Maminka.czVýchova

Dětská psycholožka radí, jak chválit a nerozmazlit, být nápomocná, ale nedělat věci za dítě

Lenka Brožová 23.  3.  2023
Řešíte tato výchovná dilemata dnes a denně u vás doma? Nejste v tom sami, protože přesně tyto dotazy kladou rodiče dětské psycholožce Barboře Blažkové nejčastěji. Co jim radí?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

„Návštěva v psychologické poradně může být na místě v situacích, kdy máte obavy, zda se dítě vyvíjí správně. Když prochází dítě, nebo i někdo z rodiny obtížným životním obdobím, na které dítě reaguje nestandardně. Samozřejmě také když si sami nevíte rady, nebo si potřebujete ověřit, zda postupujete správně,“ vypočítává psycholožka  psychoterapeutka Barbora Blažková. Nejednou prý taková konzultace vyústí spíš v práci na tématech než na chování dítěte. „Protože vyrovnaný, zdravě sebejistý, laskavý a důsledný rodič je tím nejlepším průvodcem dítěte na jeho cestě k dospívání a dospělosti.“

VIDEO: Zaveďte těchto 6 pravidel a budete si s dětmi rozumět, radí koučka

V psychologických poradnách se samozřejmě řeší i závažné potíže a výchovné průšvihy. Nás ale víc zajímalo, jaká témata ohledně výchovy probírají rodiče s Barborou Blažkovou nejčastěji. A jaké první krůčky jim k nim doporučuje. Tady jsou.

Jak dostatečně CHVÁLIT a zároveň NEROZMAZLIT

Čemu věnujeme pozornost, to roste. Chválení, respektive oceňování, může být dobrý sluha, ale zlý pán. Záleží, co a jakým způsobem oceňujeme, čemu věnujeme pozornost.

Chválíte-li dítě stylem „Dostal jsi jedničku, jsi šikulka. Vidíš, jaký jsi chytrý kluk, když chceš.” dáváte mu tím zprávu, že buď je chytrý, nebo není, a že to záleží na tom, jaké má známky. Snadno pak dítě a budoucí dospělý sklouzne k tomu, že se jako hodnotný člověk bude cítit pouze tehdy, pokud bude mít jedničky („Dostal jsem trojku? To je důkaz, že nejsem tak chytrý, nejsem dost dobrý.“) Chválení se ale může snadno stát i zlým pánem, pokud na něm dítě začne být závislé. Dělá pak věci ne pro radost z činnosti jako takové, ale aby dostalo odměnu ve formě potvrzení vlastní hodnoty („Taaak jsi hodný, šikovná, hezká…“).

Jak by tedy mohlo znít ocenění ve smyslu všímavosti toho, co dítě dělá, aby se mu dobře žilo? Třeba: „Klobouk dolů, že ses nenechal odradit špatnou známkou a na další test ses připravoval. Kolik jsi tomu věnoval času a úsilí. Mám s tebou radost, co jsi dokázal.” Ocenění může být také skvělým pomocníkem při směřování dítěte, aby dělalo to, co jej baví, a snažilo se pozitivně ovlivňovat svět kolem sebe.

„Opravte nám prosím dítě!“ slýchá psycholožka Barbora Blažková v ordinaci. Jde to vůbec?

Jak zacházet s ODMĚNOU a TRESTEM

Se slovy jako odměna či trest šetřím. Užitečnější se mi zdá koncept důsledků. A to jak v tom příjemném, tak i nepříjemném smyslu slova. Jde vám o to, aby si dítě uvědomilo, jak je špatné? Anebo chcete, aby se z dané situace naučilo, co má příště udělat jinak? Pokud například nesplnilo domluvené povinnosti, ať už jde o uklizenou myčku nebo úkol do školy, může být důsledkem například odnětí privilegia „extra čas online“. Není to ani tak trest, jako spíš důsledek nesplnění dohody, nesplnění povinností.

Stejně důsledně je ale třeba všímat si i toho, co funguje dobře. Potomkovi dát vědět, že to vnímáte a oceňujete. Takže pokud například pomáhá mladšímu sourozenci s úkoly nebo s oblékáním, je na místě mu poskytnout nějaké privilegium navíc. Třeba že může jít spát o hodinu později. Zodpovědnější chování s sebou nese víc povinností, práv, svobody. A naopak.

Jak být trpělivá, LASKAVÁ a zároveň DŮSLEDNÁ

Klienti mnohdy hovoří o tom, že nechtějí být přísní, jako byli jejich rodiče. Například ve smyslu spousty zákazů, fyzických trestů, povinností v domácnosti. To je fér. Snaha nebýt přísný v lepším případě, v tom horším neochota jít do konfliktu s dítětem či nezájem o dítě, se však často překlápí spíše do nedůslednosti. Rodiče se s dítětem na něčem domluví, ale jedna nebo druhá strana svou část dohody nesplní. A co se nestane? Nic se nestane.

Například rodiče svému dítěti pohrozí, že když nesplní určitý úkol, třeba uklidit si pokoj, nebude večerní pohádka. Nakonec ale pod nátlakem slz, křiku či přemlouvání povolí a ustoupí. Nebo naopak dítěti slíbí, že když je nechá hodinu pracovat, budou si s ním pak hodinu hrát. Ale už po dvaceti minutách u deskové hry začnou odpovídat na pracovní emaily na telefonu, nebo pokukují po neumytém nádobí. Dítě si z obdobných situací vyvodí závěr, že je jedno, jak se zachová. Že stejně nakonec záleží na tom, co se rodiči zrovna chce nebo nechce. Samo pak taky začne raději věnovat energii tomu, co je pro něj v dané chvíli lákavější.

Důslednost ve výchově vyžaduje trpělivost, férovost, laskavost, ale také připravenost ustát i nepříjemné situace. Z dlouhodobého hlediska se to opravdu vyplácí. Dítě se tak učí, jak svým jednáním ovlivňuje svět kolem sebe, a dělá to, co mu funguje.

 

Výchovu vnímám jako umění balancování na hranici toho, na co je již dítě zralé, co už může zkoušet samo, a kdy zůstávat nablízku jako záchranná síť.

 

Jak být NÁPOMOCNÁ, ale NEDĚLAT věci ZA DÍTĚ

Nenaučí se chodit, když budeme chodit za něj a nenecháme je spadnout. Nenaučí se samo najíst, když ho nenecháme trénovat i za cenu toho, že se upatlá (a my s ním). Na druhou stranu dítě, které se sotva naučilo jezdit na kole bez přídatných koleček, nepustíme do městského provozu. Výchovu vnímám jako umění balancování na hranici toho, na co je již dítě zralé, co už může dokázat a zkoušet samo, a kdy zůstávat nablízku jako záchranná síť.

Jakmile se staneme rodiči, je naším úkolem připravovat potomka na to, že se jednoho dne stane dospělým. Nejlépe tréninkem přiměřeným věku a schopnostem, postupným přidělováním zodpovědnosti, možnosti samostatně se rozhodovat. Úkolem rodičů pak je v průběhu dětství a dospívání stanovovat hranice a mantinely, v jejichž rámci se dítě může pohybovat, a důležité schopnosti a dovednosti trénovat. Pokud je samostatné, zodpovědné a vy se na to cítíte, můžete mantinely a hranice rozšířit. Pokud se něco děje špatně, může být na místě mantinely a hranice naopak nastavit těsněji, jasněji a s dítětem se domlouvat na tom, za jakých podmínek je zase rozšíříte.

Klepněte pro větší obrázek
Psycholožka a psychoterapeutka Barbora Blažková
 

Mgr. Barbora Blažková

Vedle psychoterapie a koučování dospělých pracuje jako dětský psycholog a terapeut ve Středisku pro ohrožené děti ROSA. Spolupracuje také se soukromou poradnou Akademie Rodičovství. V rámci celosvětového projektu sebedůvěry The Dove Self-Esteem Project vede workshopy s teenagery. Její osobní značkou je BodyMind CZ.


 
Témata: Děti, Rodina, Péče o dítě a jeho výchova, Výchova, Rodičovství, Rodina a vztahy, Psychika, Chování a vztahy, Rodiče, Dospívání, Poradna pro rodiče a děti, Emoce, psycholožka, povaha, Akademie rodičovství, Blažková, Návštěva, Trest, Středisko, Úkol, Odměna, Barbora Blažková, Poradna