Maminka.czRodina a vztahy

Dítě, které vás dokáže nejvíc vytočit, se vám prý nejvíc podobá

Kateřina Prachařová 24.  2.  2020
To, že se členové jedné rodiny občas pohádají a navzájem různými věcmi rozčilují, je normální. Občas se ale stane, že jedno dítě nás dovede „vytočit“ mnohem víc a rychleji než jeho sourozenci nebo vůbec kdokoli jiný. Právě tento potomek se nám prý přitom nejvíc podobá – a přesně z toho důvodu s ním máme menší trpělivost než s ostatními.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Studie s názvem „Co vás rozčiluje na ostatních, souvisí především s vámi“ tvrdí, že rodiče často neakceptují názory a postoje svých dětí nebo se je snaží změnit, protože odrážejí jejich vlastní chování a osobnost. A to nevyhnutelně vede ke konfliktům.

Tomuto jevu se v psychologii říká projekce a je důvodem, proč mají rodiče s jedním dítětem komplikovanější vztah než s druhým (nebo všemi ostatními), přestože je vychovávají zcela stejně. Projekce je vlastně obranný mechanismus před sebou samým. Člověk, který nemůže strpět některé své vlastnosti, myšlenky nebo postoje, před nimi unikne tak, že je začne vidět u někoho jiného. Pokud by si je totiž připustil sám u sebe, vyvedlo by ho to z jeho komfortní zóny a způsobilo mu pocity úzkosti a stresu.

Je u babičky hodnější? Čtyři důvody, proč tomu tak je!

Pokud ale dotyčný člověk za své negativní rysy či chování nepřijme odpovědnost, nemůže se zlepšovat, překonávat se a na tom, co mu způsobuje nepohodlí, smysluplně pracovat. Je zkrátka snazší nasměřovat své pocity k nějakému vnějšímu zdroji a ne k sobě. Místo toho, abychom čelili realitě, přeneseme svůj hněv na někoho jiného.

Děti napodobují chování rodičů

Podle autorky výše zmíněné studie, španělské psycholožky Marty Segrellesové, většinu svých postojů přejímáme od rodičů. Od dětství sledujeme, jak se chovají v různých situacích. Zejména v období dospívání, kdy se naše osobnost nejvíce formuje, sledujeme bedlivě každý jejich projev – od způsobu, jakým mluví, přes reakce na různé události až třeba po jejich náladu. I ta může emoční vývoj ovlivnit.

Je normální, že se lidé po celý život ohlížejí do minulosti a že třeba nejsou spokojeni s některými rozhodnutími, která učinili, nebo se způsobem, jakým reagovali na obtížnou situaci. Kdyby mohli, zachovali by se v určité situaci jinak. Když se pak stanou rodiči a vidí, že jejich děti opakují stejné chyby jako oni, chtějí jim v tom zabránit a opravovat je, aby se potomci vyhnuli podobným úvahám nebo zklamáním, až budou o pár let starší.

Syndrom vyhoření se týká i rodičů! Nebojte se říct si o pomoc

Psycholožka Segrellesová radí, aby se rodiče nejprve pokusili odhalit a pochopit své vlastní vnitřní konflikty a pokusili se je vyřešit. Teprve pak mohou smysluplně pomáhat svým dětem. Tvrdí však také, že i když se nám podaří vlastní minulost uzavřít a vyrovnat se s ní, musíme stále akceptovat, že naše děti nám nepatří a my nemůžeme dělat rozhodnutí za ně. Možnost dělat chyby a poučit se z nich je jednou z nejdůležitějších součástí procesu výchovy a učení. Nic nemůže vyvážit osobní zkušenost.

Co nám může pomoci v komunikaci s dětmi?

  • Než někoho obviníte, zkuste se na problém podívat objektivně. Zameťte si před vlastním prahem a zkuste se vcítit do druhého, než začnete soudit.
  • Zhodnoťte způsob, jakým oslovujete své dítě, tón svého hlasu a slova, která používáte.
  • Pokud děti nedají na vaši radu a ušklíbají se na vás nebo obracejí oči v sloup, pokuste se na ně nezlobit. Pamatujte, že byste se nejspíš zachovali stejně.
  • Pokud je diskuse už příliš vyhrocená a vyměňujete si slova, kterými byste si mohli navzájem ublížit, je lepší debatu stopnout a odložit ji na dobu, kdy budete všichni klidnější.
  • Pokuste se ovládat své emoce, jakkoli je to někdy těžké. Čím klidnější jste, tím více klidu přenesete na druhou osobu. Pokud jste však naštvaní, vaše dítě to bude zrcadlit a bude se k vám chovat stejně.
  • Buďte se svým dítětem co nejvíc a ať je tento čas kvalitně strávený. Je důležité, abyste si vytvořili zdravé silné pouto a měli společné zážitky, na které budete rádi vzpomínat.
Za chyby děti netrestejte! Zajímejte se a učte je emoční inteligenci

A jak přijmout to, co nás trápí?

  • Přijměte sami sebe a fakt, že zkrátka existují věci, které nemůžeme ovlivnit ani změnit. Ty ponechte v minulosti a už se jimi nezabývejte. Zaměřte se na to, co můžete zlepšit, v čem se můžete zdokonalovat.
  • Odnaučte se soudit ostatní. Uvědomte si, že každý člověk je jiný, ale všichni jsou si rovní. Naučte se tolerovat rozdíly.
  • Přemýšlejte nad tím, co vás trápí ve vztahu s jiným člověkem, a pokuste se přijít na to, co ze sebe si do něj promítáte.
  • Nepracujte s domněnkami a předpoklady. Pokud si něčím nejste jistí, jednoduše se zeptejte, abyste měli jasno.
  • Věnujte pár minut každého dne meditaci nebo minimálně klidné chvilce, kdy se budete věnovat jen sami sobě a třídění svých myšlenek. To vám umožní odlišit to, co se vám na vás líbí, od aspektů, které chcete ještě vylepšit a pracovat na nich.
  • Buďte sami sebou a nebojte se ukázat své dobré i špatné stránky. Koneckonců, obojí je součástí vaší osobnosti a dělá z vás toho, kým jste.

Hádáte se často s jedním dítětem více než s jiným? Všimli jste si, že to, se kterým se nejvíce hádáte, se vám nejvíc podobá? Napište svou zkušenost do komentářů pod článkem.

Hygge rodičovství: Recept na radostný životní styl podle Dánů. Jdete do toho?
Témata: Láska a vztahy, Rodina a vztahy, Péče o dítě a jeho výchova, Výchova, Dospívání, Rodina a vy, Rodiče, Podoba, Osobnost, Potomek, Úvaha, Sloup, Vaš, Chování, Postoj, Marty, Děti, Hygge, Třídění, Projekce