[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
V mnoha případech jsou projevy i příčiny úzkostných stavů u dětí zřejmé… Batole či předškolák mají například strach z tmavších zarostlých mužů, kteří jim připomínají nepříjemné zážitky z 5. prosince. Doslova hrůzu někdy vyvolá prosté mytí hlavy, protože jim kdysi u babičky šampón nepříjemně podráždil oči.
Mnoho dětí se bojí psů, často jednoduše z toho důvodu, že vypadají jinak než my lidé – štěkají, mají velké zuby, nesmějí se, nemluví, mohou připomínat vlka z pohádky a občas se přiženou, ač je nikdo nevolal. V uvedených situacích dávají děti svůj strach a úzkost hlasitě najevo a není pochyb, jak se v tu chvíli cítí.
Jenže někdy se dětská úzkost a strach „převléknou“ do jiného kabátku a ztíží rodičům podání pomocné ruky. Rodič jednoduše nechápe, že se za daným chováním skrývá úzkost.
Je až s podivem, že si ustrašená úzkost může obléct tak hrubý kabátek, jakým je agresivita vůči druhým. Nicméně pro psychology to není ničím neznámým! Jsou-li například rodiče velmi přísní, pedantští perfekcionisté s velkými nároky a malým pochopením pro dětskou duši, mohou žít jejich navenek skvěle vychované děti v neustálé úzkosti a obavách, zda neudělají něco špatně.
Úzkost se hromadí a jelikož nemůže probublat ve zcela přirozené formě vzteku a odporu směrem k přísným rodičům, vybouchne čas od času mimo jejich dosah.
A tak se v některých případech stává, že hodná, poslušná a submisivní holčička ošklivě ubližuje kamarádce ze školky (nebo klidně domácímu mazlíčkovi). Rodiče a mnohdy ani pedagogové zpočátku nevěří, že by toho byl ten vzorný andílek schopný! Jenže andílek už nemohl dál, neunesl nároky, které na něj perfekcionističtí a velmi přísní rodiče kladou, a tak si našel „ventil“, jak své úzkosti ulevit.
A pozor, tento typ agrese nemusí být nasměrován výhradně směrem ven, některé děti agresivitu s úzkostným pozadím směrují vůči sobě samým!
Pochopitelně, že v žádném případě neplatí, že každý agresor je utiskovaný či deprimovaný chudáček! To, co u jednoho dítěte vyvolá úzkost, může být u jiného předmětem vzdoru nebo třeba uzavření se do sebe, dítě pak působí jako tiché, nemluvné a introvertní. Nicméně existuje i malé procento „tvrďáků“, od raného dětství velmi odolných jedinců, které skutečně rozhází máloco.