutit. Vím, jak mi strašně vadilo, když nás rodiče do jídla nutili a pak jsme se sestrou házely zbytky za skříň. Větu „tohle musíš dojíst“ ode mne neuslyší.

* Mluvíte s ní česky, nebo slovensky?

Česky, ale slovenštinu zná od babičky a také z mých písniček.

* Máte nějaký osvědčený přírodní recept?

Mám vyzkoušené účinky zázvoru. Když jsem loni měla vánoční koncert, pokoušela se o mě chřipka a potřebovala jsem se dát rychle dohromady. Tři dny v kuse jsem pila zázvorový čaj s medem a pomohlo mi to. Jinak jsem naštěstí docela držák, nemocná nebývám a ani nejsem zvyklá užívat jakékoli léky.

* Kromě toho, že jste v září vydala desku „Stereo“, máte za sebou také úspěšné turné s Danielem Bártou…

I to se velmi vydařilo a udělalo mi radost tím víc, že po loňském roce, kdy jsem se potýkala s řadou problémů, o kterých jsme se bavili na začátku, mě pracovní elán na chvíli opustil. Čekala jsem, až přijde změna, a ta naštěstí přišla. Najednou jsem opravdu cítila, že nastal ten správný okamžik, kdy chci udělat další desku. Koncerty s Danem Bártou byly také báječné. Uvažovali jsme o nich už dřív a potěšilo mě, že konkrétní nabídka přišla z jeho strany právě v době, když jsem se ze všech těch průšvihů vzpamatovávala u kamarádky v Los Angeles.

Témata: Těhotenství, Děti, Porod, Slavní rodiče, Novorozenec, Předškolák, Školák, Kojenec, Batole, Časopis Moje zdraví, Lola, pád, Dara Rolins, Malý byt, Placka, Dar, Jediná věc, Vedě, Halušky, Vánoční koncert, Přírodní recept, Pochybení, Smažený kapr, Tříletá dcerka