[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Záchvat laryngitidy a cesta sanitkou. Přijetí na JIP. Můžu tam zůstat, ale ne přes noc. To budu na lůžkovém oddělení na pokoji. Tehdy ani ne pětiletý Štěpán na mě prosebně hledí a špatně se mu dýchá. V duchu si slíbím, že mě odtud nevynesou ani v zubech. Slibuju to i jemu. Představa, že se v noci vzbudí a máma tu nebude, je nesnesitelná. Nakonec se do večera „vzpamatuje“ tak, že jsme na lůžkovém oddělení. Spolu.
Klecové postýlky a na zdi jeden pár let starý nástěnný kalendář už jsou naštěstí na dětských odděleních nemocnic minulostí. Díky nadacím a sponzorům to tu září barvami, na chodbách jsou hračky, v televizi si Krtek nechává šít kalhotky, za dětmi chodí dobrovolníci a někde už i herní specialisté. Ani ty nejzářivější barvy a nejzábavnější programy ale nenahradí máminu náruč. „V mnoha tuzemských nemocnicích jsme v posledních letech zaznamenali navýšení počtu lůžek nebo rozkládacích křesel pro doprovod přímo na pokojích s dětmi, což je pro společný pobyt dítěte a jeho blízkého určitě ta nejlepší varianta,“ říká Markéta Královcová z Nadačního fondu Klíček, který se potřebami a právy dětí a rodičů v nemocnici zabývá. „Přibývá rodičů, kteří chtějí být svému dítěti při pobytu v nemocnici oporou, přibývá i zdravotníků, kteří si uvědomují, jak je rodičovská podpora důležitá a nenahraditelná. A to nejen pro děti malé nebo vážně nemocné,“ popisuje. „Nedávno jsem byla s osmiměsíčním synem na operaci tříselné kýly,“ vypráví Martina. „Byl tam pětiletý kluk bez maminky, který celý den a noc po operaci hrozně plakal, jak ho to bolí a že chce maminku. Bylo mi ho moc líto. A řekla bych, že čím starší dítě, tím hůře to odloučení asi snáší,“ líčí maminka.
„Samotná přítomnost rodiče u dítěte v nemocnici nepodléhá žádnému schvalování a nelze ji podmiňovat ani finanční úhradou,“ vysvětluje Markéta Královcová. „Navíc nemocnice mají možnost přijmout rodiče jako tzv. průvodce dítěte, pak je jeho pobyt nemocnici hrazen zdravotní pojišťovnou.“ Do začátku tak máte jasno: Návštěvní hodiny na dveřích oddělení se vás netýkají, jako rodič nejste návštěva, ale zákonný zástupce dítěte. Na kontakt se svým dítětem máte právo 24 hodin denně. Jste-li s dítětem do nemocnice přijati jako průvodce, máte navíc nárok na nocleh a stravu.
U dětí starších šesti let (až do osmnácti) schvaluje přijetí průvodce ještě revizní lékař příslušné zdravotní pojišťovny. I pokud ale jako průvodce přijati nejste, máte ale samozřejmě dál právo u dítěte být – třeba na židli u postele. Nemocnice vám ale může nocleh a stravu nabídnout za finanční úhradu. Podmínky a možnosti pro rodiče se v různých nemocnicích liší a závisí také na kapacitě oddělení. Jestli čeká vaše dítě plánovaný zákrok, připravte se. „Vaše dítě zůstává vaším dítětem – a vy za něj máte zodpovědnost – i v době, kdy je přijato do nemocnice. Měli byste tudíž mít možnost zůstávat s ním,“ vysvětluje Markéta Královcová. „Bývá užitečné poohlédnout se po nemocnicích v okolí a zjistit, jak to kde vypadá, jaké možnosti a služby tam svým pacientům nabízejí. Plánovanou hospitalizaci si pak zkuste domluvit v té nemocnici, kterou si vyberete.“
Operace: Slovo, které nahání strach i dospělým, natož dětem. Víc než kdy jindy teď děti potřebují, aby jejich rodiče byli s nimi – dodávali jim klid, než na ně přijde řada, konejšili je, když je jim pak po operaci špatně. „Na některých odděleních už se lze domluvit i na tom, aby byl rodič u dítěte také během uvádění dítěte do anestezie a při probírání se z ní. I když to u nás ještě není běžná praxe,“ popisuje vaše pravomoce Markéta Královcová z Nadačního fondu Klíček. „Kdykoli rodič v nemocnici narazí na nějaké překážky, je důležité se ptát, co je jejich příčinou. Věcně a klidně, bez zbytečných emocí. Na uváděné argumenty zdravotníků pak rodiče mohou vstřícně reagovat návrhem nějakého praktického řešení.“ Ideální cestou je klidná a konstruktivní domluva. Zkuste na to myslet, i když můžete mít nervy na pochodu. Vždyť personál – není nepřítel a měl by s vámi sdílet stejný zájem: uzdravení vašeho dítěte.
Zdroj: detivnemocnici.cz