[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
"Do Maminky roku jsem se přihlásila sama. Uprostřed noci, během které jsem hledala na internetu informace, jak pracovat s Terezkou, jak s ní cvičit, kde jsou ti nejlepší lékaři a co nás v budoucnu čeká. Během proklikávání různých stránek na mě vyskočila reklama na první ročník Maminky roku a pak zase a znovu. A ve mně začal hlodat červíček. Ne kvůli tomu, že bych toužila být oceňovaná maminka, ale vnímala jsem to jako příležitost ukázat, že maminky postižených dětí jsou úplně obyčejné holky, jen s úplně neobyčejnými osudy," vzpomíná Radka Doudová na moment, který ji vedl k účasti v Mamince roku.
"Druhou motivací byla víra, že by mě účast mohla snáz propojit s dalšími maminkami hendikepovaných dětí. Ač nemám ani trochu radost, že se pořád rodí postižené děti, tak se to prostě děje. Není v mojí moci to změnit, ale jsem tu pořád jako služebně starší máma, která vždycky ráda podá pomocnou ruku v tom novém světě, ve kterém si člověk může připadat strašně osamělý a ztracený. Dodnes vzpomínám na svou cestu soutěží s obrovskou dávkou nostalgie a vděkem. Velmi mě překvapila vlna zájmu a solidarity lidí, kteří mě dostali do finále. Byli neúnavní a vytrvalí po celou dobu hlasování. A to ve mně jen upevnilo přesvědčení, že lidi jsou od podstaty dobří," vypráví dál svůj napínavý životní příběh.
Přihlásit se do soutěže Maminka roku 2021 můžete on-line TADY.
"Občas se na diskusích o Mamince roku dočítám, že je to hloupá soutěž, protože není horší a lepší maminky. A právě o to v Mamince roku vůbec nejde. Nikdo s nikým nesoutěží. Je to nesmírně inspirativní projekt. Každá maminka je přece něčím výjimečná. A právě to vědomí, že není ve své výjimečnosti sama, je někdy strašně důležité. Oslavovat maminky pro mě bude vždycky smysluplné, protože, ruku na srdce, každá máme někdy pocit, že bychom si prostě zasloužily pochválit o trochu víc a o něco častěji, nebo ne?"
"Terinka je už čtyřletá slečna. Vyrostla, zkrásněla. Naučila se víc smát. Čím více času jsme spolu, tím lépe se učíme číst. Už tolik netápeme. Je pořád ležící, nemluvící „začarovaná“ princezna, ale s tím už jsme se vyrovnali. Je naše, je milovaná a nikdy se to nezmění. Přestože to někdy bývá náročné, rozhodli jsme se po delší rozvaze pokusit se rozšířit naši rodinu o další miminko. Terezka se narodila s genetickou vadou, kterou zdědila po nás obou rodičích, a tak jsme už nechtěli riskovat a přivést na svět další nemocné dítě. Zkusili jsme tedy umělé oplodnění, které bylo sice zdlouhavé, strastiplné, ale úspěšné," svěřuje se.
"Když jsem úspěšně překonala první trimestr, začali jsme se všichni radovat nahlas a uvěřili jsme, že se k nám štěstí zase otočilo čelem. Přestože jsme měli před oplodněním embryo vyšetřené na genetické vady, bylo nám doporučeno podstoupit odběr choriových klků. Přečetla jsem rizika, vyhodnotila situaci a objednala jsem termín. Riziko potratu bylo menší než 1 %. A ono se to stalo. Bylo to nesmírné trauma. Nečekané a dodnes nepřekonané. Vzhledem ke stupni těhotenství to probíhalo jako porod a myslím, že tuhle zkušenost už z hlavy nikdy nevymažu. Po týdnu přišel výsledek, který zněl: "Negativní na všechny vyšetřované vady." Bohužel. Nechci si vyčítat, že jsem na vyšetření šla. Udělala jsem to s nejlepšími úmysly. Trvalo pár měsíců, než jsme se oklepali. Objednali jsme se ještě na jednu konzultaci k umělému oplodnění. Což by se mohlo zdát jako pokoušení osudu, tahání čerta za ocas, ale možná to byla vyšší moc, a kdyby mi náš příběh někdo vyprávěl, nevěřila bych, že je reálný," pokračuje.
"Před samotným umělým oplodněním jsem podstoupila gynekologické vyšetření, odběry krve a ultrazvuk prsou. Během toho si lékařka vzdychla. Proč? Protože byla první, která objevila, že mám rakovinu prsu. Krátce po mých 35. narozeninách.
Jsem pár dní po oboustranné mastektomii. Na samém začátku léčby. Nevím, co bude dál. Co mě přesně čeká. Ale ani tuhle zkoušku nemíním vzdát. Mám totiž skvělé zázemí. Mám se o koho opřít a s kým to všechno sdílet. A tím se oslím můstkem vracím zpět k Mamince roku. Kristýna Tomečková, vítězka prvního ročníku, a Andrea Chaloupková, vítězka Maminky hrdinky 2019. Obě jsou moje opory, rádkyně a berličky, když cítím strach, obavy. Moje inspirace. Moje průvodkyně světem onkologicky nemocných, kterého nikdo nechce být součástí, ale prostě se to stává. Obě prošly a stále procházejí onkologickou léčbou. Obě přesně vědí, co prožívám a jsou tu pro mě," uzavírá svůj neuvěřitelný příběh.
"Dost možná se síla projektu Maminky roku promítla právě do mého příběhu. A já ti za to, Alice, šéfredaktorko tohoto skvělého časopisu, moc děkuju. Proto právě ty, duše a srdce celého projektu, buď pyšná a hrdá. Bez tebe bychom neměly přátelství a vazby, díky kterým se navzájem podporujeme a motivujeme. Mám tě ráda a jsem ti vděčná za víc, než si umíš představit," dodává.