Do jisté míry jsou strach a obavy z porodu zcela normální; přeci jen nejde o banalitu! Nicméně přeroste-li strach v paniku vedoucí k tomu, že se žena rozhodne raději děti nemít nebo dokonce podstoupit potrat, jen aby se mateřství vyhnula, jedná se pravděpodobně o mnohem závažnější stav, než představují zmíněné přirozené obavy.
Video: Podívejte se na miminko, které se dere na svět při něžném císařském řezu
V posledních letech je v těchto souvislostech často skloňované slovo „tokofobie“ – tedy chorobný strach z porodu. Tokofobie je psychická porucha, kterou lze do jisté míry terapeuticky ovlivňovat a léčit.
Mnoho žen netuší, že na doporučení psychiatra může být tato psychická porucha indikací k císařskému řezu.
Žena, která trpí fobií z porodu, se netrápí jen myšlenkami na bolest, která porod přirozeně provází, ale mnohdy se též obává, že by ona či dítě mohly během porodu zemřít. Bojí se, že se nebude umět o miminko starat a vychovat jej.
Některým tokofobičkám nahání strach také absolutní ztráta kontroly nad průběhem porodu – jednoduše to, že budou vydány „napospas“ zdravotníkům a zdravotnickému zařízení, jež v postižené mnohdy nemusí v souvislosti s chorobou vzbuzovat dostatečnou důvěru.
K příznakům tokofobie patří nejen panika a obrovské obavy z porodu a ze všeho, co s ním souvisí, ale bohužel i fyzické symptomy.
Ty v době akutní ataky zahrnují: bolesti hlavy a závratě, nepříjemné pocity v ústech (sucho apod.), zrychlený puls, potíže s dechem, bolesti břicha a nevolnost, zvýšenou teplotu, ale třeba i zimnici.
Tokofobie se kupodivu netýká výhradně žen, které ještě nerodily, ale i maminek, které už mají porod za sebou, i proto tuto poruchu odborníci dělí na primární a sekundární. V prvním případě, u první skupiny žen, obvykle sahají kořeny fobie do období dětství a dospívání.
U žen, které nerodily, může fobie souviset s nějakým traumatickým zážitkem (sexuální zneužívání, znásilnění apod.). Obavy takto bolavé duše mohou pak posílit nejrůznější naturalistické filmy s porodní tématikou či „hororové“ příběhy z porodního sálu.
V druhém případě, u sekundární tokofobie, došlo pravděpodobně v životě dané ženy k velmi bolestnému prožitku souvisejícímu s porodem či mateřstvím.
Mohlo jít například o traumatický porod či potrat, smrt nebo postižení novorozeného děťátka, otřesné zážitky z porodnice apod. To vše se do jemné mateřské duše zapisuje velmi bolestně a hluboko!
Tokofobie trápí nejen svoji oběť, ale pochopitelně i jejího partnera a blízké. Lze si tedy snadno představit situace, kdy se kvůli fobii z porodu rozpadne partnerský vztah a posléze i osobní štěstí dané ženy. Tokofobie však může v naprosto výjimečném případě mučit i muže.
Ten má pak panický strach z následků porodu u své ženy – obává se o život i zdraví partnerky a nenarozeného dítěte. Bojí se i změn, které porod přinese do vztahu. Z těchto důvodů může tlačit na ženu, aby neměla děti, podstoupila potrat nebo třeba rodila určitým způsobem.
Je tedy zcela patrné, že oběti tokofobie potřebují odbornou pomoc. Bez té trpí nejen postižené ženy, ale i jejich partneři i celé rodiny.
A proto, milé maminky, nepodceňujte bolesti duše, nejsou o nic méně závažné než bolesti těla, vždyť tělo i duše jsou jedním. Jedno bez druhého by nemohlo harmonicky existovat!