[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Má vaše děťátko či odrostlejší batole oblíbený předmět či hračku, bez které například neusne? Věc, bez níž neodjede k babičce, na dovolenou, na návštěvu či k lékaři? Jste ochotní se vracet domů klidně 50 kilometrů, jen abyste vyzvedli zapomenutého ožmoulaného medvídka, ocumlaný polštář, opranou bavlněnou plenu či něco bizarnějšího, bez čeho se váš potomek prostě neobejde?
Pokud souhlasně kýváte, tak vězte, že dle psychologů jde o tzv. přechodový předmět, jakýsi ochranný talisman, uklidňující fetiš – jednoduše o neživého mazlíčka.
„Přechodovému objektu se říká všelijak, většinou tak, jak si ho pojmenuje samo dítě (nebo už mu dal jméno starší sourozenec). Je to termín, který psychologové požívají k označení předmětu, který se stává fetišem dítěte. Předmět, který si zvolilo a který miluje tak, že si ho nenechá vzít.“ tvrdí francouzská psycholožka a autorka několika populárních publikací o výchově dětí Anne Bacus. A dále dodává:„Bývá to měkký předmět, který mělo dítě často v dosahu. Bývá to obvykle předmět spojený s postýlkou: plena, kterou dítěti dáváme pod hlavu, prostěradlo, přikrývka, kapesník, plyšové zvířátko.“
Přechodový předmět nemá každé dítě (těch co ho nemají je prý menšina), některé si však vystačí s dudlíkem, prstem v puse nebo třeba s maminčinými vlasy, které si kroutí při usínání a ve chvílích napětí na prsty. Proč si ale děti vůbec určitý předmět tolik oblíbí, tolik se na něj ve chvílích určité nejistoty fixují? Dle psychologů to pravděpodobně souvisí s obdobími tzv. separační úzkosti, kdy milovaný „mazlíček“ pomáhá odbourávat nejistotu, nepříjemné pocity a třeba i strach a úzkost.
Typickým okamžikem, kdy je pro dítě přechodový předmět velmi důležitý, bývá usínání – dítě je unavené a přirozeně mrzutější, maminka často odchází… Tehdy oblíbený mazlíček dodá pocit jistoty a klidu. Přechodový předmět zkrátka dodává jistotu a vyrovnanost při odloučení, ve chvílích nepohody a při velkých změnách (usínání, nemoc, návštěva lékaře, hlídání u prarodičů, dovolená, jesličky, nový sourozenec apod.).
Přechodový předmět je zkrátka pojítkem s bezpečným domovem a maminkou.„Dítě přechodový předmět nachází mezi šestým a dvanáctým měsícem a jeho náklonnost potrvá až tři až šest let.“ říká psycholožka a maminka dvou dětí Anne Bacus.
To, že si malý kojenec či batole oblíbí určitý předmět, například plyšového mazlíčka či měkoučkou plenu, je dle psychologů zcela normální a rodiče se v žádném případě nemusí obávat, že by to jejich ratolest nějak psychicky poškodilo. Problém může nastat tehdy, je-li věc, kterou si mrně zamiluje příliš objemná (velký plyšový medvěd) nebo kupříkladu nejde prát či je tak specifická, že jste si naprosto jistí, že při případné ztrátě nelze najít „náhradníka“.
„Rodiče by neměli zasahovat do vztahu, který si dítě vytvořilo, protože ho potřebuje. Tato etapa zaujímá v jeho vývoji významné místo. Mazlíčka bychom ani neměli prát bez svolení dítěte, nejlépe je obstarat si ještě jednoho úplně stejného a dát mu ho.“ doporučuje rodičům psycholožka.
Pamatujte si, milé maminky, kde skončil váš oblíbený plyšák nebo třeba polštářek z dětských let? (Můj plyšový medvěd je se mnou už 40 let. Vyhodit toho opelichaného staříka do kontejneru je pro mne naprosto nemyslitelné!)