Hned na začátku si vyzkoušejte malý test: Zapátrejte v paměti a vybavte si svou nejranější vzpomínku z vlastního dětství. Zkuste ji přiřadit k věku, ze kterého si myslíte, že pochází, a pak se pokuste od někoho z rodiny zjistit, kolik vám tehdy skutečně bylo, když se vaše vzpomínka odehrála. Velmi pravděpodobně zjistíte, že vám bylo víc, než si myslíte. Tedy, že vaše nejzazší vzpomínky nejsou tak staré, jak se domníváte. Dětská paměť má totiž svá specifika a v mnoha ohledech funguje jinak než paměť dospělých. Víte, co od ní čekat a jak ji rozvíjet?
Co se týká vašich dětských vzpomínek, je podle vědců silně nepravděpodobné, že byste si do dospělosti přinesli vzpomínky, které by byly starší než z doby, kdy vám byly přibližně dva roky. Výzkum, zveřejněný v magazínu Nature ukázal, že dlouhodobá paměť u dětí prodělává výrazný vývoj právě kolem druhého roku. Vzpomínky, o nichž se domníváte, že pocházejí například z prvního roku vašeho života, jsou tak vytvořené spíš z toho, co vám kdo vyprávěl, nebo poskládané z fragmentů vzpomínek, které jsou pozdějšího data.
To ale samozřejmě neznamená, že do dvou let by dítě nemělo žádnou paměť. „Prvním výrazným milníkem v rozvoji dětské paměti je věk kolem devíti měsíců,“ uvádí Jerome Kagan, dětský psycholog a spoluautor výzkumu působící na Harvardu. „V tomto věku dochází k růstu neuronů ve frontálním laloku. Nikoli k zvětšování jejich počtu, ale zvyšování počtu synapsí. Rozvoj paměti v tomto věku se projevuje například tím, že děti reagují úzkostně, když se od nich rodiče vzdálí. K tomu je totiž zapotřebí, aby si dítě zapamatovalo, že matka tady v jednom okamžiku byla a teď tu není.
To třeba pětiměsíční dítě ještě neumí. Jakmile se v tomto věku matka ztratí z očí, ztratí se i z myšlenek. Dítě je zkrátka ještě příliš malé na to, aby udrželo její obraz v mysli.“ Do dvou let odborníci mluví o takzvané infantilní amnézii. To znamená, že jen naprostá menšina vzpomínek z této doby se uchová do pozdějšího věku, respektive si je budeme schopni později vybavit. Kromě nezralosti mozku to souvisí i se skutečností, že děti v tomto věku ještě nemají k dispozici patřičné jazykové schopnosti, aby své vzpomínky pojmenovaly, uchovaly a dokázaly je později vyvolat.
Mezi osmnácti měsíci a dvěma roky si děti začínají uvědomovat samy sebe a dále se rozvíjí dlouhodobá i krátkodobá paměť. Děti potřebují oba typy paměti – krátkodobou i dlouhodobou – k tomu, aby si dokázaly hrát, zvládaly mezilidské vztahy nebo třeba uspěly ve škole.
Krátkodobá paměť umožňuje dětem pamatovat si věci, které se staly v nedávné minulosti, jako jsou třeba detaily pohádky, kterou jste jim před chvílí přečetli. Dlouhodobou paměť oproti tomu zapojují, když si například potřebují vzpomenout na jména kamarádů, jak se jezdí na kole nebo se skládá puzzle. Rozvoj obou druhů paměti přitom závisí především na tom, jak dítě dokáže s uloženými informacemi zacházet, a nikoli na kapacitě paměti, jak se mylně domnívá většina rodičů.
Kolem tří let už je dětská paměť na takové úrovni, že jsou děti schopné naplánovat pořadí jednotlivých úkonů tak, aby dosáhly určitého cíle. Přirozeně při zapamatování preferují ty činnosti, které je baví a těší je, ale už jsou schopné zapamatovat si i abstraktní pojmy, jako jsou například barvy nebo čísla. Právě v batolecím a předškolním věku je víc než jindy potřeba podpora rodičů, kteří pomohou dítěti paměť rozvíjet. Například výzkum provedený na Pennsylvania State University tvrdí, že nejzásadnější je pro rozvoj dětské paměti období ve věku od narození do osmi let.
Způsobů, jak trénovat a rozvíjet dětskou paměť, je samozřejmě celá řada a záleží především na vaší kreativitě a fantazii. Pro úplně malé děti můžete vyzkoušet například trénování posloupnosti jednotlivých úkonů. Vhodný je k tomu třeba večerní rituál koupání a uspávání, kdy se dítěte vždy zeptáte, co bude následovat jako další. Takže si například v koupelně podá ručník, připraví si pěnu do koupele, přinese si pyžamko... Zkrátka za sebou logicky řadí jednotlivé úkony tak, jak za sebou následují.
Proč by měly děti pomáhat s domácími pracemi?
Skvělým způsobem, jak trénovat dětskou paměť, je i kreslení či vyprávění. Požádejte dítě, aby nakreslilo to, co prožilo ve školce, výlet, na kterém jste byli, nebo třeba zážitek z prázdnin. Pokud nerado kreslí, vyprávějte si o prožitých věcech společně. Klidně můžete své povídání doplnit o otázky, na které se budete dítěte ptát. Vzpomene si, co mělo na sobě? Kteří kamarádi tam s ním byli? Nebo jakou barvu měl vlak, kterým jste jeli?
Nechte třeba své děti, ať učí vás. Ať vám vysvětlí, jak se hraje Člověče, nezlob se, jak se skáče panák nebo ať vám převyprávějí pohádku O perníkové chaloupce. Jednak je to bude bavit a budou nadšené z výměny rolí a jednak tím procvičí svou paměť. Dětskou paměť můžete trénovat i tehdy, když budete číst vy. Přerušujte čtení a pokládejte otázky, které se vztahují k tomu, co jste právě přečetli. Děti tento způsob předčítání velmi baví a kromě toho si tím trénují koncentraci i paměť. Vynikajícím prostředkem pro cvičení dětské paměti jsou písničky a básničky, které budete společně zpívat a recitovat.