Maminka.czDěti a mateřství

Deník šílené matky (3. díl): „Jak uložit dítě ke spánku...“

Michaela Karavarakis 28.  10.  2012
Myslím, že se shodneme, že uložení dítěte do postele je pro rodiče jednou z nejnáročnějších etap dne. Vám sil rapidně ubývá, zatímco u vašeho potomka je tomu záhadným způsobem naopak. A jakoby vycítilo vaši stupňující se frustraci, začíná dítě obvykle večer vymýšlet způsoby, jak testovat vaše hranice. Pokud máte děti tři, je to testování trojnásobné.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

ČTĚTE TAKÉ: Deník šílené matky (2. díl): „Ale to nejsou dvojčátka, že ne?“

Na úvod mi dovolte představit mé děti: dvojčata Alexandru a Niki a malého Petrose. Holkám budou v listopadu dva roky, Péťa za pár dní oslaví půl roku. Mezi sebou mají 17 měsíců.

Každý vytrénovaný rodič ví, že z hlediska úspěšného ukládání k spánku jsou klíčové tři věci: správné načasování (musí se vyhmátnout chvíle, kdy dítě není zrovna zabavené něčím jiným, není moc unavené či naopak moc živé), 100% nasazení rodičů (nemůžete se například v půlce rozhodnout, že už vás to nebaví a jdete se koukat na zprávy) a především úzkostlivé dodržování vašich zajetých rituálů.

Stačí jedno pochybení, jeden přehmat v tomto složitém procesu a vše se změní v nekontrolovatelnou show řízenou výhradně vaším dítěte. Pokud máte děti tři,… měnili byste v tu chvíli místo s více méně kýmkoli na planetě.

Nedávno přijela na návštěvu manželova maminka. Pro holky je to pokaždé vzrušující událost, protože za a) žije za oceánem, takže se nevidí tak často, za b) vždycky jim přiveze spoustu dárečků a za c) je to velmi akční osoba, která si s nimi dokáže neúnavně hrát celé odpoledne a při tom ještě zabavit půlročního bráchu.

A teď si to dejte do rovnice: První večer, dva vyčerpaní rodiče a jedna hyperaktivní babička proti dvěma nadšeným holčičkám a jednomu hladovému miminu. Myslím, že je každému jasné, kdo ten večer prohrál a kdo to měl od začátku do konce celé pod kontrolou. Nezasvěcenému pozorovateli by muselo připadat, že jsme ty děti někde ukradli nebo nám nějakým nešťastným nedorozuměním byly právě ten den svěřeny do péče.

To, co nám s manželem většinou nezabere déle jak hodinu a půl denně (vykoupat, oblíknout do pyžámka, nakrmit a uložit do postele tři děti plus vyčistit zuby dvěma, Péťovi ještě není moc co čistit), nám ten večer trvalo skoro dvojnásobek. A zatímco holky v pokojíčku ještě dlouho poté povykovaly a sdělovaly si dojmy z uplynulého dne, my tři dospělí jsme se s otupělým výrazem přesunuli na balkon (manžel s maminkou na cigaretu, já na „čerstvý“ vzduch) a pět minut jsme setrvali v naprostém tichu. Až po zapálení druhé cigarety se manžel zhluboka nadechl: Tak co, mami, jaká byla cesta?

Témata: Děti, deník, Manželova maminka, Máť, Jak, Síl, Přehmat, Pochybení, SPA, Den