Maminka.czRozhovor

Neurolog Stránský: Děti by vůbec neměly mít mobily! Jsou kvůli nim hloupější

Barbora Vajsejtlová 4.  2.  2020
Víte, kolik času tráví vaše děti s mobilem a že jeho používáním můžou hloupnout? Že moderní technologie jsou návykové a vzniká na nich závislost? A existuje vůbec nějaká cesta ven?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

S neurologem Martinem Janem Stránským jsme si povídali o tom, jak moderní technologie ovlivňují mozky našich dětí.

Jste velkým kritikem moderních technologií, tudíž se nemohu nezeptat: Jak jste na tom s jejich užíváním vy osobně? Omezujete se v tomto ohledu nějak?

Nijak zvláště se neomezuji, protože mám velmi nabitý program, tudíž nemohu strávit celý den na počítači, i kdybych chtěl. Počítač využívám zásadně jen k psaní článků, vyhledání informací pro nějaký článek nebo knihu a podobně. Sám na sociálních sítích nejsem vůbec, s výjimkou Facebooku. Ten s pomocí asistentky využívám jako fórum pro diskusi relevantních témat, která zajímají mě a myslím si, že i naši společnost. Zajímavé je, že se to nejen podařilo, ale že diskuse je velice kultivovaná. Rozhodně nejsem otrokem svého mobilu. Vypínám si ho a ani ho nijak pravidelně nekontroluji tak, jako to dělá většina lidí.

Tvrdíte, že populace používáním moderních technologií hloupne a snižuje se její IQ. Proč tomu tak podle vás je?

Mluvíme o mobilních telefonech a o lidech, kteří používají obrazovku ve společensko-sociálních situacích nebo hrají videohry. Obecně řečeno je to tím, že jde o nepřirozenou, nelidskou komunikaci, která neexistovala dvě stě tisíc let, je plochá a vytvoří z nějaké mašiny, tedy stroje, vztahového partnera.
Místo toho, aby lidé navazovali vztahy s dalšími lidmi. Je sice pravda, že na druhém konci pomyslného drátu je další člověk, ale komunikace se tím neúměrně zjednodušuje a zplošťuje.

Syn chodí do první třídy. Je jediný, kdo nemá mobil. Co máme dělat?

Zjednodušuje…?

Nedochází k žádnému otevřenému dialogu ani k řešení problémů, které tvoří základ úspěchu v životě. Pokud s něčím v reálném světě nesouhlasím nebo mě něco nebaví, nemůžu to jen tak jednoduše vypnout, jak se to děje u moderních technologií. Navíc je tam totální absence neverbální komunikace, která je pro mozek evolučně daná a důležitá. To znamená, že neslyšíte hlas, nevnímáte obličej a nedíváte se na ruce. Takzvané neverbální signály tam zcela chybí.
A rád bych zdůraznil, že to rozhodně není jen můj názor, ale jde o vědecky potvrzená fakta. Ta dávám jako neurolog pouze dohromady, čímž se vytvoří syntéza, kterou prezentuji. Je stoprocentně vědecky potvrzené, že užívání mobilních telefonů, sociálních sítí a monitorů počítačů může mít převážně velmi negativní vliv.

Říkáte „převážně“, existují tedy nějaké pozitivní dopady moderních technologií na populaci?

Jsou dobré v případě, že někdo hledá určité informace, které pak použije k tomu, aby se lépe rozhodl. Třeba když si někdo nemůže zvolit mezi dvěma variantami a ke svému rozhodnutí potřebuje nějaké doplňující informace. V takové situaci mohou být moderní technologie užitečné. Přirozeně, že například přednášku připravím mnohem rychleji, když používám počítač, než když hledám informace jen v knihách.

 

Francie zakázala mobilní telefony ve všech školách pro všechny děti do šestnácti let. Děti nemohou mít mobil ani ve třídě, musí ho nechat mimo...

 

Liší se nějak dopad moderních technologií na dospělý a dětský mozek?

Děti jsou mnohem náchylnější než dospělí. Naše nejranější zkušenosti a zážitky určují, jakým způsobem a o čem v budoucnu přemýšlíme. To je také důvod, proč nadnárodní organizace, jako je Světová zdravotnická organizace anebo Americká pediatrická akademie, vydaly doporučení, že žádné malé dítě by nemělo mít přístup k jakékoli obrazovce. Teprve když začne chodit do školy, tak maximálně hodinu denně. Postupem času maximálně dvě hodiny denně a pouze se supervizí, to znamená pod dohledem rodičů nebo učitelů.

To mi připadá prakticky nemyslitelné. V současné době už má mobil většina prvňáčků a jejich rodiče si pochvalují, že mají přehled o jejich pohybu a že se tím zvyšuje bezpečnost dětí…

Žádné dítě by nemělo mít mobil vůbec. Ani jedna studie nikde ve světě neprokázala, že by to vedlo k čemukoli dobrému. Tečka. Argument ohledně zvýšení bezpečnosti – že dítě přece musí mít telefon, aby se mohlo „kontrolovat“, je klam. Vznikl u stále nervóznější společnosti, která je komerčně navedená a manipulovaná pro tvorbu deformovaných priorit a představ.

Jaká je příčina opožděného vývoje řeči u dětí? Budete se divit!

Jak se díváte na výuku s použitím moderních technologií? Například situaci, kdy se ve školách používají notebooky, tablety a počítače.

Žádná studie neprokázala, že pokud se učíme za pomoci počítače, věděli bychom toho víc nebo by byly výsledky našich testů lepší. Naopak, celá řada výzkumů dokázala, že při učení z papíru dosahujeme v testech mnohem lepších výsledků. Potvrdilo se to tak, že žáci byli rozděleni do dvou skupin. Stejní učitelé učili stejné předměty, jedna skupinka k tomu používala počítač a druhá klasickou učebnici. Ti, kteří se učili s papírem a s učebnicí, měli konzistentně lepší známky i rozsah vědomostí než skupina s počítači. Takže moderní technologie jsou výrazně dvousečným mečem. Je to víceméně podobné jako jed, který většinou škodí, ale v určitých menších dávkách může být účinný pro ojedinělé případy.

Jenže hlavní hrozbou technologie je, že nám přináší klamné zdání, že jsme v uvozovkách lepší tím, že ji máme, tedy tím, že máme lepší a rychlejší počítač nebo menší telefon, který se nám vejde do kapsy. Když se nad tím zamyslíme, tak všechny moderní technologické vynálezy – a teď nemluvím o průmyslu a nemluvím o vědě, ale o těch, které používá běžná veřejnost – které za něco stojí, už byly vymyšleny. Moderní technologie nám, co se týká společenského žití, nepřináší vůbec nic nového ani dobrého, jen modifikaci toho, co už je, tedy něco rychlejšího, menšího a tak dále. Ve skutečnosti nám nezlepšuje kvalitu našeho žití a rozhodně nám nedodá větší pocit štěstí. Naopak se na ní stáváme závislí. Zatímco ti, kteří je vyrábějí, vydělávají peníze tím, že kupují a prodávají naše soukromí.

S tím zřejmě souvisí i zhoršující se vyjadřovací schopnosti dnešních dětí...

Slovník dnešních dětí se skutečně zmenšuje až tak, že nejsou schopné vnímat, co čtou, protože mozek vstřebává informace a interpretuje je tím způsobem, kterým je dostává. Takže pokud děti a lidé čtou jen krátké věty textových zpráv, začnou samozřejmě přemýšlet také tímto způsobem. To je také jeden z důvodů, proč se lidé, kteří jsou velmi aktivní na mobilních telefonech a sociálních sítích, neumí ani pořádně vyjádřit. A s tím je spojené i to, že neumí ani řešit problémy.


To zní velmi depresivně. Existuje podle vás způsob, jak by rodiče mohli uchránit své děti před vlivem moderních technologií? Nebo tento vliv alespoň omezit?


Je potřeba upozorňovat na to, že jde o slepou ulici – a myslím si, že už se to hodně děje. Ostatně náš rozhovor je toho také důkazem. Tímto tématem už se zabývají statisíce různých článků, vedle toho existují i různé iniciativy a nadnárodní organizace, které toto téma řeší. Naštěstí už se toto téma dostává i na úroveň legislativy. Například vláda Francie zakázala mobilní telefony ve všech školách pro všechny děti do šestnácti let. Děti nemohou mít mobil ani ve třídě, musí ho nechat mimo. A Francouzi velice dobře vědí, proč to dělají. Je potřeba neustále upozorňovat na to, že všechny firmy, které tyto technologie prodávají, prodávají zároveň i vaše soukromí.

Hlavní ale je, že rodiče si musí uvědomit, že jejich hlavní úlohou v životě je výchova dítěte. A že když dítěti dají mašinu, rozhodně ho nevychová tak, jako oni. V tomto ohledu rodiče absolutně selhávají. Myslí si totiž, že prostřednictvím moderních technologií dítěti něco nabízí, poněvadž dneska se dítě přece nesmí ani na okamžik nudit. Jenže neurologicky je pravdou pravý opak. Dítě se má nudit, aby přišlo na jiné a nové věci. Aby se naučilo hrát si a aby se naučilo interagovat s dalšími dětmi. Rodiče to také často dělají proto, aby měli víc času a vydělávali víc peněz, a nikoli aby se soustředili na výchovu svého dítěte. A v neposlední řadě by se rodiče měli také přičinit o vytvoření negativního stereotypu.

Sociální síť může být nebezpečnější než přebíhání dálnice, říká režisér Vít Klusák  

Martin Jan Stránský

  • Významný neurolog, zakladatel a ředitel Polikliniky na Národní v Praze.
  • Kromě ČR působí jako Assistant Clinical Professor v Yale School of Medicine.
  • Studoval na Columbia University v New Yorku a St. George's University v Grenadě.
  • Je zakladatelem Kanceláře Ombudsmana pro zdraví.

Negativního stereotypu?

To je další věc, která se začíná pomaličku dít – a totiž určitá autocenzura. Dítě, které soustavě kouká do mobilu, ostatní děti nerespektují a klidně i vyloučí z kolektivu, protože je takto závislé dítě odpuzuje. Je zkrátka potřeba, aby nadužívání moderních technologií začalo být společensky jakýmsi tabu. Podobně jako třeba v devadesátých letech začalo být mezi mladými lidmi tabu kouření. Nikoli ze zdravotních důvodů, ale zkrátka proto, že už to nebylo in. Kuřáci byli vnímáni jako někdo, kdo smrdí a má vrásky. Tento negativní stereotyp začal platit hlavně v Americe a na západ od nás. Právě díky tomuto negativnímu stereotypu společnost výrazně omezila kouření. A přesně takový negativní stereotyp je potřeba vybudovat ohledně hraní videoher a dalších aktivit spojených s moderními technologiemi. Zkrátka je nutné, aby společnost vnímala jako nepřípustné, když někdo sedí ve společnosti u stolu, kouká do mobilu, vyřizuje si zprávy a podobně.

Kdy je čas pořídit dítěti první mobilní telefon? A může ho používat ve škole?

To ale zatím asi příliš nefunguje, ne?

Sice to začíná, ale zatím jen velmi pozvolna, protože naše společnost, co se týká mezilidských vztahů, jde špatným směrem, protože dochází k atomizaci a prioritám založeným na materialistických hodnotách, a nikoli mezilidských vztazích. Je zkrátka důležitější mít moderní mobil než skutečná přátelství. A to je samozřejmě velký problém. Protože celá tahle technologie je návyková. Existuje zaprvé proto, aby vydělávala peníze tím, že prodává údaje o vašem soukromém životě. Je zároveň velmi důležité si uvědomit, že byla vytvořená tak, že programátoři sledovali její návykovost. V určitých případech dokonce tím, že monitorovali, co to s uživatelem udělá. Pokud látky signalizující návyk šly nahoru, byl program spuštěn. Pokud k jejich vzestupu nedošlo, program nezavedli.

Takže mobilní telefon je jako kasino. Člověk jde kolem, bliká to tam, uvnitř se něco děje. Zastavíte u dveří a buď jdete dál, nebo se chvíli koukáte u dveří, ale stejně dřív nebo později do toho kasina vejdete, abyste si to přece jenom zkusili. A pak je klidně možné, že už tam zůstanete napořád. Je velmi důležité uvědomit si, že tohle je nebezpečný společenský zlozvyk. To, že to dělá většina lidí, vůbec neznamená, že je to dobré, ale naopak, že je potřeba dostat se z téhle slepé ulice pryč.

Rozhovor vyšel v časopise Maminka. Aktuální číslo nebo předplatné s dárkem můžete kupovat na www.ikiosek.cz/maminka 

Témata: Předškolák, Rozhovor, Péče o dítě a jeho výchova, Výchova, Rodina a vy, Základní škola, Slovník, Amerika, Neurolog, Česká republika, YAL, Mobil, Stereotypy, Stránský, Vít Klusák, Děti, Drát, Francie, Dialog, Technologie, Facebook, Výchova dítěte, Telefon, Počítač, Priorita