Dítě musí vodě porozumět. Jak poznat dobrý plavecký kurz?

Co si jako laik mohu představit pod pojmem plavání a kdy o svém dítěti mohu říci, že je už plavec? 

Toto je nejčastější otázka, na kterou se mě lidé ptají, když nás kontaktují, a já na ni odpovídám jednoduše: Jedná se u vašeho dítěte o vědomý, nebo spontánní pohyb? V ČR je definován plavec jako ten, kdo uplave souvisle, čili bez zastavení, dvě stě metrů bez známek zjevného vyčerpání. Úskalí však tkví v tom, že se jedná o prostředí krytého, vyhřívaného bazénu, kde je průzračná voda, jsem v bezpečí a psychické pohodě s okrajem bazénu či dnem na dosah. Jak si poradí „plavec“ na volné vodě, která je chladnější, s vlnami na hladině, nízkou viditelností se zhoršenou orientací, absencí okraje, hloubkou? Poradí si například s nečekaným zanořením či nenadálým pádem do vody? 

Ve kterém věku dítěte je nejlepší začít s výukou plavání? 

Začít se dá od nejmenšího miminka ihned po zahojení pupíčku až do pokročilé dospělosti. Obecně však platí, že je snazší pracovat s takzvaným nepopsaným listem. Nedochází tak k přeučování zafixovaných, hluboko uložených chybných pohybových stereotypů. 

Podle čeho mám vybrat kvalitní plavecký kurz pro dítě? 

Vnímejte přístup dané školy od samého počátku. Pokud například nabízí individuální lekci s vaším případným instruktorem předtím, než vám navrhnou konkrétní lekci, značí to zájem o oboustranné seznámení, které předchází mnoha někdy zbytečným problémům. Lektor by měl někam směřovat. Pokud chaoticky skáče z jednoho cvičení na druhé, je to první varovný signál. Cvičení na sebe musí navazovat a spět k nějakému cíli, kterým může být bezesporu i hra v určitém úseku lekce. Důležité také je, aby lektor u cvičení komunikoval, vysvětlil rodičům nejen správné provedení, manipulaci, tempo, ale i proč dané cvičení probíhá a jaký je jeho cíl. Ptát se ho, dívat se, jestli je ve výuce zainteresovaný, zda ví, co dělá, baví ho to a jeví o vás zájem. Sledovat míru individuality v lekci, jak se věnuje jednotlivým rodičům a zda hlídá i detaily. Řada instruktorů se spokojí pouze s tím, že lekce proběhla a rodič je spokojen. Nemají ambici posouvat dítě dovednostně dál, o technických detailech a návaznostech jednotlivých cvičení ani nemluvě. Je potřeba uvědomit si, že když dáte dítě do vody, nemá se o co opřít. Je zcela závislé na svém rodiči, tedy na „asistentovi“ instruktora plavání. Velmi záleží na tom, zda ho uchopí a drží správně. Tím, jak používá vnitřní stabilizační svaly podél páteře, vyrovnává a udržuje rovnováhu, si dítě fixuje pohybové stereotypy. Pokud si je zafixuje špatně, může to mít i negativní následky. 

To se opravdu může v plaveckém kurzu stát? 

Problém je v tom, že baby klubů, které vyučují plavání, se v poslední době vyrojilo jako hub po dešti. Spoustě maminek se to zalíbilo, absolvovaly víkendový kurz a teď jsou instruktorky. Kážou lidem, jak se má plavat, ačkoli o tom samy prakticky nic nevědí. Navíc v klubech často neexistuje žádná návaznost a děti se nikam neposouvají. I když má škola certifikaci, nikdo nekontroluje kvalitu. 

Mají tedy vůbec rodiče jako laici učit své děti plavat? 

Odpovězme si upřímně na otázku, jak plave většina rodičů? Většina z nás zažila školní plavání, kde do nás šťouchali tyčemi, byla nám zima, a nespojujeme si to s kladnými emocemi. Jaký pohyb jsme si tam osvojili? Pokud maminka plave stylem „paní radová“ s vyvrácenou hlavou a přetěžovanou krční páteří, velmi pravděpodobně bude učit plavat stejným stylem i své děti. Navíc zvolí prsa jako první v řadě, což je chybné. Ale i když je rodič výborný plavec, ještě to vůbec neznamená, že své znalosti dokáže předat svým dětem. 

Jak děti naučit, aby neměly strach z vody

S tím úzce souvisí i téma plaveckých pomůcek. Jak vy se díváte na kruhy, křidélka, pásky… 

Jako škola se vymezujeme proti nadnášejícím pomůckám, které jsou pevně připevněné na tělo, jako jsou pásky, křidélka nebo nafukovací kruhy. Pokud je dítěti připevníte na tělo, leží na vodě, aniž by potřebovalo zapojovat svaly středu těla. Taková pomůcka je mrtvá věc, která zkresluje pohyb ve vodě nejen svou nadnášející silou, ale i svým odporem. Představte si, jak obrovský je například nafukovací kruh v poměru k tělu dítěte. Místo toho, aby dítě pracovalo středem těla, jež je při plavání zásadní, právě v tomto místě ho nadnáší kruh nebo pásek, který dělá práci za něj, dítě pracuje pouze končetinami. Tím ale přeskočí osvojení si ideálních splývavých poloh na břiše a zádech, které jsou základním kamenem pro další postup. Kvůli těmto pomůckám jsou děti odpoutané od vnímání sama sebe a nenaučí se vůbec se svým tělem ve vodě pracovat. V našich kurzech proto využíváme nejdříve rodičů jako asistentů a poté například destičky, piškoty a podobné pomůcky. Důležité je, aby i při použití plavecké pomůcky bylo celé tělo položené na hladině. 

Jak poznám, že už je dítě připravené na samostatný pohyb ve vodě? 

Stále více dětí ztrácí respekt z vody, protože vodu neznají a neměly šanci ji pořádně poznat. Pokud dítě dáte do kruhu a pustíte do bazénu, bude logicky žít v tom, že voda je naprosto bezpečná a nemusí z ní mít vůbec respekt. Když se k tomu ještě přidá to, že nemá plavecké základy a neumí ani splývat, velmi snadno se může stát neštěstí. Utonutí je velmi tichá a rychlá záležitost. Nejkratší zdokumentované utopení trvalo pouhých deset vteřin. Z toho jasně vyplývá, že nikdy nelze nechat dítě ve vodě úplně bez dozoru. 

​