[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jako rodiče samozřejmě dobře víte, jak důležité je vzdělání pro budoucí život vašich potomků, a jste připraveni do něj investovat spoustu času i energie. Jenže, jak to vysvětlit dětem, kterým je význam dobrého školního prospěchu prozatím tak nějak „jedno“? Co s nimi, když vaše ideály, plány a představy nesdílejí a dávají jednoznačně přednost sledování youtuberů, on-line hrám nebo lítání venku s kamarády? Čím je motivovat, přesvědčit, že učení není jen nutné zlo, ale že je v jejich nejlepším zájmu? Co dělat, abyste v nich probudili touhu se zlepšit? Jak se chovat, aby chtěly samy uspět?
Výhrůžky, příkazy, zákazy a citové vydírání, nic z toho nezabere. Ano, škola je aspekt života, který vyžaduje systematickou práci, disciplínu a pravidelný režim. Což se dítě musí naučit, získat správný návyk. Psychickým nátlakem nebo dokonce trestáním si lepší výsledky nevynutíte. Vaše ratolest musí pochopit důležitost vzdělání, vysvětlujte, jak a v čem mu v budoucnu pomůže, když bude úspěšné ve studiu. A naopak, upozorněte na to, jak si může zkomplikovat další život, když na školu bude „kašlat“. Pomozte nastavit denní rozvrh, trvejte na dodržování určitého režimu.
Udržujte s dítětem otevřený vztah, založený na vzájemném respektu. Berte věci s nadhledem a dávejte najevo, že jste součástí jednoho společného týmu. Připomínejte, že jste tu od toho, abyste mu pomohli, podporovali ho, nikoli pořád něco nařizovali a zastávali roli dozorce a „hlídacího psa“. Říká se tomu pozitivní motivace a výsledky vás nejspíš překvapí. Je to vaše tajná zbraň a důležitý rodičovský nástroj. Výhrůžkami a sáhodlouhým kázáním se nikam nedostanete. Vaše frustrace a strachy jsou naprosto normální a opodstatněné, myslete ale na to, že dítko se tak nechová záměrně proto, aby vás naštvalo nebo vám znepříjemňovalo život. Svým vlastním příkladem ukazujte, co je zodpovědnost. Dovolte mu řídit si své činnosti sám, v případě potřeby ale buďte po ruce.
Jednou z cenných životních lekcí je vědět, že odměna následuje za poctivě odvedenou práci. Vysvětlete, že vy také dostanete v zaměstnání zaplaceno až poté, co splníte své úkoly a povinnosti. Zaveďte doma pravidlo „až budeš mít hotovo“ a důsledně se ho držte.
„Ano, až vypracuješ úkol z matematiky, může přijít Honzík na návštěvu.“
„Až se naučíš tu básničku, můžeme se domluvit, na jaký film se budeš dívat před večeří.“
Možná bude zpočátku u vás doma trošku „odboj“, ale ony si zvyknou. Prosazováním tohoto pravidla prokážete dětem velkou službu, pomáháte jim naučit se, že platí „nejdřív práce, potom zábava“. Děti do určitého věku totiž ještě nemají přirozeně vyvinutý smysl pro zodpovědnost a jejich mozek není „vybavený“ na dodržování disciplíny, proto je na vás podpořit je při utváření potřebných návyků.
Dohlédněte, aby v místnosti, kde se ratolest učí nebo píše domácí úkoly, nerozptylovaly její pozornost žádné elektronické přístroje. Počítač, notebook, telefon, iPad nebo xbox přemístěte jinam, ať není pokušení na dosah. Zkrátka, žádné videohry, chatování se spolužáky, hudba ani Facebook, dokud nebude příprava do školy hotová. Učitelé ve třídě také během vyučování netolerují žádné elektronické hračky, tak proč byste měli vy? Dejte ale dítěti najevo, že nejde o žádný trest nebo schválnost, ale o způsob, jak mu pomáháte lépe se soustředit a celkově budovat dobrou pracovní a studijní morálku.
Základem úspěchu je pravidelný režim, bez toho to zkrátka nejde. Stejně, jako dítě potřebuje svůj zajetý denní režim, který je pro něj každodenní jistotou, platí tato rutina i pro učení a studium. Pro vybudování jakéhokoli návyku je potřeba pravidelnost. Každý lékař vám potvrdí, že by děti měly chodit večer spát ve stejnou dobu. Podobný princip je nejlepším řešením i pro školní přípravu.
Pokud se váš školák učí jednou ve tři odpoledne, podruhé v pět a pak zase třeba až v osm večer, poté, co se zbytky sil přiběhne z tréninku, bude pro něj mnohem těžší se soustředit a donutit se k učení. Hůře udrží pozornost a z domácí přípravy se stane peklo. Tudíž, zaveďte pevný režim a zavelte: „Každý den od pondělí do pátku se budeš mezi půl čtvrtou a půl pátou učit, ať se děje cokoli. Nezvi si na tu dobu kamarády a nedomlouvej si žádný fotbal.“ Jasně, ne vždycky se mu bude chtít, ale postupem času si tento daný čas spojí automaticky s učením a bude to pro něj přirozenou součástí dne.
Pokud fláká potomek domácí úlohy, nedokáže si organizovat čas, má tendenci nedokončovat zadané úkoly nebo doma pravidelně zapomíná pomůcky a učebnice, dohodněte si schůzku s pedagogem, abyste získali co nejvíce informací o jeho školních výsledcích. Společně můžete rovněž vymyslet a vytvořit plán, jak je možné určité aspekty zlepšit, na čem pracovat s dítětem a na co se zaměřit. Nechte ho samostatně pracovat a hlídat si své povinnosti, pouze v případě, že by se problémy nelepšily, po dohodě s učitelem zasáhněte.
Každé dítě potřebuje k učení klidné a tiché místo, stranou od mladších sourozenců nebo ruchu z kuchyně, dostatečně pohodlné a prostorné, dobře osvětlené. Některým dětem ale dělá naopak dobře, když jsou neustále poblíž ostatních členů rodiny a necítí se odstrčeni. Klidně můžete trochu experimentovat, než takové „studijní“ místo najdete a zjistíte, co funguje nejlépe. Pak už ale vašeho školáka na tomto místě udržte. Zejména u těch mladších myslete na to, že tam nejspíše budete často sedět s nimi, zatímco pracují na domácích úkolech, a pomáhat s učením i soustředěním, průběžně je kontrolovat.
I když se vám zdá, že vaše dítě nejeví o školu a svůj budoucí život zrovna valný zájem, snažte se zachovat zdravý nadhled. Děti se vyvíjejí, a jak budou postupně nabírat zkušenosti, jejich postoj se zpravidla změní a vytříbí. Chce to ovšem obrovskou dávku trpělivosti a také důslednosti. Odpusťte si, pokud možno, věty typu: „Co z tebe jednou bude?“ Případně: „Vyroste z tebe neschopný lempl, po kom ty jenom jsi?“ Určité obavy nebo úzkosti o budoucnost vlastních ratolestí jsou samozřejmě na místě, nenechte se jimi ale ovládnout. Nikdo z nás nemá křišťálovou věšteckou kouli, tak zbytečně nepanikařte a nesoustřeďte se jen na negativní stránky dítěte, nepodceňujte ho, naopak, pomozte mu pracovat na těch pozitivních, rozvíjet jeho schopnosti a vlohy, získávat sociální dovednosti. Atributem schopného, šikovného a úspěšného člověka není jen a pouze školní prospěch.