Maminka.czChování a vztahy

Dětské lhaní

Kateřina Černá 29.  4.  2011
„Umění“ lhát se vyvíjí mezi třetím a pátým rokem. V této době děti začínají chápat, že ani rodiče nemohou vidět a slyšet vždycky všechno a mnohdy jsou odkázáni na to, jaké informace jim poskytneme. Lhaní je velmi důležitá sociální dovednost. Pokud dítě umí lhát, je to dobře, už proto, že možná lépe pozná, když někdo lže jemu.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Současně by však k tomu měl nastoupit určitý vývoj morálních zásad, které nás postupně povedou k tomu, že lhát umíme, ale nemá se to. Postupně se tento vývoj ještě zdokonaluje a od osmého roku výše dětem pomalu začíná docházet, že zas tak jednoduché to s tou lží nebude, nemusí být totiž za všech okolností negativní.

Proč předškoláci lžou?

Motiv ke lži je většinou pozitivní. Dítě nelže proto, aby Vás rozzlobilo ani aby někomu ublížilo. Spíš ho k tomu vede přání vyhnout se něčemu nepříjemnému nebo strach z potrestání. Často se může stát, že předškoláci nerozeznají realitu a fikci. Čtyřletý Toník nemohl ve školce spát a vymyslel si, že to bylo proto, že ho budila a otravovala jeho plyšová hračka na spaní. Pak to předkládal jako vysvětlení paní učitelce a následně i mamince. V takových případech nemůžeme na lež pohlížet jako na něco špatného a záměrného.

Stejně tak se předškolním dětem stává, že z určitých informací vypustí to podstatné a reprodukují pouze to, co se zdálo důležité jim. Tak se může lehce stát, že svému dítěti ráno oznámíte, že půjdete do práce, pak na úřad a pak si na chvilku skočíte s kamarádkou na víno a když se pak paní učitelka v MŠ dítěte zeptá, kdo si pro něj dnes přijde, bezelstně odpoví: „Snad tatínek, maminka dnes pije víno, tak nemůže.“ Dalším a poměrně častým způsobem je vyhnutí se trestu. Klasikou v této oblasti je svalování viny na sourozence nebo dokonce na fiktivní postavy. „Ty ponožky jsem tady nerozházel já, to byl skřítek Fuskomil!“.

Existuje ještě druh lhaní, který je důsledkem tvárnosti naší paměti. Těchto „lží“ se dopouštějí i dospělí, děti jsou však k nim ještě náchylnější. Jedná se o skutečnosti, které člověk nezažil, ale má dojem, že si je pamatuje. Vzniká to například na základě manipulativně položené otázky: „Honzíku, pamatuješ si, jak jsme si loni dali na tom dětském dni každý dva hamburgry?“ Honzík nadšeně přikyvuje, nepravdivou informaci uloží do paměti, jako by se opravdu stala a už běží za maminkou, aby jí též tento mimořádný zážitek připomněl.

Jak se zachovat, když dítě přistihnete u lži?

V prvé řadě je potřeba zvážit, za jakým účelem dítě lhalo a zda to udělalo schválně. V případě pětileté Natálky, která mamince vyprávěla, že její stejně stará kamarádka měří přesně o dva metry více než ona, není třeba volit jakákoliv výchovná opatření. Dětské egocentrické a fantazijní myšlení s věkem postupně ustupuje, lhaní tohoto typu v naprosté většině vymizí samo.

Jestliže dítě lže, protože se bojí trestu, je dobré situaci nějak řešit. Je třeba dát dítěti jasně najevo, že pokud udělá něco špatného a ještě bude lhát, trestu se nevyhne, ale bude naopak horší. S tím jde ruku v ruce i to, že pokud udělá dítě něco nechtěně a přizná se vám, nemělo by být potrestáno. Dítě by pak mělo velmi rychle pochopit, že pokud rozbije omylem skleničku a mamince se přizná, bude ji muset maximálně zamést. Pokud však vinu svalí na někoho jiného a bude odhalen, trest bude zásadně nepříjemnější. Tímto způsobem by potřeba lhaní, za účelem vyhnutí se trestu, měla postupně vymizet.

Zvláštní formou je pak lhaní pro získání pozornosti. Jestliže si dítě vymýšlí, aby na sebe upozornilo, je třeba zamyslet se nad tím, co ho k tomu vede. Objevuje se to například u dětí, kterým se narodil sourozenec a oni o část rodičovské pozornosti přišli, zkouší ji pak jakkoliv získat zpátky. Problém může být také v tom, že malý předškolák nezná jiné způsoby připoutání pozornosti než lhaním. V takovém případě je určitě vhodné poradit se s odborníkem a dítě naučit nějakým novým způsobům.

Témata: Chování a vztahy, Skřítek, Lhaní, Plyšová hračka, Malý předškolák