Je spousta rodičů, kteří do svých dětí promítají své vlastní nesplněné sny. Snaží se je vmanipulovat do něčeho, co oni samy uznají za vhodné pro jejich děti.
Pak tu jsou rodiče, které podobné věci neřeší. Razí názor, že jejich dítě si samo zvolí, co bude dělat, co ho bude bavit a čím třeba i jednou bude.
Přesně tohle mi proběhlo onehdá hlavou, když jsem sledoval, jak si můj tříletý syn hraje s panenkami. Jak jim vaří čajíček a jak se snaží té jedné česat vlásky. Samozřejmě, že jsem moderní muž, který rozhodně netrpí předsudky a razí názor, že sexuální preference i chování je každého věc.
Nicméně když si váš syn hraje s panenkami a na přímý dotaz, jestli se mu ve školce někdo líbí, odvětil, že Honzík (pevně věřím, že pouze nepochopil otázku), jednomu to zaseje do hlavy ono semínko nejistoty.
Samozřejmě, že, jak už jsem psal, netrpím předsudky a razím heslo „Hlavně, že je dítě zdravé, spí a neotravuje“. Cokoliv navíc je potom už jen příjemný bonus. Zatím tedy z mého mohutného hesla probíhá pouze ta první část, tedy, že syn bývá často zdravý. Zbytek, už tak nějak neplatí, neboť nespí a otravuje pořád.
Jeho záliba v panenkách a v holčičích věcech samozřejmě padá na hlavu dnešní estrogenem nasáklé společnosti a krizi mužství jako takovém. V době, kdy muži nosí růžová trička s výstřihem do véčka, gelují si vlasy, chodí do solárka, sem tam si jen tak z rozmaru nechají udělat na hlavě decentní buzna melírek a nebojí se manikúry, se nedá od nastupující mužské generace čekat žádná pravá chlapáckost.
A to jsem se rozhodl, že takhle teda ne. Takhle by to nešlo. Bylo třeba zasáhnout. Z rodiče, který nic neřeší, jsem se stal oním rodičem, který cíleně své dítě vmanipuluje do činností, o které dítě neprojevuje zájem. Nicméně aby bylo jasno, tak tady se nejednalo o to, že bych se snažil na svého syna přenést své nesplněné sny. To ne.
Mým nesplněným snem rozhodně není být mužem, protože, ač jsem dva roky na mateřské dovolené, dělám domácí práce a sem tam si s holkami uděláme vlasy nebo zajdeme na nehty, stále mužem jsem a budu.
Bylo tedy nasnadě přetavit toho malého zmateného človíčka v opravdového muže. Na kickbox mi ho nevzali, protože se při konkurzu počůral a pak řval (nehledě na to, že tam brali děti až od šesti let). Ani do přírody ulovit holýma rukama medvěda jsem ho nevzal, protože, kdybych nějakým zázrakem našel medvěda a tento byl buď nemocný anebo nad hrobem (protože jinak by ulovil on mě), tak bych byl vazebně stíhán za týrání zvířat a zabití ohroženého druhu.
Zbývala tedy jediná možnost. Ty jeho panenky jsem mu zabavil a nakoupil mu autíčka. Autíčka jsou totiž chlapácká. A protože, čím větší auto, tím větší chlap, koupil jsem mu i tatrovku. Takovou tu velkou oranžovou tatru, co měl patrně každý, když byl ještě malé dítě. Oni ji fakt ještě vyrábějí.
Tatra je držák. Při letmém zavadění o googlu jsem si přečetl, že Tatra se nevyrábí nepřetržitě. V devadesátých letech byla její výroba zastavena a až v roce 2014 ji firma Dino Toys vrátila opět do hry. To jen taková zajímavost, abyste se dozvěděli nějaká historická fakta.
Díky tatře syn jistě prozře a vydá se na správnou cestu. Klučičejší věci, než se vozit na korbě malé tatry, sem tam z ní vypadnout, zlomit si nohu nebo podobně, snad ani neznám. Možná by to trumflo ještě, kdybych mu koupil střelnou zbraň. To by ale asi neprošlo, jelikož by zřejmě neprošel psychotesty, které jsou potřebné pro obdržení zbrojního průkazu. Nehledě na to, že mu ještě nebylo osmnáct let.
Pln očekávání jsem mladíkovi tatru představil a očekával nezadržitelné projevy chlapáctví a mužství z jeho strany. To se tak úplně nekonalo, protože syn si tatru prohlédl, usmál se, naložil ji panenkami (nevím, kde je sebral, když jsem mu je schoval. Mám podezření, že mu je tajně dodává manželka) a vozil panenky v tatře. Vždycky je naložil, popojel s nimi, tam je vyložil a zase jim česal vlásky a vařil čajíčky. Prý panenky jezdí na kafíčko autem. Takže bezva.
Panenky jsem mu opět zabavil a vyhnal ho s tatrou na hřiště na pískoviště. Tam jsem měl za to, že ho přetavím v muže.
Plastový nákladní vůz jsem nenápadně přistavil hned k pískovišti a pobídl mladíka, aby ho naložil pískem. To beru jako takový základ. Naložit návěs pískem, popojet, písek vyložit někam na trávu nebo na chodník, kde ho posléze pracovníci městských služeb budou muset odstranit a navrátit zpět, přijet s tatrou zpět k pískovišti a tuto naložit pískem znovu a tak pořád dokola, to je podle mě ta pravá klukovská zábava.
Očekávání tedy byla veliká. Mládežník však na mou výzvu, aby naložil písek, reagoval zmateným pokrčením ramen. „To je mládež. Dneska to neumí ani naložit písek. Za to můžou ty internety, fejsbůky a jůtuby“, proběhlo mi hlavou. „S takovou bude ten kluk do života nepoužitelný. Vždyť ani nebude umět zatlouct hřebík“, lamentoval jsem v duchu, aniž bych někdy v životě nějaký hřebík někam přibíjel.
To synovi samozřejmě říkat nebudu. V jeho očích musím být mužským vzorem a proto, kdyby se ptal, tak všechny drobné opravy v domácnosti dělám sám a ne kamarád, kterému šoupnu pětikilo, aby nám zavrtal lustr do stropu, namazal panty u dveří olejem anebo vyměnil žárovku.
Názorně jsem mu tedy ukázal, co má dělat. Nabral jsem lopatkou písek a přesypal ho na korbu malého náklaďáčku. Vrátil jsem se opět do dětství. Taková blbost, jako přemisťovat písek z pískoviště na tatru a jak to člověka uklidní.
Hraní si na závozníka mě natolik chytlo, že jsem k tatře už mladýho nepustil. Projevil sice zájem rovněž nabírat písek, ale on by mi to jenom kazil. Neumí to. To se totiž musí dělat pořádně. On půlku lopatky vždycky rozsype. K tatře jsem ho tedy nepustil a poslal ho oplendovat jinam. Dostal jasný příkaz, aby na dětském hřišti nic nerozbil a hlavně, aby mě neotravoval, protože taťka tady má něco důležitého na práci.
Nevím, jestli cesta na hřiště s příslibem proměny mého syna ze slečinky na pravého muže dopadla úspěšně. Zatímco já jsem si se zaujetím jezdil s tatrou a vykládal z ní písek, mládežník se toulal v blízkém okolí a trhal kytičky.
No co, hlavně, že je kluk spokojenej a já mám svojí tatru.
Autor textu Dominik Landsman má svůj blog s názvem Deníček moderního fotra.