Maminka.czSlavní rodiče

Děti mají náš smysl pro humor, takový drsnější, říká Aňa Geislerová

Michaela Láchová 15.  10.  2018
„Nechceš na výstavu? Nevadí, půjdeš. Nechceš si číst? Nevadí, budeš,“ směje se Aňa Geislerová popisujíc výchovné praktiky, které úspěšně aplikuje na své tři děti. Jak si užívá svou životní roli maminky?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Sešly jsme se jednoho pátečního odpoledne v pražské Winternitzově vile, poslední perle funkcionalistického architekta Adolfa Loose. Z jejích stěn dýchá neuvěřitelná atmosféra. Nejenom díky fenomenální stavbě samotné, ale i díky jejím dědicům, rodině Cysařových, kteří jí dokázali opět vdechnout život a navrátit ztracený lesk. A teď si představte, jak do ní vstupují hned dvě hvězdy. Jedna z našich nejzářivějších filmových, Aňa Geislerová (42), a její neméně krásná dcera Stella (11), s hvězdou vepsanou zatím jen ve svém jméně. Zatím… 

Aňo, vy se netajíte tím, že se ráda procházíte po červeném koberci, vždy stylová a vyladěná do posledního detailu. Je v tomhle Stella po vás, když jste si ve svém nabitém programu hlavně kvůli ní našla čas na focení do Maminky? 

AŇA: Stella to spíš bere jako zážitek a já jí ho můžu umožnit. Léta děti člověk drží stranou a snaží se je chránit. A je legrační paradox, že si pak samy řeknou o trochu toho pozlátka. 

Vtipná Nikol Štíbrová je se synem sama! S partnerem se rozešli


Vaše maminka o vás říká, že jste opatrná máma, přestože jste sama byla velké éro. Je to tak?

AŇA: To bude taková vzájemná kombinace její totální neopatrnosti a víry, že se přece nemůže nic stát, a mojí lehce zvýšený pozornosti a pocitu, že se může stát cokoli. Pravda je napůl na obou stranách. Nejsem nějak extrémně opatrná, ale v jejích očích asi ano. Myslíš, Stelli, že jsem extrémně opatrná?

STELLA: Nemyslím si. 

Takže seskok padákem pro vašeho Bruna byl dárek od vás? 

AŇA: Ano. Původně byl jen pro Bruna, ale nakonec jsme skočili všichni, kromě Maxíka. Byl to neskutečně silnej a zvláštní zážitek. 

Stellinko, chtěla bys taky k narozeninám adrenalinový zážitek? 

Neuvěříte, že na fotce je stejná žena. Matka dvou dětí zhubla přes 50 kilo!


STELLA: Jo! Chtěla bych zas skočit padákem a k tomu manikúru. 

Aňo, vy sama jste ve čtrnácti odjela dobýt milánská modelingová mola. To se o vás rodiče ani trošku nebáli? 

AŇA: Bylo to trošku později, myslím, že mi bylo víc. Tenkrát mě tam máma doprovodila, aby to tam tak nějak obhlídla, ale jen já vím, co se tam dělo potom… 

Aňa Geislerová: „Všem dětem píšu deníky, už když jsou v břiše“


Povídejte…

AŇA: Co se stalo v Miláně, zůstane v Miláně… 

Co byste na podobné rozhodnutí za tři roky řekla Stellince? 

AŇA: Já mám někdy pocit, že Stella není takový dobrodruh, ale nevím. Dětem se snažíme v ničem nebránit, spíš čekáme a přejeme si, aby věděly, co chtějí. Ale v čemkoli, co chtějí dělat, se je snažíme podporovat. Tak bych ji asi odvezla, všechno zkontrolovala a věřila v její zdravý rozum. 

Šest věcí, které dělají rodiče úspěšných dětí! Zkusíte je taky?


Prozraďte, jaké jsou vaše děti? 

AŇA: Každé z mých dětí je úplně jiné a právě ta pestrost je skvělá. Myslím, že Stella a Max mají podobnou energii, oba jsou dohromady takoví třaskaví. 

A nejstarší Bruno? 

AŇA: Bruno je naše klidná síla a zároveň tichá voda. 

 

Se třetím dítětem mi všechno přišlo mnohem jednodušší. Bruno byl  skleníkový experiment...

 

Tak já si Stellinku trošku vyzkouším. Stelli, krupicovou kaši míchat, nebo nemíchat? 

STELLA: Nemíchat. 

Tak v tom se s mamkou shodnete. A vadí ti, když v soutěžích nevyhráváš? 

STELLA: Trošku jo. 

Tak to budeš trochu po mamince, viď? A které z dětí je nejvíc po vás, Aňo? 

AŇA: V té touze vyhrávat asi Maxík. Slovo první je jeho druhé jméno. Ale třeba Bruno soutěže nesnáší, když byl malej, odmítal se jakýchkoli soutěží účastnit. 

Když jste nakousla ta druhá jména… Stella je mi docela jasná, Stella Ginger jako vtípek směrem k herečce Stelle Zázvorkové. Podle čeho jste ho ale vybrali Brunovi? 

AŇA: Fidelio je jednak krásné slovo i samo o sobě a znamená to věrný. Líbilo se nám. 

Holčičky, které se proměnily v princezny z Disneyovek, rostou do krásy


A Maxík kromě svého oblíbeného místa na vítězné bedně žádné druhé jméno nemá? 

AŇA: Ne. U něj to zkrátka bylo úplně jasný. Max. Jako vytesáno do kamene. 

Podělte se o nějakou vtipnou hlášku, kterou má Maxík na kontě? 

STELLA: Prdím jako delfín.

AŇA: Spoustu různých. Moje nejoblíbenější je, když jsme přistávali v letadle. On se díval na nějakou pohádku, a když jsme dosedli na zem, tak se podíval z okýnka a říkal: „To jsem magor, já myslel, že jsme v autobuse!“ To bylo hodně dobrý. On má takový hezký hlášky. Tuhle po mně chtěl, abych mu vysvětlila, co je to instinkt. 

To už jsou docela sofistikované otázky... 

AŇA: To jo, už si někdy docela máknu, abych odpověděla srozumitelně. Jsem ale ráda, že všechny děti mají smysl pro humor a v rámci naší rodiny máme ten humor hodně podobnej. Možná někdy takovej trošku drsnější, ale v naší rodině to, myslím, nikoho nezraňuje, což je výhoda. 

Takže Stellinka viděla i některé vaše drsnější filmy? Třeba Polednici? 

AŇA: Stella Polednici viděla a líbila se jí. Ale trošku se bála. 

Stelli, ve kterém filmu se ti mamka líbila nejvíc? 

STELLA: Asi v seriálu Až po uši. 

Dobrá volba… Jaká byla podle vás, Aňo, nejdrsnější role vašeho života? 

AŇA: Pokud jde o reálný život, tak každoroční vaření vánoční večeře. Pokud jde o film, tak asi Štěstí.

A považujete některou ze svých filmových rolí za vaši životní? 

AŇA: Všechny. Každá vedla k té další a mají pro mě význam. 

A odpočinete si víc na place, nebo doma s dětmi? 

AŇA: V práci. Nebo doma, když tam nikdo není.

STELLA: No mami! 

AŇA: Teď ale začínají být skvělý společný rodinný akce. Třeba lyžování. To je tak super! Už všichni lyžujeme, i Maxík, já mám hrozně ráda takový aktivní výjezdy. To mě hrozně baví. 

Vy jako herečka pracujete s emocemi, musíte je umět přivolat, když potřebujete. Využila jste svého umu někdy doma? 

AŇA: Řekla bych, že doma je musím spíš krotit. Někdy to bývá opravdu náročný. 

Přistihla jste se někdy, že dětem říkáte takové ty otřepané věty jako: „Na to jsi měla myslet dřív, děvenko?“ 

AŇA: Já používám tátovo oblíbený „opovaž se“. 

 

Jsem ráda, že všechny naše děti mají podobnej smysl pro humor, i kdy je v naší rodině možná někdy trochu drsnější...

 


Jste přísná máma? 

AŇA: Jo i ne. 

A režimová? 

AŇA: Nejsme režimoví. Takhle... umíme správně, hezky v rytmu věci dodržovat a nejsme žádní velcí průšviháři, ale zároveň se taky umíme na všechno vybodnout. A to úplně, protože máme rádi lenošení. 

Bruna a Stellu jste měla tři roky po sobě. Byl to s Maxem a blížící se čtyřicítkou nějaký rozdíl? Zdálo se vám to náročnější? 

AŇA: Zvláštní je, že to bylo naopak. Když je člověk mladší a jakoby nabuzenej na to rodičovství a má spoustu otázek, tak si myslím, že dělá i dost zbytečných věcí a moc to prožívá. Naopak s tím odstupem, ne že by to tak neprožíval, ale spíš se z toho nijak nehroutí – třeba ze vstávání. Najednou mi to všechno přišlo takový úplně jednoduchý, člověk vidí relativitu času, prostě jednoho dne ty děti začnou zase spát. Přišlo mi to mnohem – já to slovo nesnáším – pohodovější. 
Nerada ho vyslovuju, ale na tohle se opravdu hodí. A všechno člověk nechává víc na tom dítěti, nehlídá, jestli už dělá tohle nebo tamto, je mu to jedno. Bruno byl takovej trošku skleníkovej experiment, strašně jsme to s ním prožívali, ale Stella a Maxík už měli pokoj. 



Je něco, na co jste mezi druhým a třetím dítětem zapomněla? 

AŇA: Je to jako jízda na kole, to se nezapomíná. (smích) 

A šla byste „do toho“ počtvrté? 

AŇA: Hned. Ale mám tolik plánů a chutí, že už bych to všechno, myslím, nestihla. A zdá se mi, že Max si svoji benjamínkovskou pozici celkem dost užívá. 

Máte i se třemi dětmi čas na nějaké své plány a chutě? Neomezují vás děti v kreativitě, kterou označujete za smysl života? 

AŇA: To ne. Naopak, mně připadá, že mě zajímá a baví mnohem víc věcí než je. A mám pocit, že oni nevnímají, že mají tolik času a tolik volnosti. A to právě člověku dojde až zpětně. Ten potenciál, kterej můžou bezbolestně využívat. Já mám pocit, ne že je míň času na všechno, ale že se toho víc a víc děje. Ale kreativitu rozhodně pořád považuju za nejpodstatnější součást života 

Máte na svém seznamu ještě něco, co jste nezkusila a chcete to zkusit? 

AŇA: Toho je strašně moc. 

Stelli, chtěla bys být jako máma? 

STELLA: Jo. 

A co se ti na mamince nejvíc líbí? 

STELLA: Že je hodně akční a taky to, že máme kolem sebe pořád rodinu a kamarády. Jo, a že má ráda svou práci.

Aňo, jednu dobu jste sama dělala rozhovory se známými osobnostmi. Na co byste se zeptala jako Aňa Ani, kdybyste vy vedla tenhle rozhovor? 

AŇA: Máš všechno, co jsi chtěla? A já bych odpověděla: Ne, mám víc. 

Rozhovor vyšel v časopisu Maminka. Na webu byl redakčně zkrácen.

Témata: Slavní rodiče, Časopis Maminka, Rozhovor, Aňa Geislerová, Ana Geislerová, Bruna, Geislerová, Ana, Lenošení, Náš, Milán, Druhé jméno, Máma, Známá osobnost, Humor, Dědice, Krupicová kaše, Páteční odpoledne, Stellinka, Ztracený lesk, Dobrodruh, TAK, Aňa, Výchovný praktik, Reálný život