[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Prostě jsme byli moc zamilovaní a zároveň hloupí a naivní. A o nějakém těhotenství jsme vůbec nepřemýšleli. A protože jsem nemohla kvůli problémům se žaludkem brát antikoncepci a milování s kondomem se nám nelíbilo, raději jsme s přítelem praktikovali přerušovaný sex. Dnes už vím, že ten spolehlivý opravdu není…,“ směje se Blanka. Ale při zjištění jiného stavu jí samozřejmě vůbec do smíchu nebylo. „Původně jsem si myslela, že mám jen opožděnou menstruaci. Párkrát se mi totiž stalo, že jsem to dostala třeba až po 40 dnech - měla jsem to zkrátka nepravidelné.
Jenže bylo tam trochu i nějaké tušení. Přidaly se k tomu i menší nevolnosti a velký chutě na rajčata, žádné jiné jídlo jsem nemohla nic vidět. A tak jsem si koupila hned dva těhotenské testy. Jeden si udělala večer, druhý ráno. Oba vyšly pozitivní. Byla jsem z toho dost v šoku, ale pořád mi to nějak nedocházelo. A tak jsem si pro definitivní výsledek zašla k doktorovi. Jenže ten mě ještě chvíli napínal. Podle ultrazvuku to nebylo jasné, a tak mi vzali ještě krev. A těhotenství následně potvrdily. Je to zvláštní, ale já už nebyla v šoku. Naopak. Najednou jsem se začala těšit. A to mě přitom čekala ještě velká zkouška: Oznámit to nejbližším.
Přítel to vzal docela dobře. Je mu už 26 let, takže na rozdíl ode mě má už na děti aspoň věk. Pomalu mu začalo docházet, že vše bude najednou jinak. Že už nebude jen obyčejný student a bude se muset o nás nějak postarat. A rodiče? Samozřejmě že z toho nebyli vůbec nadšení.
Mojí mámu to ze začátku hodně mrzelo. Měla zkrátka strach o moji budoucnost. Prý si zkazím mládí a bůhví, kdy si dodělám školu… Mrzelo mě, že jsem jí zklamala, ale nakonec se s tím vyrovnala a na vnoučka se těšila. U přítelových rodičů to bylo podobné. Důležité ale bylo, že mě naštěstí nikdo z nich nenutil k potratu. Řekli nám sice svůj názor, ale konečné rozhodnutí nechali na nás. A za to jsem jim byla fakt vděčná…
Nebylo to lehké rozhodnutí. Přemýšlela jsem o tom ve dne v noci… Ale pak přišel ten moment, kdy jsem na ultrazvuku viděla, jak našemu drobečkovi tluče srdíčko. A bylo to jasné. Po tomhle bych vážně nedokázala svoje dítě zabít. Ale je možné, že pokud bych neměla zázemí a podporu od nejbližších, všechno by možná dopadlo jinak.
Ve škole se zpráva o mém těhotenství samozřejmě rychle roznesla a byla jsem středem pozornosti. Ale upřímně, pomlouvání jiných mě vůbec nezajímalo. Brala jsem to tak, že je to přece jen a jen moje rozhodnutí, a pokud to někomu vadí, je to jeho problém. Někdo mě odsoudil a někdo podpořil. Alespoň jsem tak měla dobrou možnost poznat, kdo je opravdový kamarád. Asi čtrnáct dní před porodem jsem začala bydlet u přítele, tedy u jeho rodičů v malé vesnici na Vysočině. Zařídily jsme si tam společně obývací pokoj, kde pobýváme dodnes.
ČTĚTE TAKÉ: Horoskop na červen 2012
Strach z porodu jsem samozřejmě měla, ale hodně mi pomohl předporodní kurz. A také jsem byla vděčná za to, že přítel byl u porodu se mnou. Byl to nejkrásnější den v mém životě. Bylo to náročné, ale i tak na to moc ráda vzpomínám. A jsem pyšná, že jsem to zvládla. Mnohem větší obavy jsem měla z toho, jak zvládnu všechnu tu péči okolo miminka. Ale naštěstí mi pomohla a stále pomáhá přítelova maminka, za což jsem ráda.
Samozřejmě, že život se mi s narozením syna úplně změnil. Určitě jsem dost rychle dospěla a cítím tu velkou zodpovědnost. Mateřství mi také vzalo mi svobodu a radosti dospívání. Přiznám se, že někdy, když se dívám třeba na sestru, jak se chystá na rande nebo za kamarádkami, tak jí závidím. Je mi líto, že já nikam jít nemůžu. A přeji si najednou být zas tou bezstarostnou puberťačkou… Pak se ale podívám na svého syna, a jsem strašně ráda, že ho mám. A všechny pochyby a chmury mě rychle přejdou. A i když teď třeba o spoustu radovánek přijdu, věřím, že si to ještě vynahradím. A taky doufám, že jako mladá maminka si se synem budu více rozumět.
Momentálně mě trápí naše bydlení. Sice nemusíme platit žádný drahý nájem, ale není to zrovna ideální. Na malém prostoru žije společně hodně lidí a to nedělá dobrotu. V létě bychom si ale měli zařizovat alespoň bydlení v podkroví, takže to snad bude lepší. Mrzí mě také, že ve vesnici, kde žijeme, nemám žádné přátele, takže si nemám s kým povídat.
Přítel studuje a navíc se stará o zajištění financí. Takže je většinou dlouho pryč. A když je doma, tak také pracuje (píše články, věnuje se studiu atd.) Takže třeba na procházku spolu chodíme jenom občas. A s péčí o malého pomáhá dle svých možností. Občas pochová, přebalí, pomůže s koupáním nebo uspává v kočárku. Ale aspoň se těšíme z každé společně prožité chvíle a z každého pokroku našeho syna… O svatbě zatím neuvažujeme, nepřijde nám to zase tak zásadní, máme se rádi i „bez papíru“.
Se školou jsem musela bohužel skončit. Ale od září bych chtěla jít znovu studovat na jiný obor. Ráda bych si dodělala školu a pak našla nějakou slušnou práci. Nechci být dlouho na někom závislá a chtěla bych také přispět do rodinného rozpočtu. Snad se mi povede zařídit nějaký individuální plán a s hlídáním pomůže někdo s rodiny.
Holce, která se ocitne v podobné situaci jako já, bych poradila, ať si nejprve vše pořádně rozmyslí. Nestačí jenom miminko chtít, jde také hlavně o finance a dobré zázemí. Pokud mu může umožnit kvalitní rodinné prostředí, nevidím v tom žádný problém. Podle mě není důležitý věk. Sedmnáctiletá maminka může být stejně dobrá jako ta 30letá. Já jsem se rozhodla být mladá maminka a rozhodně toho nelituju!