Dítě po čtyřicítce: Každého věc, nebo sobectví?

Jana, 44 let, roční dcera Ela

„Mít dítě po čtyřicítce pro mě byla velká otázka. Mám z předchozího vztahu dvě dospívající dcery, které už jsou samostatné a pomalu mě opouštějí. Starší dokonce začala studovat na vysoké. Můj současný přítel dítě neměl a moc po něm toužil. Věděla jsem, že už nemám tolik energie, jako ve 20, kdy jsem měla první dceru, ale zase jsem cítila, že bych tím dovršila náš vztah. Když mi bylo 40, začali jsme se snažit, abych otěhotněla. Po roce se konečně povedlo.

Byla jsem šťastná, ale moje holky si klepaly na čelo. Těhotenství bylo náročné a Petr (můj přítel) mě moc podržel. Vypadalo to dokonce, že dítě ani nedonosím. Ležela jsem proto poslední 3 měsíce v nemocnici, což bylo strašné. Musela jsem odejít z práce a tím utrpěla i domácí kasička. Živit dvě dcery na studiích a k tomu náklady na hypotéku, miminkovská výbavička...

UDRŽTE SI PŘEHLED: Rodičovská dovolená 2014 – vše, co potřebujete vědět

Ela se narodila o něco dřív, ale zdravá. Svého kroku rozhodně nelituji, ale život před ní a s ní je odlišný. Moje kamarádky se svými muži a dětmi cestují, tráví spolu čas, chodí do restaurací, což já neznám. Stýská se mi po mé profesi a jsem moc unavená. I když mi Petr hodně pomáhá, cítím se vymačkaná jako citrón a padají na mě často chmury. Vztahy se staršími dcerami chladnou, protože musí doma více pomáhat, nemám na ně čas ani dost peněz.“

Lucie, 46 let, tříletý syn Filip

„Jsem advokátka a celý život jsem žila hlavně prací. Vážný vztah jsem měla kdysi dávno a na dítě ani náhodou nemyslela. Když jsem potkala otce svého syna, ani by mě nenapadlo, že spolu zplodíme potomka. Otěhotnění byl omyl, ale když už se stalo, byla jsem docela ráda. Bylo mi 42 a už jsem ani nepočítala s tím, že to přijde. Těhotenství probíhalo v pohodě, pracovala jsem celou dobu. Jen Tomáš usoudil, že se vlastně na dítě necítí a opustil mě, když jsem byla na začátku 7. měsíce. To byla pecka mezi oči.

Filípek se narodil císařským řezem a byl zdravý a krásný. Hned z porodnice jsem ale mířila do kanceláře, kde jsem pracovala stejně jako dřív. Miminko pořád spinkalo, takže super, bylo u mě. Jenže když mu bylo asi půl roku, už to bylo náročnější a já musela najít paní na hlídání. Práci jsem opustit nemohla, protože bych nás z mateřské neuživila.

Musím uznat, že si někdy připadám tak vyřízená, že se nemám sílu ani umýt. Také mě přepadají obavy z toho, co bude, až Filipovi bude 15 let. Já budu stárnoucí nervózní paní před penzí a on bude puberťák. Navíc půjde na školu, která bude něco stát a tak dále. Kdybych mohla vzít čas zpět, neváhala bych být matkou mnohem dříve, klidně před třicítkou.“

Sympatizujete s ženami, které si pořídí dítě po čtyřicítce?

(Hlasovat můžete v anketě umístěné v pravém sloupci.)