[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Miminko přichází na svět s přirozenou touhou i potřebou sát a dumlat. Někteří „přeborníci“ si cumlají prstíky už na ultrazvukových snímcích či dokonce na porodním sále. Některé děti mají zkrátka vrozený sací instinkt silnější. Dokonce byly uskutečněny pokusy (ne na dětech!), kdy mláďata savců, která neměla možnost dostatečně sát mateřské mléko, si svou potřebu naplňovala jiným způsobem na různých předmětech či dalších mláďatech. Sála zkrátka vše, co se jim vešlo do tlamičky, a to i přestože byla pravidelně krmena! A u malých kojenců je to možná podobné, nemají-li možnost dostatečně sát, cumlají prstíky nebo různé předměty. Vcelku kuriózní je, že si někteří odborníci všimli toho, že se silný sací reflex, který se může projevovat právě častým i časným cumláním prstů, v některých rodinách objevuje generačně.
Většina kojenců, kteří si intenzivně cumlají prstíky, s tím začíná už před třetím měsícem věku. V některých případech lze pravděpodobně předejít zakořenění zlozvyku cucání prstů (palce) v pozdějším věku tak, že miminku častěji nabídneme kojení a po jeho spolehlivém zvládnutí pak dudlík. Sklon cucat si prsty však samozřejmě mívají úplně všechna miminka, a to zejména v době, když mají hlad – to je naprosto přirozené a zdaleka to neznamená, že z dítěte roste „cumlací notorik“. Mnoho malých kojenců si zkrátka před kojením (krmením) cucá prstíky či pěstičku. Ostatně někteří odborníci tvrdí, že děti, které si cumlají prstíky, bývají velmi šťastné a cumlání údajně ve většině případů nemá nic společného s nedostatkem rodičovské pozornosti, lásky apod.
Úplně každé miminko má nejsilnější přirozenou potřebu sání v období od narození do tří měsíců, pak tato neodolatelná potřeba slábne, až okolo sedmého měsíce pozvolna vymizí. Jen výjimečně se stává, že si kojenec začne dumlat prstíky až po půl roce věku, anebo dokonce v jednom roce. Pokud pak potřeba cumlat si paleček či prstíky pokračuje dál po dosažení zhruba půl roku, nejedná se již pravděpodobně o instinktivní potřebu, ale o „návykový“ uspokojující prostředek. Jednoduše o báječnou činnost, která miminku či batoleti přináší velmi libé pocity. Tehdy se může stát cumlání zlozvykem, který se bude později těžko odstraňovat. Cucání prstíku sice není nic hrozného, vždyť staršího kojence uklidňuje, zabaví i uspává, jenže do krve odřený paleček malého atopika či zkřivené zoubky a deformované patro předškoláka už tak banálními problémy nejsou. Co může v prevenci problému pomoci?
Pokud starší kojenci a batolata nemohou „řešit“ určitou situaci na vývojové úrovni, v níž se aktuálně nalézají, „sáhnou“ po důvěrně známém řešení z nižší úrovně – no, hádejte, jaké to nejčastěji je?! Pokud vypozorujete, že tak činí právě ve chvílích, kdy si nevědí s něčím rady, jsou unavení, přetažení, ospalí nebo se nudí, není potřeba věnovat dumlání přílišnou pozornost. Avšak v situaci, kdy prcek s palcem v puse prosedí půl dne, bude na místě se zamyslet, zda má dost „zábavy“, podnětů, hraček, doteků, nošení, mazlení, pozornosti. Pokud má a dumlá, tak je velmi pravděpodobné, že mu příroda nadělila větší potřebu cumlání anebo se pro něj cumlání stalo již drogou.