[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nemoci a bolesti duše jsou stále poněkud podceňované, duše zkrátka není vidět, tělo ano. Vážně nemocnému dítěti neřekneme: Seber se a nekoukej furt jak bubák, přestaň brečet a jdeme blbnout na hřiště, ono tě to přejde!“ Naopak soucítíme s jeho bolestí, s jeho smutkem, bereme na jeho zdravotní stav ohledy.
Dítko s nemocnou duší – s depresí se však trápí úplně stejně a neumí si pomoct. Nebaví ho žít, je k smrti smutné nebo velmi podrážděné, hraní mu nic neříká, nemá zájem o hračky, nebaví ho zpívat, kreslit, je nesoustředěné, jen stěží jej lze nějak motivovat. Navíc může být často nemocné a samotářské, a přesto že bývá unavené, mívá problémy se spánkem.
My dospělí často nejsme připraveni na to, že i malé dítě může mít tak velký psychický problém, jakým jsou deprese. Máme sklony tyto stavy podceňovat, bagatelizovat a nejrůznějšími výchovnými způsoby je s nevalným úspěchem zvládat.
V dobře míněné snaze dítě nějak rozptýlit a zabavit naráží rodiče na odmítavost, nesoustředěnost a nezájem. Přidávají se i problémy v kolektivu, dítko může ve školce působit samotářsky, nezajímá se o vrstevníky a nevyhledává je. Mnohdy vše komplikuje i separační úzkost. Nešťastná situace se bohužel neupraví sama, dítě i jeho rodiče budou potřebovat pomoc odborníka.
V pozadí depresivního stavu může stát rozchod rodičů, ztráta blízké osoby, dlouhodobé chronické onemocnění, těžký traumatický zážitek, zneužívání, zanedbávání peče, šikana, dlouhodobý stres, ale třeba i porucha soustředění (ADHD), své může vykonat i dědičná dispozice. A pozor, zatímco diagnostikování deprese u dospělého je mimo jiné podmíněno až dvoutýdenním trváním problémů, u dětí může jít i o kratší časový úsek!
Pokud dítě bolí jeho malá křehká duše, přidá se brzy i tělo, které bude chtít vykřičet své trápení do světa hmatatelnější formou – nečekejte na tyto signály, věřte svým dětem, jejich trápení jsou stejně velká jako ta naše dospělá.