Maminka.czZdraví

Dědečka mi dopekli v peci, aneb i naši předci znali inkubátor

Martina Machová 2.  10.  2012
Děda Tonda, úžasný dědeček mé kamarádky, má už od svých 20 let hlavu jako pečlivě depilované koleno. Vysvětlení má jednoduché; prý je to kvůli tomu, že ho museli dopékat v peci. Nutno dodat, že děda Tonda je nejen velký sympaťák, ale také srandista.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Ač můžeme o pravém důvodu Tondovy plešatosti právem pochybovat, o tom, že byl děda Tonda dopečen v troubě pochybovat nelze. Mé kamarádce o tom s oblibou vyprávěla její prababička, Tondova maminka, která Tondu přivedla na svět začátkem prosince 1940. Toník byl babiččino čtvrté dítě a zároveň první kluk – následník ševcovského trůnu, Tonda II. Jenže vymodlené princátko se narodilo předčasně, navíc v zimě, v době nedostatku.

A tak milého Toníka, tak jak se to na českém venkově dělávalo, dali do vystlaného pekáčku a šoupli do pece – do nejteplejšího místa ve světnici. V peci se udržovala stálá příjemná a přijatelná teplota, vlhký vzduch pomáhal udržovat hrnek s vodou, podobně jako když se pekl chleba. Tonda pěkně prospíval, „dopečený“ byl okolo Vánoc. A jelikož na vesnici vědí všichni všechno, provázel celé Toníkovo dětství dětský popěvek:„Tonda pečenáč, hlavu má jak květináč. Tonda pečenáč, už se těší na pekáč.“

Tondu dopekli, jiné „klokánkovali“

Tonda samozřejmě nebyl jediným nedonošencem, který v době nouze a neexistence inkubátoru přežil. Předčasně narozeným dětem pomáhala stálou tělesnou teplotu udržovat například máminým tělem ohřívaná duchna, tedy pokud si matka mohla dovolit po porodu několik dní ležet a nemusela obstarávat hospodářství a drobotinu. Další metoda, kterou důvěrně znaly některé přírodní národy, se nazývá klokánkování (kangaroo mother care, KMC). To pojmenoval a pro moderní svět roku 1978 objevil kolumbijský pediatr E. Rey Sanabria. Pan Sanabria v době nedostatku inkubátorů v Bogotské porodnici zavedl velmi úspěšnou metodu péče o nedonošené děti. Maminky nebo klidně další rodinní příslušníci měli celodenně, tedy 24 hodin, svá miminka připevněná pruhem látky mezi prsy přímo na holé tělo. Kojenec měl jen plínku, ponožky a čepičku a musel být ve stabilizovaném stavu. Takto se miminko zahřívalo přibližně do předpokládaného termínu porodu.

První inkubátor: Je libo ruskou vanu nebo francouzskou líheň pro kuřata?

První popsaný inkubátor, tzv. Ruehlova kolébka, byla používaná už v roce 1835 v Petrohradě. Používal jej personál v carském nalezinci, inkubátor se tehdy podobal vaničce s dvojitou stěnou, kdy byla mezi stěny vaničky nalita teplá voda. O 43 let později vymyslel francouzský lékař, Stephene Tarnier, dřevěný inkubátor (mimochodem inspirovaný líhní na kuřátka).

Tato zdánlivě primitivní zařízení však pomohla v řádech desítek procent snížit úmrtnost předčasně narozených miminek. Tehdejší francouzské statistiky uvádí, že několik týdnů po porodu umíralo až 66 % kojenců s nízkou porodní váhou, při použití inkubátoru se počet snížil na 38 %!
Škoda jen, že se naprosto úžasné moderní inkubátory někdy používají – podobně jako další skvělý objev 18. století antibiotika – jaksi preventivně. A zdravé miminko narozené v termínu je často pro klid lékařů zahřívané několik hodin po porodu v prosklené bedýnce, místo aby si hovělo „kůži na kůži“ přilepené k šťastné mamince nebo tatínkovi.

Témata: Zdraví, Dede, Děd, Náš, Babiččino, KMC, Petrohrad, Kangaroo Mother Car, Tondo, Vlhký vzduch, Inkubátor, Pec, Zdraví na Heureka.cz