Diagnóza tokofobie aneb když porod děsí k smrti. Jak se projevuje a dá se léčit?

Ježiši, ta hrubka tam je pořád! Žirafo, příště se na to vykašli a nic nepiš. Jim je to úplně jedno.

Tento typ fobie dobře znám [už od dětství vím, že mít dítě nikdy nebudu]. Vždy jsem cítila odpor při pohled na těhotnou. Korunu tomu nasadila moje matka,která těhotenství líčila jako to nejhorší, co kdy prožila. A ve škole někde v nějaké nauce pustili obraz.material, kde byla rodící žena. Bylo mi zle, uča odsekla "každou to čeká ", utekla jsem z vyučování, s tím, že NIKDY. Zvracela jsem 3 dny a skončila v nemocnici s šokem. Moje matka me nazvala simulantem. Doktor ji okamžitě okřikl.Navíc,muj ex si vynucoval věci v sexu. Opustila jsem ho, intenzivně chtěl dítě. Hodně jsem se chranila a nutila i jeho se chránit. Tokofobie je nemoc. U mě vyléčit nejde [zkouseli to]. A sex? Nechci mam strasny strach, abych neotěhotněla. Prášky jíst nebudu a ani nemohu. S novým partnerem jsme ihned na počátku vztahu vyjasnili, že dítě ne. On totiž mi sám řekl, že mi nechce nikdy ublížit. Jsme bezdětní a šťastní. Za ženu nesmí nikdo rozhodovat, co bude s jejím tělem. NE znamena NE....není divná, chce si žít svůj život. A děti vás nutně šťastným neudělají. Nenarozene je lepší než opuštěné, zahozene a zabite. Proč se do bezdětných všichni naváží? Platím daně a pojištění, jsem spolecnosti prospesna. Narozdíl od jinych, co se množí a nevychovavaji danove poplatniky, ackoli dostavaji davky a vysávaji system. A deti musi videt vzor. To zn.,ze pracovat, platit dane a pojisteni je normalni. To.ze ma nekdo tokofobii, to si nevybral.To proste tak je. Když si zlomite nohu, potrebujete doktora [v klidu se to rozchodit opravdu neda]. Tokofobii bych nepodcenovala a rady typu [to na tebe taky prijde] jsou k nicemu. Neprijde, to mi věřte....intenzita uzkosti se bude stupňovat...jste mezi mlynskymi kameny. Těhotným se vyhýbám, jinak bych opět mela zdravotni problemy...a jeste neco...
Žádný prášek tohle nevypne....neexistuje.

Jsem tokofobička od útlého dětství... ženy s břichy mě děsily od nepaměti, na zdrávce jsem zatáhla všechny hodiny týkající se porodnictví, včetně praxe na porodním oddělení (udělalo se mi z té představy fyzicky tak zle, že ty dva týdny jsem ležela se záněty tenkého střeva). Děti bych chtěla, ale nejsem schopná si představit, že bych je porodila a odnosila, to by mě stálo duševní zdraví.