[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Tehdy to došlo až tak daleko, že jsem vykráčela z domu na schůzku v bačkorách a s náramkem královny Elsy. Na čele se mi ještě tyčila neomaleně nakreslená princeznovská korunka. Možná to vypadá jako scénář z filmu o uprchlici z psychiatrické léčebny, ale věřte mi, pořád se cítím docela kompetentní se o sebe postarat. Být matkou vnímám dnes jako diagnózu. Najednou dělám to, co by ještě v bezdětné době značilo, že je čas neprodleně podstoupit efektivní terapii. Staly jsme se prostě mámami – jsme někdy roztržité. A neurovědci jsou na naší straně. Tvrdí, že jakmile se stanete rodiči, prožijete největší možnou mozkovou reorganizaci jako nikdy v životě. Ale mění se nejen mozek, také celý endokrinní systém, chování, vztahy i identita.
Udělat večeři, postarat se o děti, zavolat opraváři, dokončit projekt pro klienta a ještě stihnout vyžehlit manželovi košile nebo se konečně učesat. V hlavě máme tolik úkolů, které nás neustále ženou kupředu, že zapomínáme na přítomnost. S tolika myšlenkami se pak lehce zapomene, kam jste položila klíče, peněženku, důležitý dopis nebo zda jste si dokonce vyčistila zuby či obula boty. A to si pak dokážu představit, jak to zvýší vaši nervozitu, když právě něco urgentně hledáte nebo nestíháte. Rozhodně je vaše chování omluvitelné – jste matka, která svojí částí zodpovídá za chod rodinného krbu. Pokud je ale vaším snem vše mít v pořádku a v klídku, myslíte, že neustálým chaotickým pobíháním od jednoho úkolu k druhému toho docílíte? Jednou z možných variant je si užívat přítomného okamžiku. V současné době do Česka přichází velký trend v podobě mindfulness meditací. Ale stačí se jen na pár vteřin pozastavit, zhluboka se nadechnout a znovu si ujasnit, co je pro vás teď prioritní a jak se cítíte. Elizabeth Blackburnová, nositelka Nobelovy ceny v oboru lékařství, je dokonce přesvědčená, že je to jedna ze zásadních možností, jak si zajistit dlouhé zdraví. A to už je poměrně velká výzva, co myslíte?
„Na to bych dala hned něco chladného, možná i heřmánkovou mast nebo léčivou náplast.“ Jakmile dojde k nějakému zranění těla nebo duše, jako mámy máme plný arzenál řešení, jak věc dát zase do pořádku. Přírodou jsme totiž byly donucené mít v takových svízelných situacích několik rad v rukávu a vytřepávat je v okamžiku, kdy takový stav nastane. A že nejde o vlastní děti, nám vlastně ani nevadí. Prostě to musíme říct nahlas, kdyby to náhodou mohlo pomoct, je to tak? Stejně jako jste coby čerstvá matka nesnášela všechny, kteří byli chytří jako rádia, právě tím se pasujete do stejné role. Tahle dovednost je rozhodně omluvitelná, ale zkusily jste někdy vydržet s radou do chvíle, než vás o ni někdo skutečně požádal? Tak se o to pokuste.
Nesnědené jídlo v nás dokáže vyvolat pocit lítosti nad zbytky, které musí putovat do koše. Máme v sobě přece vybudovaný smysl, který nám velí, že by se nemělo jídlem mrhat. Podobně to má moje kamarádka, pětatřicetiletá Sandra. „Nedokážu se často ubránit, a dokonce i kamarádek na návštěvě se zeptám, zda si nechtějí dát ještě aspoň pár lžiček nebo trochu ochutnat,“ přiznává dvojnásobná maminka. Je rozhodně správně, že chceme lákavé jídlo ušetřit cesty do odpadků. Ale přiznejte si: Je to jen jídlo. A pokud ho nezbývá na talíři přespříliš, výjimečný odpad tohoto typu se dá skousnout. Výborným řešením je, pokud to jen lze, nastolit strategii: Co si nabereš, to také musíš sníst. Žádné nucení! Často to funguje tak dobře, že po zbytcích pak není ani památky. Odstrašujícím případem je třeba situace z filmu s Doris Dayovou, která se jako vícenásobná matka při vysoce oficiální večeři neubránila svým mateřským pudům a svého šéfa krmila dezertní vidličkou.
Jakmile se staneme matkami, pozornost ze své osoby přesouváme na ostatní. Často má tahle vlastnost, vyvinutá prioritně pro vlastní potomky, smysl. Třeba když ztrácí rukavice, nemají čepici nebo mají plnou plínu. Ale schopnost starat se o bezpečnost a pohodlí ostatních nám zůstane i ve společnosti dospělých a zcela kompetentních lidí. A tak není divu, že svou kolegyni čas od času upozorníte, že by si měla vzít teplejší svetr, nebo partnera, že by měl dodržovat pitný režim. Na druhou stranu se stává, že přespříliš starostlivé matky zapomínají na sebe.
Zase jsme u těch zbytků jídla. Velkým fenoménem matek, který se táhne staletí, je totiž dojídání po dětech. Jakmile naše ratolest nadobro odběhne od poloprázdného talíře a odmítá se vrátit, nemáme srdce to odkatapultovat do odpadků. A tak nám přijde smysluplnější a šetrnější pokrm vpravit do sebe. Jenže jak upozorňuje Svetlana Bronnikova, generální ředitelka ruského Centra intuitivního jedení IntuEat, ve své knize Nebojte se jídla: Když jíme jen proto, že je příležitost nebo že musíme, aniž by byl hlad, jsme na té nejlepší cestě k obezitě.
Pravidelné pohybové aktivity zní během rodičovské dovolené spíš jako téma pro sci-fi film. To, že nechodíte dvakrát týdně na jógu nebo neprovozujete jogging, je omluvitelné: Máte toho jednoduše plné zuby a mateřství je někdy tak vyčerpávající, že raději svůj volný čas věnujete lenošení. Kdo by si rád neodpočinul, že? Ale věděla jste, že když věnujete pohybové aktivitě půl hodiny během dne, dopřejete si pak mnohem kvalitnější spánek, a tím pádem získáte i víc energie?
„Ne, teď do sebe nebudeš ládovat sladkosti, protože za chvíli bude večeře,“ vytýkám svému synovi, když loudí drobnosti ze spíže. To by bylo v pořádku, neboť máme pravidlo, že sladkosti si můžeme dopřávat až po skutečném jídle. Pak ale netuším, jak se může stát, že ještě než usedneme všichni ke stolu, do žaludku stihnu vkrást kus sladkého koláče. Často jsme posedlé správným chováním, které vyžadujeme od svých dětí, ale pak samy hřešíme a boříme pravidla, na nichž jsme se s dětmi dohodly. Pevný řád děti ve skutečnosti potřebují, aby se zorientovaly ve světě. A tak mírné prohřešky, o kterých sama víte a provádíte je mimo dohled dětí, jsou v pořádku. Pak už je jen na vás, jak moc budou vaše rodinná pravidla flexibilní, když ta svá osobní neustále posouváte.
Sraz kamarádek se pokaždé zvrtne ve slovní tenis zážitků a starostí s vašimi potomky. Jak to, že vaše ratolesti prolezou i do témat ve večerních hodinách, když je čas si konečně trochu od mateřství oddychnout? Život s dětmi je prostě životní fáze. Totálně vás pohltí a to, co radí emeritní profesor a nejčastěji citovaný odborník v oblasti výzkumu rodiny a partnerských vztahů, John Gottman, se dá aplikovat i na vztahy s kamarádkami. Tvrdí totiž, že pokud je téma dětí v přátelském kruhu společné, s klidným svědomím se mu věnujte, protože i tak posilujete své přátelství a spokojenost v sociálních vazbách.
Proč maminky vstávají unavené? Takhle to v noci vypadá
V létě se vaše dítě konečně naučí jezdit na kole nebo kolečkových bruslích, o slunném víkendu vyrazíte do nového muzea nebo na pěší túru. Parádní by bylo si vyzkoušet i windsurfing. Když plánujeme, dokážeme vykouzlit ty nejlákavější programy pro sebe i naše ratolesti. Ale realita? Snídaně až do oběda, plácání báboviček na nejbližším hřišti nebo sledování pohádek na gauči. S vtipem a nadhledem se na toto téma vyjadřuje i trojice amerických matek, které na YouTube vystupují pod hlavičkou The BreakWomb. Nejste tedy jediná, u které také skutek utek. To jen pro vaše uklidnění.
Na sexy šaty, saténové prádlo, lodičky na podpatku nebo koženou kabelku už nahlížíme z ryze praktických hledisek: Dá se to lehce vyprat? Nemačká se to? Dá se v tom i pohodlně luxovat či kojit? Během prvních pár let rodičovství získáme novou perspektivu na módní výstřelky a designové kousky. K vzteku, že? Ale nebojte, tahle paranoia praktičnosti bude jen dočasná, to mi věřte.