[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pamatujete si na film Policajt ze školky, který před mnoha lety natočil silák Arnold Schwarzenegger? Byla to jedna z mála rolí, ve kterých vypadl ze škatulky čistokrevných drsňáků a zahrál si mimo jiné falešného učitele ve školce.A hned zpočátku se musel „poprat“ s překvapujícím prohlášením malého, asi čtyřletého chlapečka, který mu hrdě hlásil, že je jeho otec gynekolog, a proto ví, že kluci mají penis a holky vaginu.
Pokud jste to náhodou neviděli, pusťte si to - jen pro ilustraci, abyste si uměli představit, s jakou bezprostředností a v jak nízkém věku se i vy doma u svého dítěte, které teď třeba ještě tak sladce spinká v kolébce, setkáte s prvními projevy zájmu o sexualitu, lidské tělo a rozdíly mezi muži a ženami. Ono to totiž zpravidla bývá tak, že vám doma cupitá nevinné děťátko a najednou z ničeho nic zažvatlá: „Mami, co to má tatínek mezi nohama?“ A jste nahraní. Už jen moment překvapení vám sebere vítr z plachet. I když… Stačí se na to trochu připravit!
„Jednou jsem si všimla, že se naše Klárka dotýká sama sebe. Zkoumala svoje tělíčko. Jako by všechno potřebovala ohmatat, oblast mezi nožičkama nevyjímaje. Trošku mě to překvapilo. Kdybych nevěděla, kolik jí je, řekla bych, že se pokouší masturbovat. Takže jsem po pár dnech nakoupila moudré knihy, abych zjistila, že se ve svých třech letech dostala přesně do věku, kdy děti zjišťují nejen to, jak funguje svět kolem nich, ale i ony samy,“ vypráví maminka Simona.
MUDr. Ondřej Trojan z TH kliniky, s. r. o. (www.thklinika.cz), potvrzuje, že kolem třetího roku si můžete být prakticky jisti tím, že se něco podobného začne dít i u vás doma: „Děti si v tomto věku začínají uvědomovat svět a své místo v něm. K tomu nezbytně patří i zkoumání vlastního těla a zjišťování, co je k čemu. Pohlavní orgány nevyjímaje.“
Čtěte také: Nehraj to na mne!
Něco se vám na tom nezdá? Ale proč? Všechna ta klišé o sexualitě a nevhodnosti toho či onoho se přece i do vašeho života dostala až mnohem později, s výchovou a přijímáním společenských pravidel či měřítek. Děti nic takového neznají, mají výhodu naprosté spontánnosti, přirozenosti, kterou my dospělí časem ztrácíme. Asi proto se nám jejich sebezkoumání zdá zpočátku zvláštní, nepatřičné a příliš časné. A to jsme teprve v jejich „sexuálních začátcích“!
Zhruba kolem pátého roku věku vám můžou začít dělat vrásky další jejich „sexuální aktivity“. Přicházejí totiž oblíbené hry na doktory. To už dětem nestačí jejich vlastní fyzično, chtějí vědět, jak fungují a vypadají těla jejich kamarádů, vrstevníků, a opět nemají nejmenší zábrany se před sebou vzájemně svlékat a dotýkat. Tak pomalu zjišťují rozdíly mezi holkami a kluky. A jak ujišťuje MUDr. Trojan, tahle zvědavost jim pak vydrží s různými obměnami vlastně až do puberty, kdy se dostavují emoce a hormonální bouře.
Už se vám to stalo? Načapali jste své dítě nahé ve společnosti jiného? „Náš pětiletý Tomášek má kamarádku Terezku. Znáte to, první dětské lásky, chtějí se brát, stavějí bábovičky na pískovišti a spory, které o ně vedou, jsou pro ně důležité jako pro nás dospělé naše hádky. Všechno jsem brala s nadhledem, dokud jsem jednou nezjistila, že Tomášek se přímo venku na pískovišti dobývá Terezce pod sukýnku. Přešla jsem to, ale když se podobná hra opakovala o pár dní později i u nás doma v jeho pokojíčku, kam se najednou zavřeli a nápadně ztichli…
Naštěstí Terezčina máma, která si se mnou v kuchyni dávala kafe, zachovala chladnou hlavu, oba jednoduše oblékla a nabídla jim, aby se ptali, když chtějí něco vědět. Mně se chtělo utéct,“ vypráví maminka Bára, kterou rané sexuální chování jejího syna dostalo do úzkých. A určitě není sama. Dětská psycholožka Tereza Beníšková vysvětluje: „Že nás dospělé dětská sexualita uvádí do rozpaků, je normální. Jednak sexualita jako taková je spíš intimní téma, měl by tam být i prostor pro soukromí, tajemství, pro kouzlo vlastního objevování. Rodiče proto mohou mít zpočátku zábrany s dětmi mluvit, zvláště jestli sami ve své původní rodině otevřenost nezažili a museli si na vše podstatné přijít sami.“
Pořád ještě netušíte, jak byste se zachovali vy s partnerem, kdybyste svého potomka načapali při hře na doktory nebo zkoumání vlastního těla? Pravidla pro takové situace jsou docela jednoduchá. Neděste je, nekřičte na ně, nekritizujte ani nic nezakazujte.
Pamatujte na to, že jste je přistihli v okamžiku zárodku jejich celoživotního vztahu k sexu - jestliže teď s hrůzou v očích vykřiknete „Fuj, co to děláš!“, předáte jim jednoznačnou informaci: cokoli se týká těla, sexuality, dotýkání se sebe i druhých, je špatně. A zkomplikujete jim tak jejich budoucí (sexuální) život.
Pokud dětem naznačíte, že ve vás i v této oblasti mohou mít důvěru, stane se ještě jedna kladná věc. Můžete mít dokonale pod kontrolou, jaký typ informací se k nim dostane. Ty posbírané na pískovišti nebo ve školce můžou být často zmatené, a pokud ratolesti nedáte dostatečný základ doma, jen se v tom začne „topit“.
Samozřejmě je k uvážení, do jaké míry být při odpovědích na všetečné otázky otevření. A kdy je čas dávat věcem správné názvy. Máte mluvit rovnou o sexu, milování, penisu, vagině, menstruaci, početí, dělohách a varlatech?Přece tu jsou včeličky, vrány, čápové, pipinky a pindíci, no ne? Ne tak docela!„Nejvhodnější je držet se pravdy. Děti věřící na čápa a vránu bývají ve školce či dokonce ve škole terčem posměchu.
Navíc se nesprávná informace těžko napravuje, v hlavičce dítěte se zasévá semínko nedůvěry vůči rodiči, který mu vlastně pohádkou o čápovi a vráně lhal. Při odpovídání na otázku postačí držet se toho, na co se ptalo, není nutno zabíhat ve vysvětlování široko daleko.
Buďte připraveni na to, že to potomka třeba v polovině výkladu přestane zajímat a odběhne. Ale bude vědět, že příště se zase může zeptat a že se dozví to, co chce vědět.
„Pokud rodiče dokážou chodit před dětmi nazí, předávají jim tak poselství, že to není špatné ani nemravné,“ vidí jednoznačné pozitivum sexuolog MUDr. Ondřej Trojan. A dětská psycholožka Tereza Beníšková uklidňuje: „Myslím, že přehnanou vlnu otázek nahota rodičů nespustí. Dítě se zeptá jen na to, na co by se časem zeptalo tak jako tak.“
A co s tím studem? Tak to je těžší otázka. Jestliže vás samotné nikdo nevedl k takové volnosti, nahotě, přirozenosti, měli byste se kvůli dětem jen přemáhat, abyste jim ukázali, jak vlastně vypadají dospělí? Mgr. Tereza Beníšková k tomu říká: „Každému to vyhovuje jinak a je dobré potomka učit, že si může vybrat způsob, který je pro něj ten pravý.“
Nahota vás nicméně může navést i na správnou a jednoduchou cestu vysvětlování toho, jak děti přicházejí na svět. Už jsme zdůraznili, že pohádky o čápech a vranách nejsou to pravé ořechové. Nicméně v pěti šesti letech na ně nemůžete vyrukovat ani s ovulací, kopulací, ejakulací a bůhvíčím! Naštěstí pro vás je tu spousta skvělých knížek či DVD, jejichž prostřednictvím vám renomovaní psychologové a sexuologové pomůžou i v takových ošemetných situacích. Vždycky si ale uvědomte, kolik je vašemu zlatíčku let, a podání i formulaci informací tomu podřiďte. Volte jednoduché věty a připravte se také na to, že vám opět nevydrží věnovat pozornost příliš dlouho.
Protože plození vyžaduje milování, a to je tak příjemná a přirozená činnost nás dospělých, stane se občas, že jste to naopak vy, kdo je přistižený při tom, jak si „hraje“. Tatínek nad maminkou, která vypadá, že je na pokraji zhroucení nebo že ji něco moc bolí, v dítěti nikdy nevyvolá pozitivní reakci. Takže je pak opět na vás, abyste zahodili osobní stud z tak trochu trapné situace, a ratolesti objasnili, co viděla. V klidu, s úsměvem.
Více se o tom dozvíte v rozhovoru s ing. Michaelou Liškovou ze serveru www.zivotni-poradna.cz, ale už teď vám můžeme prozradit, že zběsilé maskování situace, vyhánění dětí z ložnice, v níž vás našly, nebo okřikování ve stylu „Co tady děláš!“ je špatně. Jakkoli se dá pochopit, že vás takové odhalení nepotěší, mějte na mysli jejich budoucí vztah k vám, sexualitě, sexu, lidské přirozenosti. Jsou to velmi důležité milníky celé jejich osobnosti!
Zdá se vám prakticky nemožné, abyste takové situace jako rodiče ustáli? Máte sami k sexu víceméně vlažný vztah? Nechcete nic pokazit, takže si prostě říkáte, že předání nutných informací necháte na škole, učitelích a hodinách biologie v pozdějších ročnících? Zklameme vás.Tohle vůbec není dobrý nápad.
Jednak už jsme naznačili, že děti, které nedostávají odpovědi od svých rodičů, k nim nepojímají příliš důvěry. Za další si informace většinou velmi pochybného rázu začnou shánět už v předškolním věku kdekoli, kde se dá. Pak jde o jejich integritu v kolektivu. Jak se asi budou cítit, když všichni spolužáci budou mít v otázkách lidské sexuality daleko více jasno než ony samy? Pocity studu, nedostatečnosti a dalšího negativního nahlížení na sexualitu jsou víceméně jisté. Dítě skutečně potřebuje dostat základy sexuální výchovy od vás, rodičů! A jak to vidí dětská psycholožka Mgr. Tereza Beníšková?
„Role školy by měla být rodiči vnímána spíše jako doplňková. V ideálním případě by děti měly být poučeny z domova. V méně vyhovujícím případě získávají informace od vrstevníků a z časopisů či internetu. Ve škole by se měly dozvědět ,zdravotní a osvětové aspekty‘ sexuální výchovy, například poučení o možnostech antikoncepce, v přírodopise probrat názvy mužských a ženských pohlavních orgánů, způsob početí dítěte i porodu, možnosti sexuálně přenosných nemocí. Intimitu rodiny ale škola suplovat nemůže.“
Každopádně, i ty nejzvídavější otázky se dají zvládnout, i ty nejsvízelnější situace vysvětlit. Možná si z nich vezměte příklad a zkuste změnit i svůj vlastní vztah k sexualitě - své i obecně. Je to vaše nedílná součást a vždycky bude! Stejně jako tomu je už od raného věku u vašich dětí…
A jak na závěr podotýká sexuolog MUDr. Ondřej Trojan: „Je známo, že čím je společnost restriktivnější, tím více je v ní sexuálních zločinů. Když něco zakazujeme, tak to děláme přece proto, že je to špatné… alespoň tak to děti vnímají. A je-li sex špatný, je lépe se mu vyhnout.“ Jenže tak tomu přece vůbec není!
Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.