[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když se mi narodil první syn, bylo v porodnici beznadějně přeplněné oddělení šestinedělí. Nezbývalo tak, než mě odvelet o patro níž na oddělení gynekologie, přičemž můj novorozený drobeček zůstal v péči sestřiček. Mohla jsem ho tak z praktických důvodů v prvních dvou dnech v podstatě jen „navštěvovat“ na kojení.
Jednou jsem takhle za svým zlatíčkem přišla a světe, div se – v pusince třímal klasickou velkou kytku. Sestřička mu dala bez mého svolení dudlík? Podivila jsem se tehdy. Takhle to v jedné z nejžádanějších pražských porodnic bylo před sedmi lety běžnou praxí. Nikdo se maminek neptal, jestli s tím souhlasí, prostě miminko plakalo, tak mu ho sestry šouply.
Ne že bych byla odpůrcem dudlíků. Pod vlivem mojí maminky, dětské zdravotní sestřičky, jsem se držela motta: Lepší, než když si cucá palec. Ten totiž jen tak nezahodíš. Jela jsem tak už do porodnice vybavená dvěma vysterilizovanými šidítky. Dokonce i ve výbavičce pro oddělení šestinedělí mi to porodnice doporučila. Přesto mě její praktiky tenkrát upřímně dost zarazily. Ve spoustě porodnic se naopak setkáte s naprosto opačným přístupem. Sestřičky a laktační poradkyně jsou striktně proti jeho používání a dokola se vám snaží vysvětlit, proč byste ho z té tašky alespoň v prvních týdnech vůbec neměla vytahovat.
Sání je pro miminko přirozená věc, prostřednictvím něj nalézá klid, uspokojuje své potřeby, a to i ty na hladu nezávislé. Laktační poradkyně, které se často shodují na zatracování šidítek, proto navrhují kojit bez sledování intervalů, podle potřeb miminka. Společně s nutritivním sáním tak často miminko jen „dumlá“ a uspokojuje tak geneticky zakódovanou potřebu zůstat v symbióze s maminkou. Přináší mu to pocit bezpečí a snadněji se tak přizpůsobuje vnějšímu světu.
Dudlíkem si podle odborníků může „poničit“ sací reflex vzhledem k tomu, že technika kojení z prsu se od cumlání dudlíku liší. Novorozence je proto dobré už od narození nechat sát až do stavu jejich spokojenosti. Stejný názor má i dětská psychoanalytička Selma H. Fraibergová, jak píše ve své knize Magické roky: „U mnoha dětí i po nakrmení zůstává nepříjemné napětí v ústech, které je příčinou neklidu a pláče. Jedná se o velmi konkrétní potřebu, proto nestačí jen dítě pochovat nebo nakrmit. Uspokojit ji lze především dlouhým kojením.“
Je to vlastně po jeho pobytu v bříšku nový způsob, díky kterému k vám zůstává připojené právě pomocí sání a dodává mu to pocit jistoty a bezpečí. „První týdny a měsíce nepotřebuje miminko ani tak moc pít a nasytit se mlékem, ale sát tak dlouho, až se samo odpojí a usne. Výzkumy naznačují, že chvění jazyka, které vzniká během sání, přispívá ke stimulaci významných nervových buněk v mozku, které mají přímý vliv na dýchání. Protože plíce novorozence ještě nejsou do šesti měsíců po narození plně rozvinuté, je nerušené a dlouhé sání podstatné pro rozvoj dýchání a prevenci syndromu náhlého úmrtí novorozence (tzv. SIDS),“ potvrzuje na svém webu i dětská fyzioterapeutka a lektorka dotekové relaxace Martina Víchová.
I když vám laktační poradkyně používání dudlíku pravděpodobně nedoporučí vůbec, můžete se pro něj samozřejmě rozhodnout sama. Udělejte to ale pokud možno později než v prvních dnech a týdnech jeho života, abyste zbytečně neodsoudila kojení v neúspěch. Nemusí se tak stát za každou cenu, ale riziko tu každopádně je, a to především u dětí, které z prsu v počátcích odmítají pít. Ideální je tak zkrátka po dobu šestinedělí zalézt do postele s miminkem a věnovat se jen sobě navzájem.
Pokud se rozhodnete miminku dudlík ponechat, určitě je při výběru namístě největší možná pečlivost. Stejně jako co se týče saviček u kojeneckých láhví – ty totiž mají s dudlíky mnoho společného. V obchodě na vás pravděpodobně čeká široká paleta výběru. Liší se přitom nejenom designem, ale i tvarem, materiálem a vlastnostmi savičky. U dudlíků tak můžete volit mezi silikonovým nebo kaučukovým. Tedy v podstatě umělým nebo přírodním.
Sání miminku přináší pocit bezpečí. Uspokojuje skrze něj své potřeby, a to i ty na hladu nezávislé.
Kaučuk, stejně jako každá jiná přírodní látka, může způsobit alergii. Pokud tedy víte, že vaše dítě je alergické, sáhněte raději po silikonové variantě. Latexová varianta se oproti silikonové vyznačuje větší odolností proti prokousnutí a je i celkově pružnější. Silikon se zase lépe udržuje a drží tvar. Ať už zvolíte jakýkoli materiál, nezapomeňte kontrolovat, jestli není savička prokousnutá nebo natržená, pak je určitě třeba je vyměnit. I nepoškozený dudlík je dobré vyměnit za nový po dvou měsících používání.
Před prvním použitím šidítko sterilizujte vyvařením nebo ve sterilizátoru. Při dalším používání ho pravidelně myjte vodou nebo opět sterilizujte. Obdobná pravidla platí i pro údržbu saviček k lahvičkám. Nikdy je při spadnutí na zem neolizujte, ať nepřenesete dítěti do pusinky kazutvorné bakterie. Ze stejného důvodu není dobré ani „sdílení“ s ostatními dětmi.
Každému dítku vyhovuje jiný tvar a možná vyzkoušíte několik druhů, než najdete ten, který vašemu potomkovi padne do pusinky. Vzhledem k růstu zoubků je nejlepší variantou dudlík ortodontický. Dudlík by neměl být příliš těžký, ani velký, neměl by tlačit dítě do tváří ani do nosu. Některé dudlíky mají několik otvorů, což umožňuje lepší odtok slin a redukuje podráždění kůže. Co se saviček týče, některé kopírují tvar prsní bradavky a mají i tzv. air systém, díky němuž miminko nepolyká vzduch, který způsobuje bolení bříška. Rozhodně není na škodu si při nákupu dudlíku nebo savičky k lahvičce dobře prostudovat obal, kde by měly být uvedeny všechny detaily a také věk, pro který je produkt určený.
Velkou otázkou mezi rodiči, kteří se pro dudlík rozhodnou, je čas, kdy dítě šidítka zbavit. Co prcek, to originál. U nás kouzlila dudlíková víla, která si odnesla dudlík položený na parapet a ráno za něj prckům na stejném místě výměnou nechala vytouženou hračku. Dopředu přitom věděli, že už se dudlík zkrátka nevrátí. Nejdůležitější je především jít na to pomalu a postupně, a hlavně, když už se rozhodnete, neměňte to. Kamarádka ho synovi sebrala, odnesl ho čert, ale za dva dny ho zase vrátil… Dítě bylo zmatené a neprospělo to opravdu ani jednomu z nich.
Zkuste proto ze začátku „odvykání“ ubírat na frekvenci používání. Přirozená potřeba sání mizí kolem šestého měsíce, kolem roku už je dobré nechávat ho dětem třeba jen na spaní. A určitě ho nenechávejte dítěti na dohled, aby po něm mohlo kdykoli sáhnout. Alternativ, jak dudlík nahradit, je naštěstí poměrně dost – může to být ukolébavka, mazlení, hlazení, šimrání nebo muchlání malého plyšáčka.
Druhé narozeniny by měly být opravdu jakýmsi limitem, kdy se „kamaráda“ zbavit. Snadno se z něj totiž stane nepřítel. Dítě v této době už začíná plynně mluvit a neustálé cumlání dudlíku může negativně ovlivňovat jeho výslovnost a v neposlední řadě i růst zoubků. A to jsou vady, kterých se pravděpodobně budete zbavovat hůř, než nějakého dudlíku.
Článek vyšel v časopise Maminka. Byl redakčně zkrácen. Dubnové vydání Maminky nebo předplatné s dárkem kupujte na www.ikiosek.cz/maminka
Dudlík (někdy též šidítko) je gumová nebo silikonová náhrada prsu. Je používán k utišení nebo uklidnění dítěte.