[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Forem je celá řada, nejčastější formu představují různé druhy opakovaných verbálních útoků, jako je ponižování, pomlouvání, ztrapňování, systematické urážení, mezi další formy pak patří publikování ponižujících videonahrávek či fotografií, ztrapňování pomocí falešných profilů, zveřejňování tajemství s cílem poškodit oběť, kyberšikana však může přerůst i ve vydírání či vyhrožování – zde už jde o trestné činy.
Ke specifickým formám pak patří také krádež identity, ve které se pachatel či pachatelka vydávají za oběť a cíleně poškozují její pověst třeba tím, že pod jejím jménem útočí na ostatní uživatele sítě pomocí fake profilů.
Zvláště nebezpečnou formu kyberšikany tvoří kyberšikana využívající intimní materiály dítěte (fotografie, videa či jiné zvláště citlivé materiály oběti) – zde již však hovoříme o řadě trestných činů.
Kyberšikana a šikana jsou fenomény, které jsou úzce propojeny, v některých situacích dokonce kyberšikana přímo na šikanu navazuje a rozšiřuje jí do on-line světa. Co se týče statistik, je třeba upozornit, že skutečnou kyberšikanu, která musí být opakovaná, intenzivní, ubližující, zanechávající na oběti dopad, zažívá 8–10 procent českých dětí.
Větší množství dětí (přibližně 40–50 procent) se pak běžně setkává především s jednorázovou agresí. Tím je třeba nevhodný komentář, nadávka, urážka, která však často velmi rychle odezní a nezanechává na dítěti vážnější dopad. V posledních letech se pro toto chování začíná používat termín kyberobtěžování.
Oproti tradičním formám šikany, která probíhá „tváří v tvář“, má kyberšikana ze své podstaty mnohem větší dosah, který zhoršuje prožívání oběti. Pokud je oběť šikanována ve třídě, svědky pomluv, nadávek, posmívání a ztrapňování je maximálně několik desítek lidí.
V prostředí internetu je svědkem (ale i útočníkem) klidně i několik desítek tisíc lidí. Ti všichni se do kyberšikany mohou zapojit a stát se agresory, případě se zapojit do rozšiřování kyberšikany mezi další uživatele internetu.
V téměř polovině případů byli pachatelé bývalými oběťmi kyberšikany a svůj útok brali jako spravedlivou mstu!
Je to tak! Za zásadní problém považuji to, že útočník u kyberšikany nevidí, jaký dopad měl jeho útok na oběť, neví tedy, jak moc a jak intenzivně ublížil, neví, jestli to skutečně nepřehnal. Od toho je pak odvozeno to, že často nedokáže odhadnout, jakým způsobem bude oběť reagovat.
Samozřejmě k dalším specifikům kyberšikany patří možnost být v on-line světě anonymní, což je ovšem zdánlivá anonymita. Oběť také nezná místo a čas útoku (útočník může oběť napadnout kdekoli, kdykoli). Dalším specifikem je "přepínání rolí mezi obětí a útočníkem" – v téměř polovině případů byli pachatelé bývalými oběťmi šikany či kyberšikany. Svůj útok brali jako spravedlivou mstu. V neposlední řadě je nutné říct, že realizovat kyberšikanu je také velmi snadné, nástroje má k dispozici každé dítě.
“Co je třeba připomenout, trestní zákoník termín kyberšikana nezná, nicméně některé projevy kyberšikany mohou již naplnit skutkové podstaty trestných činů uvedených v zákoně 40/2009 Sb., Trestním zákoníku, jako jsou například §184 Pomluva, §209 Podvod, §353 Nebezpečné vyhrožování, §354 Nebezpečné pronásledování aj. Velmi často se také projevy kyberšikany dají posuzovat jako přestupky proti občanskému soužití,“ říká kriminalista Václav Přísecký z Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy.
Touto optikou bych na problém nenahlížel – pachatelé obou forem šikany mají vždy konkrétní motivaci, proč šikanu či kyberšikanu páchají. Pachatelé kyberšikany tvoří heterogenní skupinu, ve které nalezneme dívky i chlapce, osoby s nízkým i vysokým sociálním statutem, děti s nižším i vyšším sebevědomím a různými kognitivními schopnostmi.
Pachatelé kyberšikany si zpravidla kladou za cíl zranit, vystrašit a ponížit oběť, a to buď veřejně, nebo v soukromí, nicméně v posledních letech se objevuje stále více případů, kdy ke kyberšikaně došlo neúmyslně – pachatel nechtěl oběti ublížit, ale pouze se chtěl pobavit na její úkor a třeba rozesmát spolužáky. Bohužel postupně ztratil nad kyberšikanou kontrolu.
Ani to nejde s určitostí říct. Na jedné straně existují agresoři, kteří mají nižší sebevědomí, snížené sociální dovednosti, trpí pocity nejistoty, nedostatečného uznání a osamělostí. V kolektivu bývají neoblíbeni a šikanování ostatních je reakcí na pocit vlastní nedostatečnosti a frustrace – šikanují, protože získaný pocit moci jim pomáhá kompenzovat jejich vlastní nedostatky. Často tak šikanují proto, aby si upevnili svoji pozici ve skupině a uspokojili svou touhu po převaze a moci.
Na straně druhé však existují agresoři, kteří jsou naopak v kolektivu uznávaní, mají velký okruh přátel, vyšší sociální dovednosti i sebevědomí a tyto vlastnosti využívají k obratnému manipulování ostatních. Tento typ agresorů dokáže dobře odhadnout jednotlivé procesy ve skupině a využít je ve svůj prospěch – šikana je pak nástrojem pro získání dobrého postavení v kolektivu.
Přesně tak! Velmi často se kyberšikanátory stávají právě samotné oběti tradiční šikany, které si v kyberprostoru především kompenzují to, co zažívají v reálném světě. Tyto oběti chtějí agresorům jejich chování oplatit, případně si vylepšit své vlastní postavení v rámci sociální skupiny oslabením pozic jiných vrstevníků. Někdy tyto pachatele označujeme jako oběti/agresoři (bully-victim) – právě ti si ze svých zkušeností odnášejí nejvíce negativních důsledků.
Motivů pro realizaci kyberšikany je celá řada, výzkumníci obvykle uvádějí až osm hlavních motivů, které stojí u zrodu kyberšikany. V praxi se samozřejmě motivy různě kombinují, doplňují a prolínají. Na našem webu e-bezpeci.cz vymezujeme zhruba 9–10 základních motivů (viz tabulka).
Je třeba si uvědomit, že kyberšikana je velmi obecný a velmi široký termín, který se samozřejmě týká jak dětí, tak i dospělých. U dospělých však zpravidla pracujeme s konkrétnějším právním vymezením rizikové komunikace, například s vyhrožováním, vydíráním, pomluvou, nenávistnými projevy a "hate speech" (předsudečné nenávistné projevy).
Mezi nejzávažnější formy kyberšikany patří vydírání. S tím má zkušenost zhruba 8 procent dětí.
Učitelé po celém světě kyberšikanu cílenou na ně samotné samozřejmě zažívají také. V roce 2016 Univerzita Palackého v Olomouci ve spolupráci s O2 Czech Republic zrealizovala Národní výzkum kyberšikany učitelů zaměřený právě kyberšikanu a on-line agresi páchanou na učitelích. Přibližně 22 procent učitelů potvrdilo, že se stali terčem agrese v on-line prostředí, skutečnou kyberšikanu pak v rámci jednoho roku potvrdilo pouze 6 % učitelů. Většina učitelů tedy kyberšikanu ani kybernetickou agresi nezažívá.
Kyberšikana má dopad v rovině emoční (nejčastějšími projevy jsou vztek, smutek, strach, frustrace, úzkost a tak dále), fyziologické (poruchy spánku, zhoršení koncentrace, bolesti hlavy, bolesti břicha, svalová tenze) či behaviorální (konflikty v zaměstnání a rodině a podobně).
Zde je třeba odlišit situace, kdy se snažíme zajistit, aby kyberšikana nevznikla, od situací, kdy již probíhá a my se snažíme ji zastavit a minimalizovat její dopad.
Kyberšikanu lze v prostředí školy řešit především budováním zdravého školního prostředí a posilováním dobrých vztahů mezi žáky a pedagogy. Nutná je schopnost vyrovnávat se s konfliktem a řešit ho. Důležitá je také komunikace dětí v rámci třídy, učitelé by měli dbát na vzájemný respekt a podobně. Ne každá škola však do budování školního klimatu investuje čas a energii, vybudovat dobré školní klima není snadné a rychlé.
Velmi záleží na věku dítěte, jinak by měl rodič přistupovat k předškolákům, jinak k dětem prvního či druhého stupně. Základem je, aby dítě rodiči naslouchalo a chápalo, že se na něj může v krizové situaci kdykoli obrátit a najde u něj pomoc. Kolegyně Veronika Krejčí sestavila Pravidla bezpečného používání internetu pro rodiče, která obsahují základní přehled bezpečnostních pravidel rozdělených podle věku dítěte. V obecné rovině pak doporučuje především zajistit dítěti bezpečné prostředí, poučit jej o aktuálních rizicích, nastavit pravidla bezpečného používání technologií a především otevřeně s dítětem o on-line světě komunikovat
Já bych k těmto obecným pravidlům dále doplnil – nechat se dítětem v oblasti on-line světa vzdělávat, nechat se poučit, jaké existují v současnosti trendy (youtubeři, museři, tiktok). Povídat si, co je v on-line světě dětí nového. Jednoduše přetočit role a více dítěti naslouchat.
Pokud jde o dítě, místem prvního kontaktu by měl být rodič či učitel. S dospělou osobou je pak problémová situace snadněji řešitelná, dítě cítí, že má oporu, že na problém není samo, nebude jednat ukvapeně. Pokud se dítě nechce rodiči svěřit, může se obrátit na celou řadu institucí, jako jsou Linka bezpečí, Dětské krizové centrum, E-Bezpečí a podobně. Ve vážných případech pak může kontaktovat přímo policii. I zde dostane anonymní pomoc a podporu.
Linka bezpečí: 116 111 www.linkabezpeci.cz
Rodičovská linka: 606 021 021 www.rodicovskalinka.cz
Linka důvěry: 241 484 149 Telefon pro rizika kyberprostoru: 778 510 510 www.dkc.cz
Bezpečně na netu https://bezpecnenanetu.cz/cs/poradna/
Poradna Napiš nám www.napisnam.cz
STOPonline.cz Linka pro hlášení závadného obsahu, zejména dětské pornografie www.stoponline.cz
Užitečné odkazy na https://vbezpeci.nativecnc.cz/ Seriál inspirovaný skutečnými případy kyberšikany #martyisdead