Maminka.czChování a vztahy

Dceru prý zneužívá můj nový přítel. On to popírá. Komu věřit?

KK 29.  9.  2013
Patnáctiletá dcera se mi svěřila s šokující věcí. Můj přítel, který s námi před několika měsíci začal žít ve společné domácnosti, ji prý už několikrát obtěžoval. Byla jsem naprosto otřesená a samozřejmě na něj okamžitě uhodila s tím, ať si sbalí kufry a jde. Jenže on všechno důrazně popřel a dceru obvinil ze lži. Nevím teď, komu věřit. Dceru chci samozřejmě před něčím takovým uchránit, ale připadá mi, že ona se jako někdo, komu bylo ublíženo, nechová.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Karolína je trochu problematická osobnost. Přiznávám, že na tom zřejmě mám i svůj díl viny. S jejím otcem jsme se rozvedli, když jí bylo devět let, a já měla nějakou dobu co dělat sama se sebou, abych se tím srovnala, a nevěnovala se jí tolik, kolik by potřebovala.

Dcera to začala řešit po svém, její puberta opravdu stála a stojí za to. Naštěstí drogám a alkoholu se vyhýbá, tyhle věci ji nelákají, hodně sportuje. Ale vyjít s ní je prakticky nemožné. Cokoli po ní chci, se neobejde bez tisíců otrávených výrazů, otázek proč, odmlouvání a hádek. Nakonec jsem zjistila, že když chci, aby něco udělala, nejlepší je se tvářit, že bych jí to naopak nejradši zakázala. Je to smutné, ale opravdu to funguje.

Až do onoho rozvodu jsme přitom měly moc hezký vztah, všechno se pokazilo až potom. Na druhou stranu i teď má Karolína „záblesky“, kdy se se mnou baví normálně a sděluje mi překvapivě důvěrné věci. Bohužel jich není moc, ale za každou takovou chvilku povídání s dcerou jsem byla vděčná.

Dcera s přítelem vycházela dobře

Od rozvodu jsem byla víceméně pořád sama. Po nějakých dvou letech jsem si vyšla na první schůzku, která skončila fiaskem, druhý pokus byl jen o málo úspěšnější. Teprve před zhruba rokem a půl jsem narazila na firemní akci na muže, se kterým jsem se cítila dobře. Přesto jsem nevěřila, že náš vztah bude mít delšího trvání, a samotnou mě překvapilo, jak nám to klapalo.

I Karolína přijala Adama docela dobře. Možná to bylo i tím, že vlastní otec o ni po rozvodu moc velký zájem nejevil. Dvakrát do měsíce s ním trávila víkendy, ale viděla jsem na ní, že to bere spíš jako povinnost. Bývalý manžel má novou rodinu a Karolína do ní příliš nezapadla.

Nenutila jsem ji, aby se mnou a Adamem trávila čas, jen jsem ji poprosila o toleranci – a všechno fungovalo. Až donedávna. Když jsme s Adamem oslavili první výročí vztahu, navrhl mi, jestli nechci začít přemýšlet o tom, že bychom bydleli společně. Nejdřív mě to trochu zaskočilo, pak potěšilo – myslí to se mnou vážně, radovala jsem se.

Nějakou dobu ještě trvalo, než jsme všechno vyřešili, ale nakonec se přestěhoval do našeho bytu a svůj, který byl menší, pronajal. Karolína se sice šklebila, ale neřekla ani kategorické ne – pokud by byla zásadně proti, nesouhlasila bych.

Obvinění přišlo jako blesk z čistého nebe

Prvních pár měsíců to trošičku drhlo, obě jsme si po letech musely zvykat na přítomnost muže v naší domácnosti. Já občas zapomínala, že vařím pro tři, a Karolíně občas způsobil horké chvilky její zvyk producírovat se po bytě polonahá. Ale nakonec se všechno nějak usadilo a mně se zdálo, že všechno je skvělé.

A do toho najednou před pár týdny dcera přišla s pláčem, že mi musí něco říct. Prý ji Adam několikrát obtěžoval, když s ním byla sama doma, vybalila na mě. V šoku jsem na ni koukala a ničemu nerozuměla. „Šmíruje mě v koupelně, zapomněla jsem se zamknout a on tam za mnou přišel, že se spolu vykoupeme,“ líčila. „Jednou mi zas chtěl pomoct s vybíráním oblečení do školy a sahal mi u toho na zadek a na prsa,“ tvrdila. Že prý to bude jejich tajemství.

Samozřejmě jsem v tu chvíli viděla rudě a jakmile Adam přišel domů, už mezi dveřmi jsem se na něj vrhla jako saň. „Jak sis mohl dovolit vztáhnout pracky na moji dceru?“ ječela jsem na něj. Stál a tvářil se vyděšeně a naprosto nechápavě. Karolína vykukovala ze svého pokoje a tvářila se – no vlastně, když na to vzpomínám, tak naprosto normálně jako jindy. Adam ze sebe vydoloval jen „Cože?“ a poté, co jsem mu, stále s dcerou za zády, pověděla, co mi řekla, jen tiše řekl: „To je naprostá blbost. Nikdy se nic takovýho nestalo a víc k tomu nemám co říct.“

Nevím, jak zjistit pravdu

Karolína se pak zamkla ve svém pokoji a až do večera odmítala vylézt. Chtěla jsem, aby Adamovi všechno zopakovala do očí, ale odmítla s tím, že se ho bojí. Adam se nakonec sebral a šel na noc ke kamarádovi, prý dokud si to nevyjasníme.

A teď je u něj už tři týdny a čeká – čeká, až se já rozhodnu, co dál. Zpočátku jsem o Karolíně ani na chvíli nepochybovala, je to přece moje dítě. Nechápala jsem, proč by si něco takového vymýšlela. Ale čím je to déle, tím víc mám pochybnosti. Pozoruji svoji dceru, která vůbec nevypadá jako oběť obtěžování. Naopak, je veselá, podezřele dobře naladěná. Když zavedu na Adama řeč, začne se mračit jako deset čertů s tím, že o něm nechce mluvit.

„To ale musíme. Jinak se to nevyřeší,“ domlouvám jí. „A co chceš řešit? Je to prase, který na mě sáhlo. Teď už tu není a ty se s ním doufám rozejdeš,“ odpovídá ona. A já nevím, co mám dělat. Instinkt matky mi velí ji poslechnout a víc to neřešit. Ale jiný vnitřní hlas ve mně zasévá semínko pochyb.

S Adamem jsem se několikrát sešla a připadal mi z celé situace opravdu zoufalý. Několikrát mi zopakoval, že si má dcera vymýšlí a nic z toho, co tvrdí, se nikdy nestalo. Je strašné slyšet, když vám někdo říká, že vaše dítě lže. Ještě horší by bylo, kdyby měl pravdu. A já nevím, jak to zjistit...

Témata: Chování a vztahy, přítel, obvinění, Nový přítel, Vnitřní hlas, Odmlouvání, Druhý pokus, Žně, Čisté nebe