Maminka.czPorod

Dávná historie? Nebo ne? Jak se rodilo před 30 lety

Svobodný výběr porodnice, možnost mít partnera u porodu, možnost prohlídky dané porodnice, epidurální analgezie na požádání – na to vše a mnoho dalších „vymožeností“ mohly maminky před 30 lety zapomenout.
15. 9. 2014
Dávná historie? Nebo ne? Jak se rodilo před 30 lety

Příběhy tří zasloužilých maminek jsou nejen nostalgické, ale svým způsobem i velmi povzbuzující – tolik se toho v českém porodnictví změnilo! A doufáme, že se bude měnit i nadále. Práce lékařů u nás bývá z odborného hlediska na špičkové úrovni, v některých případech však bohužel „pokulhává“ lidský přístup, empatie a pochopení, respekt s nastávající mamince a k jejím představám o porodu.

Stejně jako před 30 lety rodí i dnes většina žen v porodnicích, a podobně jako před 30 lety jsou některé spokojené a některé ne. Samozřejmě, stále je co zlepšovat, avšak to, co se v současnosti považuje za běžný standard, by naše maminky směle označily za nebývalý luxus. Pojďme zavzpomínat…

 

„Na oddělení se slavilo a na mě zapomněli“

 

Rodila jsem „na hekárně“

Jiřina (62 let): „Mám sice jen jednu dceru ale i jeden porod mi dal tenkrát opravdu zabrat. Ani ne tak fyzicky, jako psychicky. Porodu jsem se samozřejmě bála, navíc jsem do porodu nikdy nebyla v nemocnici. Bohužel neexistovalo, aby mě manžel na oddělení byť jen doprovodil a mobily tenkrát nebyly. Funěla jsem tedy s křížovými bolestmi a pravidelnými kontrakcemi do třetího patra. Povinně – prý ať se porod urychlí.

Neposlechnout neexistovalo, a to ani během povinného holení tupou žiletkou. Po klystýru jsem obdržela tuhou odstávající plátěnou košili bez možnosti zapnutí (koukala mi záda a zadek) a byla jsem zavřena do tzv. hekárny – vykachlíkované místnosti se špinavým záchodem, kde jsem byla úplně sama. Strašně jsem se bála a pamatuji si, jak si mě sestra vychutnávala.

V hekárně jsem nakonec i porodila, na oddělení se totiž cosi slavilo, a tak na mě nějak zapomněli. Nemohla jsem se nikoho dovolat a převoz na sál se nakonec nestihl. Co vám budu povídat, radost z dcerky a vidina návratu domů mi dala zapomenout na nepříjemné pocity. Vše se mi vybavilo, až když jsem chodila do porodnice za dcerou – tolik se toho změnilo!“

 

„Rodila jsem na povel“

 

Kázeň i legrace jak na pionýrském táboře

(scházely jen nástupy)

Martina (57 let): „Obě děti jsem rodila v 70 letech, tehdy bylo dětí strašně moc a rodilo se jak na běžícím pásu. Také nebylo tolik porodnic jako dnes. Doktor byl bůh a sestry mívaly k andělům daleko, tedy až na výjimky. Mám pocit, že jsem porodila doslova na povel: nekřičte, tlačte, netlačte, odevzdejte dítě, ležte, vstávejte, jezte, spěte, kojte…

Na jedno ale vzpomínám hrozně ráda; na pokoji se nás sešlo sedm prima ženských a přes všechna nesmyslná nařízení tam byla strašná legrace – drbaly jsme chlapy, pomlouvaly sestřičky, mrkaly na mladé doktory, pomáhaly si, radily – byl to takový tábor.

Večer se mi sice stýskalo po manželovi, po dcerce, kterou na noc odváželi jinam, ale pak stačilo, aby některá z nás něco plácla a bylo po chmurách. Z porodnice jsem přijela jak z flámu, unavená, nevyspalá, hladová, se seznamem telefonních čísel a adres.“

 

„Návštěvy byly zakázané."

 

Fronta na telefon

Zdena (61 let): „Když se řekne porodnice, ihned mi v hlavě naskočí obrázek dlouhé fronty na jediný telefon na chodbě, na který se stály dlouhé fronty. Telefon byl totiž jediným spojením s domovem, návštěvy na oddělení šestinedělí byly zakázané. Občas se stalo, že nedočkavý tatínek pískal pod oknem a mával, když měl štěstí, uviděl za nemocničním oknem ve 3. patře nejen manželku, ale i miminko, které zrovna přivezli na kojení. (Což se obvykle dělo každé 3 hodiny, a to ať dítě spalo či ne.) Dětská sestra zkrátka zavelela, že se bude jíst – a basta!

Podruhé už jsem věděla, do čeho jdu a nijak to neřešila, taková byla doba. Když vidím, jak si teď maminky stěžují, chce se mi smát. Ale na druhou stranu kdyby si nestěžovaly, nic by se asi nezměnilo. Dceři i snaše jsem přála krásné porody, a těšila jsem se, jak je budu celý týden navštěvovat. Dcera ale rodila ambulantně a snacha byla v porodnici snad jen 3 dny! Návštěvu jsem ani nestihla.“


Chcete se s ostatními maminkami podělit o své zkušenosti z porodnice? Jak jste rodily? Co se vám líbilo a co ne? Diskutujte TADY Diskuse na webu Maminka.cz jsou bez registrace. Popovídejte si s ostatníma maminkama.

Mohlo by vás zajímat
Generace Y: Dnešní puberťáci se chtějí hlavně bavit, ale rozumíte jim?
GALERIE: Tato miminka nikdy nevyrostou, od opravdových je téměř nepoznáte
Gratulujeme! Jana Doleželová je maminkou, porodila holčičku
Chcete otěhotnět? Chcete mít chytré a zdravé děti? Jezte jód!

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu