[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Ze slibů a krásných dětských snů nakonec zbylo pouhé domácké zpívání v koupelně a hodinka společenských tanců na sezonním plese… V dětském filmu Karlík a továrna na čokoládu se ambiciózní matka chlubí svojí ještě ambicióznější dcerkou, která je mistryní v bojovém sportu a vyniká i v další „užitečné“ disciplíně, ve žvýkání žvýkaček…
Ve filmu Pianistka hlavní hrdinka už od dětství tvrdě dře hru na klavír, díky které však ztrácí kontakt s realitou a postupně se uzavírá stále víc do svého, bohužel poněkud bizarního světa.
Ti, kdo děti ovlivňují, organizují jim jejich čas a v podstatě rozhodují o tom, kam se jejich dítko bude ubírat, jsou kromě školy logicky jejich rodiče. Pokud se i vy chystáte řešit, jestli vaše dcerka bude chodit do lidové školy umění či přihlásíte syna na box, buďte ve výběru prozřetelní a nezapomeňte konzultovat vše také s dětmi.
Vaše sny mohou děti plnit, ale za pocitu, že i ony si nový koníček zvolily dobrovolně, se zájmem a radostí, nikoli pod vaší taktovkou!
Příběh táty Mirka (39) dokládá to, proč se svým potomkem o jeho mimoškolních aktivitách mluví: „Matěj, můj třináctiletý syn, je talent na matematiku a chemii. Sice nechápu, po kom svoje nadání a především zájem podědil, ale i tak mu fandím. Ne tak moje bývalá žena.“
Mirek je tři roky rozvedený a Matěje má ve střídavé péči. Syn trávil po rozvodu rodičů u tatínka většinu volných víkendů. „Jeho matka se nedokázala smířit s tím, že Matěj je sice talent na počty, logiku a chemické vzorce, ale vrcholový sportovec z něj nikdy nebude.
Vždycky toužila po tom, aby náš syn jezdil po závodech a vracel se pokud možno s medailemi. Sama byla v dětství krasobruslařka, ale kvůli zranění musela skončit a asi z toho důvodu se později viděla v Matějovi.“
Chlapec však matčiny prosby i naléhání, aby zkusil atletiku, nebral vážně a po čase mu maminčina snaha začala vadit. Se slovy „u táty je čistší vzduch“ dal matce najevo, že se svobodněji cítí právě u otce, i když u něj nemá takový komfort.
„Situace je teď o něco lepší, s mou bývalou ženou jsme o tom nejednou mluvili a naštěstí už pochopila, že svému dítěti nemůže přikazovat, aby se věnovalo něčemu, co v něm nevzbuzuje žádný zájem a nemá na to zrovna nadání.“
Mít nějakého koníčka (klidně i toho čtyřnohého) je fajn. O svých dětech tak rodiče vědí, že se netoulají a nedělají žádné lumpárny. Jak ale vybrat pro své dítě to pravé ořechové, co ho bude bavit, k čemu bude mít vztah a co pro něj bude skutečným přínosem? Záleží na více faktorech: pohlaví dítěte, jeho věku, pohybové aktivitě, nadání apod. Dětská psycholožka Mgr. Tereza Beníšková upozorňuje: „Zde platí známé pořekadlo: Všeho s mírou.
Dítě by nemělo být zaneprázdněno různými koníčky natolik, aby mu nezbýval čas si pohrát. Záleží také na tom, zda se jedná o předškolní dítě nebo školáka.U předškoláka mi připadá optimální jedna až dvě aktivity, u prvňáčka na začátku školy by měli rodiče s kroužky třeba na chvíli přestat, pokud to bude potřeba, aby dítě mělo možnost „zaběhnout se ve škole“.
Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Maminka.