Maminka.czPéče o dítě a jeho výchova

Dcera nechce jíst. S manželem se neshodneme, jak to řešit

Naše skoro tříletá dcera Anežka byla donedávna bezproblémové dítě. Zlobila úměrně svému věku a i období vzdoru proběhlo celkem poklidně. Jediné, co s ní bylo vždy trochu těžší, je jídlo. A poslední dobou je to doslova peklo. Umocněné tím, že já a manžel se zásadně rozcházíme v přístupu, jakým to řešit.
3. 10. 2017

Jmenuju se Eva a je mi 35 let. Anežka je docela vymodlené dítě, dvakrát jsem potratila a třetí těhotenství bylo od počátku rizikové. Proto jsme s mým mužem Štěpánem vděční, že ji máme. I proto, že už moc nepočítáme, že by se podařilo pořídit Anežce sourozence.

Každý z nás ale k tomuto faktu přistupuje jinak. A dobře vím, že je to dáno hlavně tím, jak jsme sami byli vychováváni. Já mám dva bratry a jsem zvyklá, že doma se všechno bralo v poklidu a bez zbytečných emocí.

Rodiče nebyli nijak úzkostliví, naopak nás od malička vedli k co největší samostatnosti a já jsem jim za to dnes vděčná. Stejný model se snažím uplatňovat i u dcery.

Samozřejmě ji chráním úměrně věku a rozhodně neriskuju, zároveň jí ale takzvaně „nestojím věčně za zadkem“ a chci, aby si na řadu věcí přišla sama a získávala zkušenosti, někdy i za cenu toho, že to nemusí být úplně příjemné. Ale jak jinak jí vysvětlit, že trouba pálí, než tím, že si na ni prostě sáhne?

Nechce vaše dítko jíst? Inspirujte se u Francouzů, jejich děti jí (prý) všechno

Manžel je úzkostlivý

Můj muž je pravý opak. Jedináček, vychovávaný přehnaně se strachující maminkou. Vyprávěl mi, jak ještě ve třetí třídě musel spát v noci v čepici, aby nenastydl, a podobných historek má v zásobě spoustu. Ačkoli se tomu dnes směje a sám uznává, že to jeho máma přeháněla, má v sobě tuhle úzkostlivost už nadobro zakořeněnou a o Anežku se bojí mnohem víc než já. A tchyně jakbysmet.

No a tohle všechno teď eskaluje u problému stravování, který v posledních týdnech řešíme. Anežka nikdy nebyla velký jedlík a odmala je docela umění do ní dostat pořádnou porci jídla.

Tím, že jsem s ní doma na mateřské, našla jsem postupně způsoby, jak ji k jídlu přimět, ale bylo to čím dál těžší a poslední dobou nesní prakticky nic. Respektive nic, co jí nabídnu já. Kdyby bylo na ní, jedla by jen sušenky, čokoládu, meloun, křupky a suché rohlíky.

Byla jsem s ní i u doktorky, aby se vyloučilo, že jí něco je, a testy žádnou nemoc opravdu neukázaly. Lékařka mě ubezpečila, že je to v tomto věku celkem normální, děti zkrátka testují, co mohou, co jim projde, a proč by jedly brokolici, když nakonec dostanou sušenku?

„Žádné dítě dobrovolně hlady neumře. A pokud vynechá oběd, u večeře ho hlad dožene a nají se. A být jeden den bez oběda mu opravdu neublíží,“ uklidňovala mě.

V devíti měsících nechce jíst domácí příkrmy, kupované zvládá

S manželem se hádáme

Její názor se mi líbí, já to vidím podobně. Protože Anežku znám a vím, kdy nemá hlad, kdy jí jídlo nechutná a kdy si vymýšlí a zkouší to. Takže být to jen na mně, nechám ji prostě o hladu. Nenutím jí jídla, která jsou nedobrá nebo pro dítě problémová. Ale když odmítá i to, co jí vždy chutnalo, má prostě smůlu.

Jenže Štěpán to vidí jinak. Nemůže přenést přes srdce, že by to nebožátko nedostalo najíst. S tchyní za zády razí metodu: „Ať má klidně k obědu pikslu sušenek, hlavně že něco sní!“ A to je zdroj našich věčných hádek.

Ve všední dny to ještě jde, přes den si to dělám po svém a u večeře máme tak poloviční šanci, že se Anežka nají normálně, protože už má opravdu hlad. Ale víkendy jsou hrozné. Štěpán je už od rána na stráži a když vidí, že odnáším Anežčin talíř od snídaně nedotčený, běží za ní s nějakou jinou dobrotou. A proč by pak ona jedla to, co jí připravím, že?

Hádáme se kvůli tomu čím dál víc. Já jsem naštvaná, že následky jeho přístupu pak musím v týdnu řešit já, on se rozčiluje, že je taky rodič a má právo do toho mluvit. Marně mu vysvětluju, že Anežka není hloupá, naopak, a že jeho metoda nám do budoucna přinese jen problémy, protože se naučí, že nemusí jíst nic a vždycky si pak vydupe svoje.

Štěpán je přesvědčený, že ji to přejde stejně rychle, jako to začalo, a když bude pár týdnů na sušenkách, svět se nezboří. Tchyně ho v tom mohutně podporuje a já už kolikrát rezignuju a odcházím od stolu rovnou, když vidím, co muž dceři cpe.

Tak nevím. Jsem krkavčí matka, která je na dítě moc přísná? Nebo jde na to špatně můj muž? Co máme dělat?

Eva, 35 let

Co byste dělali vy na Evině místě?

Video: Biopotraviny neobsahují více živin než běžná jídla

Jaké potraviny nejsou vhodné pro děti do jednoho roku?
Jak poznat BIO potraviny a proč si za ně musíme připlatit?
Tyto potraviny by měly vaše děti ochutnat před prvními narozeninami
Témata: Vaše příběhy, Jídelníček, Péče o dítě a jeho výchova, Sušenky, Pravý opak, Krkavčí matka, Suchý rohlík, Třetí třída, Hlad, Dcera, Tchyně, Tříletá dcera, Jídlo, Třetí těhotenství, Pytlík, Všední den, Věk, Manžel, Rána, Poslední doba, Velký jedlík, Poslední týden
Mohlo by vás zajímat
Za bolestivý sex může infekce, ale také strach nebo alergie
Homeopatika na těhotenské neduhy
A mami, kde bydlí Ježíšek? Děti nadpřirozené bytosti potřebují, říká psycholožka
Kapesník. Výsada vyšších vrstev?

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu