Maminka.czRozhovor

Dětská ikona Míša Růžičková: Napsala jsem přes 150 písniček. Děti ale nejvíc milují Sloníka Toníka

Tereza Víchová 30.  11.  2021
Na jejích koncertech bývá veselo a pokaždé dokazuje, že když se děti zabaví, na elektroniku si ani nevzpomenou. Jak udrží pozornost malých dětí, největších kritiků, i hodinu v kuse? "Každý můj klip má jednoduchou choreografii a i malé dvouleté děti ji dokáží napodobit. Některé to mají tak nakoukané, že tančí o dobu napřed, protože si přesně pamatují, co bude," usmívá se Míša Růžičková. Co všechno na sebe prozradila?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Pamatujete si na první chvíle, kdy jste se rozhodla pro tvorbu dětských písniček?

Od mala jsem ráda zpívala, běhala a tancovala, dnes by se řeklo hyparaktivní dítě :). Později jsem hrála na kytaru a skládala první písničky. Ale celé to začalo, až když se nám narodila Eliška, třetí dítě v rodině (máme ještě Kristýnku a Ondru) a já hledala zábavu pro ni i pro sebe. Četla jsem rýmované pohádky a zpívala písničky a ukolébavky a snažila se ji rozesmát. A pak jsem na jedné dovolené viděla animační tým a jejich minidiskotéku a bylo jasno. Tohle chci, to je zábava i práce, tohle budu dělat.

VIDEO: Kdy děti začínají dělat první krůčky a jak vývoj podpořit?

Takže inspirace přišla ze zahraničí?

Postupně jsem si vybírala rytmické zahraniční písničky u kterých se dá cvičit, napsala český text a společně s dětským sborem Permoník je pak nazpívala. V roce 2003 pak přišlo na svět 1. CD Zpíváme a tančíme s Míšou – Kluci a holky z naší školky. Další CD Minidiskotéka v ZOO už jsem nejen textovala, ale začala psát i hudbu a naše Eliška mi pomáhala nejdříve slovem a pak i zpěvem. No a dnes už máme nazpívaných 13 CD (česky, slovensky i anglicky) a natočených spoustu videoklipů, u kterých můžeme blbnout, zpívat, tancovat, prostě se hýbat.

GALERIE: Pečení perníčků s dětmi začíná! Užijte si ho jako my a zkuste recept od finalistky Masterchefa Jitky

Vaše vystoupení jsou moc oblíbená. A děti na nich neposedí!

Myslím, že děti mají rády aktivní zábavu a mnohdy nevydrží sedět na židličce a koukat na představení, samozřejmě ne všechny. Je spousta těch menších, které si spokojeně hoví u maminky, pozorují, co se kolem děje a déle jim trvá, než se zapojí. A tak získají motivaci, když vidí ostatní kamarády, že se nebojí. Nejlepší je, když děti přijdou na vystoupení v nějakém svém oblíbeném kostýmu a tím si to i více užijí a já taky. Velké díky maminkám a tatínkům, že jim kostýmky připraví a vezmou s sebou. Jsou lidé, jejichž duše jde s dobou, pak jsou lidé, kteří mají duši spíše starší a pak jsou takoví, jako já, co pomyslně zůstali v dětském věku a píšou a skládají písničky pro děti. 

Na děti jste odbornice, poraďte rodičům, jak je „vyhnat“ od elektroniky, protože podle reakcí na vašich koncertech je vidět, že děti se bavit opravdu umí.

Odbornicí se necítím ani u svých dětí :).  Na každé dítě platí něco jiného, to každá máma ví, a vyhnat děti od elektroniky je oříšek. Mě baví psát písničky a natáčet videa, která zvedají děti z židliček a motivují je k pohybu. Když děti koukají na videoklip, a je jedno, jestli na mobil, nebo na televizi, vidí tam další děti, jak poskakují a tančí, tak je to obvykle k nějakému pohybu strhne.  Ale samozřejmě je moc důležitá hudba a text. Pokud to společně nefunguje, dítě přepíná na jinou písničku. 

Vaše příprava na koncerty musí být adrenalin! Nikdy přece nevíte, jaké děti přijdou, kolik jim bude, zda budou mít kostýmy…

Je potřeba být ve střehu, a když přijdou menší děti než čekáte, je nutná i změna písniček. Takže mám přibližný playlist a podle reakcí dětí je vybírám. Z toho má největší radost a hlavu v dlaních můj zvukař, protože vlastně nikdy neví, co bude následovat a který podklad nachystat. Ale snažím se to moc neměnit. Udržet pozornost dětí 50–60 minut je výzva. Dítě není ochotno sedět, když ho něco nebaví, prostě odejde.

Každý můj klip má jednoduchou choreografii a i malé dvouleté děti ji dokáží napodobit. Někteří to mají tak nakoukané, že tančí o dobu napřed, protože si přesně pamatují, co bude. Ví, kdy si mají přiběhnout pro mámu do kuchyně, že se potřebují ve dvojici zatočit dokola, a pak zase pokračují samy. Je to fakt legrační. Toho jsem byla teď nedávno svědkem u mých známých a přiznám se, že jsem byla po těch letech mile překvapena, jak to stále funguje. 

Manuál pro unavené mámy: Co můžete letos o adventu konečně udělat jinak?

„Testujete“ třeba písničky na své rodině?

Moje děti už jsou větší, takže na nich nic testovat nejde, ale máme v rodině děti větší i menší a tam já pozoruji, jak na ně písničky zabírají, když je tvořím. Každý má svůj výběr, ale u některých písniček, jako jsou třeba Zoubky nebo Československá z posledního CD Myšky, je úplně jasné, jak fungují. Stačí pustit a děti zbystří a začnou se vrtět a čekají, co to bude. Takže vyzkoušeno na dětech vlastních.

Jaká písnička je vaše srdcovka a proč?

Napsala jsem přes 150 písniček a mám moc ráda Andílka a Vánoční, kde se mnou zpívá ještě malá Eliška, taky Žofíka. Dětem učaroval Sloník Toník a Popeláři, Hasičská a Strašidla. Je to těžké napsat, která je srdcovka, když mám ráda téměř všechny. Minulý rok jsem napsala písničku pro Lucku Habadovou „Díky mami” jako poděkování maminkám, jak se o nás starají, a když se mnou jede Lucka jako host na koncert a zpívá, je vidět, že se to maminek a babiček dotýká a často jsou vidět slzičky dojetí. Hlavně když si uvědomí, jak rychle nám ty děti rostou. Včera to bylo miminko, dnes chodí do školky a zítra už nechce, abychom ho vozili před školu. Letí to jako voda. Také jsem napsala jednu písničku pro Kapku naděje a ta je moc krásná, má filmové aranžmá, ale prý se ke mně nehodí. Očekávají se jen písničky veselé. Takže do šuplíku.

Trávíte volný čas s dětmi z rodiny, nebo jste nejraději třeba sama či u úplně jiné činnosti, než je čas s dětmi?

Volný čas trávím hodně s rodinou, snažím se stihnout být se všemi, hlavně s těmi nejmenšími, jako je naše Vivi. Loni se narodila a letos už skoro chodí. Chci je vidět růst a bavit se s nimi a zkoumat, co je třeba trápí, z čeho mají radost. Když je toho na mě moc, odjedu na chalupu v Beskydech, kde si píšu písničky a odpočívám, tam mám klid v duši. Jako společníka si beru naši Enny, Hovawartí psí slečnu. A tomu se dá říkat srdcovka. Lišky tady dávají dobrou noc, někdy i medvědi a vlci. V zimě bez vody. 

Kde hledáte inspiraci pro další tvorbu?

Inspirace ke mně přichází z okolí, z přírody, od lidí, někdy zase vůbec (2 měsíce ani čárka a nejde to), jindy je jí spousta. Někdy mi přijde mail, ať napíšu něco na čištění zoubků nebo pro školky na loučení s předškoláčky a to pak jde samo. A tak to je. Svůj život a štěstí si tvoříme sami, tak se snažím a leckdy si připadám jako ten kůň v písničce pro malou Vivi: „Léta jdou, jako kůň životem běžím a náhodou jsi tu a já tě střežím..“ A tak si ty malé broučky naše i cizí užívám.

Témata: Děti, Rodina, Rozhovor, kultura, Za zábavou, ikona, Písnička, Míša Růžičková, sloni, Permoník, Vlčí, Beskyde, Kristýnka, Dvouleté dítě, Andílek, Choreografie, Střeh, Popelář, Elektronika, Beskydy, Vivi, Koncert