[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Říkáte si, že vás se přece tohle netýká? Že se milujete jako dřív? Nahlas si to nepřiznáte, ale už se vám několikrát stalo, že jste měla pocit, že už to s vaší láskou není jako dřív. Není na ni čas. Jenže když si ho neuděláte, zmizí úplně. Je to pořádná práce, ale vyplatí se to!
Vaše ratolest už konečně zavřela očka. A vy zavíráte dveře pokoje, abyste se oddávali vlastnímu plánu. Rychle uklidit v kuchyni? Napustit si teplou vanu? Nebo dokonce stihnout vášnivý sex na gauči? Pcha! Pravděpodobně ani jedno z toho, protože vás vaše malé zlatíčko ještě do té doby, než se vy rozhodnete jít na kutě, několikrát zavolá nebo zapláče. A stejný scénář se opakuje ještě během hluboké noci, že? Se zalepenýma očima uklidňujete dítě, krmíte ho či zjišťujete stav pleny nebo ho dokonce celé převlékáte z mokrého pyžamka. Děravé noci zamávají nejen s vaším životem, ale také s tím partnerským. „Proto jakmile ulehne po obědě moje dcera, vrhám se taky na gauč a dopřávám si alespoň pár minutek slastného spánku, který mě nabije energií až do večera,“ prozrazuje svůj soukromý tip dvaatřicetiletá Eliška.
Ještě pár měsíců po mém prvním porodu jsme byli s manželem jako dvě hrdličky. S druhým dítětem pak přišla rutina nejen do chodu naší domácnosti, ale i do partnerského života. „Chceš se postarat o děti, nebo o kuchyň?“ ptali jsme se navzájem po posledním spolknutém kousku večeře. To moc romanticky nezní, že? Večerní program s dětmi včetně nahnání do postele může totiž trvat i hodinu či dvě. A co pak? Je proto omluvitelné, že si po dlouhém a náročném dni raději dopřejete čas jen pro sebe než partnerské hrátky. „Někdy se mi stává, že se při odchodu do práce rozloučím s dětmi, obejmu je a dám pusu a na partnera úplně zapomenu. Dokonce mě na to upozorňuje i moje čtyřletá dcera, že mám dát pusu ještě tátovi,“ svěřuje se devětadvacetiletá Alexandra. Pokud jste na tom po letech s dětmi podobně, nezoufejte. Návrat do původních zamilovaných kolejí se spraví, jakmile budou děti soběstačnější. Jen je na tom potřeba pracovat. I přes nové povinnosti související s příchodem nového člena klanu zachovávejte úzký vztah s partnerem. A stejně tak dopřejte i svému partnerovi, aby navázal blízký vztah k dítěti. Přestože ještě třeba na sex po porodu nemáte ani pomyšlení, nevyhýbejte se fyzickému kontaktu s partnerem: mazlete se, objímejte se nebo se vzájemně masírujte. A vyhraďte si vědomě na tyto aktivity pokaždé pár minutek denně. A jak zdůrazňuje párová terapeutka Bettina Jellouschek-Otto, důležitá je také vzájemná pozornost: „Vyprávějte si vzájemně, jaký jste měli den, jaké máte starosti nebo myšlenky. Vyvarujete se tak soutěžení o větší oběť. Jakmile přijde do rodiny miminko, všichni potřebují péči, stejně tak i tatínkové.“
I když svoje děti a partnera určitě milujete, mnohokrát denně se přistihnete při tom, jak vám dochází trpělivost, zvyšujete hlas, zuříte nebo jen naštvaně pozorujete tvrdohlavost potomků či neschopnost vlastního muže. Všední den je plný stresových situací, se kterými se musíme popasovat, a nejsme přece roboti, abychom vše zvládali bez emocí, že? „Po několika letech mateřství mi došlo, že si musím znovu nastavit vlastní priority,“ přemítá čtyřiatřicetiletá Sandra, maminka dvou dětí a dalšího v očekávání. „Jakmile se dostanu do bodu, kdy mě stres a návaly vzteku válcují většinu dne, je to signál toho, že potřebuju udělat pauzu: Objednám si paní na úklid a vyrazím s kamarádkami do wellness hotelu nebo jen na večeři, abych si trochu oddychla a přišla na jiné myšlenky,“ vyjmenovává Sandra vlastní tipy, jak se z mateřství nezbláznit. My rodiče, stejně jako i děti, se čas od času potřebujeme zastavit, zhluboka se nadechnout a začít dělat věci trochu jinak. Jenže jak na to? Zkuste si alespoň týden psát deník nebo jen pár poznámek do mobilu či papír o tom, jak reagujete. Jaké situace vás nejvíc rozzuří nebo zklamou? Berte své emoce jako třeba naštvání, netrpělivost či neochotu jen jako fakt. Pak se snažte si uvědomit, jaké tělesné projevy se při tom dostavují: Tluče vám srdce jako o život? Máte sevřený hlas nebo tíživost na hrudi? Nervozita v žaludku? Jaké myšlenky se vám při tom honí hlavou? Jste na děti naštvaná, že si hrají moc nahlas, že partner neudělal to, co jste očekávala, nebo za váš stres může dokonce i ta hloupá pokladní, která vás nechtěně ošidila o dvacet korun? Berte své pocity i myšlenky vážně a nesuďte je ani neanalyzujte. Když vás pohltí negativní pocity nebo cítíte to známé pnutí v žaludku, zkuste se ovládnout a nereagovat ani neodpovídat pod vlivem naštvání. Jen vnímejte své pocity a chvilku buďte jen s nimi. A ještě něco: Zklidnění dechu pomáhá vždy!
Předpokládám, že jste vy a váš partner ještě před prvním těhotenstvím patřili do sekce moderních párů: Spravedlivě jste se dělili o chod domácnosti a byli za něj zodpovědní rovným dílem. A taky to najednou s příchodem potomka sklouzlo do tradičních kolejí: Vy jste se stala najednou pravou ženou v domácnosti, která má dokonce přehled i o datech spotřeby potravin v ledničce? Odborníci tvrdí, že nejlepším řešením je si role alespoň načas vyměnit, aby pochopil i druhý partner, co obnáší zůstat s dítětem doma. „Neberte to ale jako hru ve stylu ,já jsem porodila, ať se snaží teď on‘,“ varuje životní koučka Monika Tutterová. „Když uděláte první krok, jak váš vztah vylepšit, garantuji vám, že váš partner bude rád a sám přicházet s dalšími nápady, jak váš vztah posílit,“ dodává. V každém případě jsou základním kamenem porozumění a komunikace. Pokud máte pocit, že chod domácnosti je jen na vás, a to vás štve stejně jako absence potřebné podpory z partnerovy strany, promluvte si o tom – nechte ho mluvit o jeho představách a aktuálním stavu a pak proberte vlastní očekávání a společně najděte řešení. Zodpovězte si i následující otázky: Jaké jsou mé potřeby? Co je pro mě důležité? A co je v mých silách udělat? Další možností je přihlásit se na rodičovský kurz, který vás může navést na další možná řešení, ale také vám může dodat reálnější pohled na rodičovství. Mít děti je krásná věc, ale nic není jen růžové.
Monika Tutterová, životní koučka, imaginesolution.cz