[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Co se vám vybaví, když se řekne krvavé koleno? Nebo cukr, káva, limonáda... Určitě si tyhle hry pamatujete z dětství (pokud jste vyrůstali v osmdesátkách, tak určitě), protože neodmyslitelně patřily snad ke všem dětským partám. Stačil plácek nebo dvorek a o zábavu na celé odpoledne bylo postaráno. Zkuste s nimi seznámit své potomky, je to skvělý tip na venkovní zábavu na zahradě nebo během procházky na louce někde u lesa. Pravidla jsou jednoduchá a nepotřebujete žádné zvláštní pomůcky.
Šlo o velmi populární hru s jednoduchými pravidly. Možná ji vaše děti stále ještě hrají, schválně se jich zeptejte. A jak že se hrála? Tady byl důležitý hlavně prostor. Jeden z hráčů se k ostatním otočil zády a na poměrně velkou vzdálenost křičel: „Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum.“ Mezitím ostatní děti běžely směrem k němu. Při zvolání slova „bum“ se rychle otočil a pohlédl na spoluhráče. Ti museli ztuhnout a nehýbat se. Kdo se pohnul, musel zpátky na začátek. Pravdou je, že v této hře se mnohdy upřednostňovaly osobní sympatie.
Gumu budou znát především Husákovy děti, ale nevyhnula se ani mladším ročníkům. Princip byl jednoduchý – stačilo vzít kus jakékoli pevnější gumy, třeba od tepláků, a svázat ji dokola. Dva se postavili čelem proti sobě, gumu si natáhli kolem nohou a třetí měl za úkol skákat danou sestavu. Začínalo se s gumou u kotníků, postupně šla guma výš a výš, až skončila třeba i u pasu. Ti nejlepší si troufli i na výskoky v úrovni žeber. To byl, panečku, tělocvik.
Pět slepičích, tři sloní, osm mravenčích. Vybavujete si tuto hru? Hrála se tak, že jeden z hráčů si stoupl proti ostatním, otočil se zády a postupně je vyvolával hláškou: „Honzo, vstávej!“ Hráč naproti němu se zeptal: „Kolik je hodin?“ A on řekl právě například: „Čtyři čapí.“ Dotyčný pak musel předvést chůzi čápa a udělat tak čtyři kroky k němu. Povel „pět žabích“ zase znamenal předvést pět poctivých výskoků z podřepu. Kdo se první dostal k vyvolávači, vyhrál. Už tušíte, proč za našich mladých let nebylo zdaleka tolik školáků s nadváhou? Je to snadné, byli jsme pořád v pohybu. A bavilo nás to celé dny.
Další oblíbená skákací hra. Stačilo vyhledat rovný plácek před školou, nakreslit křídou panáka s očíslovanými políčky, najít kamínek na házení a mohlo se začít skákat. A jaká byla pravidla? Na první políčko hodit kamínek, to přeskočit a po jedné noze proskákat ostatní políčka. V místě, kde měl panák ruce, tedy dvě políčka vedle sebe, se skočilo roznožmo – oběma nohama současně. V hlavě totéž, ale s otočkou a skákalo se zpět. Políčko s kamínkem se přitom přeskočilo a kamínek se sebral. Kdo udělal chybu, tedy skočil na čáru nebo na políčko s kamínkem, musel pustit dalšího. A tak pořád dokola.
Oblíbená zábava hlavně kluků a jejich tatínků. A o co vlastně šlo? Abyste mohli dělat žabky, museli jste nejdříve nasbírat spoustu placáků, tedy plochých kamenů. Pak stačilo zajít k rybníku nebo k řece a házet kameny ve správném úhlu do vody tak, aby se od hladiny opakovaně odrážely a skákaly jako žabky. Tyto skoky se pak počítaly. Většinou se daly spočítat na prstech jedné ruky. Větší machři se dostali i přes číslo pět. Světový rekord drží podle Guinnessovy knihy rekordů Američan Kurt Steiner, který jich hodil 88. Ten asi tatínkové nepřekonají, ale tuto hru by u vody oprášit mohli, co říkáte?
Pamatujete, milé maminky? Pokud házení žabek bylo oblíbenou klučičí hrou, školku hrály hlavně holky. Dlouhé chvíle jsme si krátily házením míče o stěnu domu. Mezi hozením a chycením míče se musely plnit různé úkoly. Začínalo se tak, že se míč hodil o zem, udělala se otočka a míč se zase chytil. Postupně se úkoly ztěžovaly. Házelo se pod levou i pravou nohou nebo se mezi chyty tleskalo před tělem i za tělem. Skvělý trénink pro budoucí basketbalistky či volejbalistky. Ovšem školka se hrála i se švihadlem.
Trochu bizarní hra s děsivým názvem, ale v podstatě šlo o klasickou hru na honěnou. Jen se u ní vyprávěl strašidelný příběh. Jedno z dětí bylo Krvavé koleno, s dalším kamarádem se domluvilo, v kolik hodin začne chytat ostatní děti. Pak začaly děti chodit dokola a odpočítávat čas slovy: „První hodina odbila, lampa ještě svítila, druhá hodina odbila, lampa ještě svítila.“ V domluvenou hodinu Krvavé koleno vykřikne: „Lampa zhasla!“ A začne honit ostatní děti, koho chytne, stane se novým Krvavým kolenem. Přiznejte se: hráli jste si na Krvavé koleno?