Maminka.czKojenec

Dita, 36: Svoje dítě nejsem schopná nikomu svěřit

"Adamovi jsou dva a půl roku, ale ještě nikdy nebyl ani chvilku beze mě. Mám hrůzu z toho, že se mu něco stane. Že někde spadne, uhodí se a přivodí si nějaké hrozné zranění," vypráví Dita. "Nesvěřila bych ho ani vlastní mámě."
18. 6. 2013
Dita, 36: Svoje dítě nejsem schopná nikomu svěřit

Všechno OK?

"Než se nám s manželem podařilo otěhotnět, trvalo to čtyři roky. Pak se konečně zadařilo a narodil se nám Adámek. Už po dobu těhotenství jsem se strašně strachovala, aby se miminku něco nestalo. Když se chvíli nehýbalo, šťouchala jsem si do břicha, abych ho vzbudila, a ujistila se, že jenom spalo. Manžel se tomu tehdy jen shovívavě usmíval, ale nikdo z nás tomu nepřikládal hlubší význam.

Pochovat? Radši ne

Byli jsme doma z porodnice jeden, dva, tři týdny, ale já Milana (manžela) k Adámkovi pořád prakticky nepouštěla. V těch málo chvílích, kdy jsem ho nechala si ho pochovat, jsem vždycky stála těsně u něj a trnula, že ho upustí nebo nějak neopatrně zmáčkne a ublíží mu. A pokaždé jsem si strašně oddychla, když mi ho vrátil. Absolutně jsem nerozuměla steskům některých kamarádek, že jim manžel s dítětem nepomáhá, že ho třeba koupe jen jednou týdně, atd. Já bych manželovi dítě v koupelně například v životě nesvěřila! A to i doteď. Vždyť by mu mohl upadnout, uklouznout, uhodit se a během vteřiny nepozornosti se utopit. Jak bych mohla něco takového riskovat?

To miminko smrdí!

Když byl Adámek malinký, mohla ho - přes moje velké sebezapření nutno říct - chovat pouze moje mamka, tchýně a pár členů nejužší rodiny. A taky dvě nejlepší kamarádky. Vždycky jsem z toho ale byla úplně na nervy. Taky mi děsně vadilo, jak pokaždé nasál pach toho kterého člověka. Přesně jsem poznala, jestli ho měla v náručí babička Maruška nebo babička Mirka. Ten zápach nasáklo nejen jeho oblečení, ale i vlasy a měla jsem pocit, že pokaždé prosákl snad celou jeho kůží. Nesnášela jsem to.

Nebezpečí na každém kroku

Dneska jsou Adámkovi 2 a půl roku, ale ještě nikdy jsem ho nenechala o samotě s někým jiným. Nesvěřila bych ho ani vlastní mámě. Bydlí v desátém patře paneláku a já mám panickou hrůzu z toho, že jednou zapomene zavřít dveře od balkonu nebo že by jí mohl vypadnout z okna. Nerada třeba chodím i na hřiště, když je tam hodně dětí, protože se bojím, že do něj někdo nešťastně vrazí a on třeba spadne a ublíží si. Jakákoli návštěva parku nebo herny je pro mě pokaždé dost velký stres.

Všude spolu

Adámek vlastně nikdy nebyl sám ani s vlastním tátou. Když si potřebuju zajít ke kadeřnici nebo na manikúru, beru ho s sebou. Nechápu matky, co dnes a denně riskují životy svých dětí a posílají je ven s lidmi, co je vlastně vůbec neznají, nebo dokonce s chůvami, co jsou úplně cizí. Stejně tak představa, že ho jednou budu muset svěřit nějaké "tetě" ve školce, je pro mě naprosto šílená. Zatím si to upřímně nedokážu vůbec představit."

Témata: Děti, Novorozenec, Kojenec, Batole, Velký stres
Mohlo by vás zajímat
Jak by mohly vypadat děti prince Harryho a Meghan Markle? Podívejte se
Kapesník. Výsada vyšších vrstev?
IVA (34): Menstruační kalíšek není pro citlivky
Štědrovečerní hodování si může užít i miminko nebo batole. Poradíme, co jim připravit

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu