Divokou kartu má hrdinka Hana. Její trojčata se narodila předčasně

Když jsem se dozvěděla, že čekám trojčata, byla jsem v šoku, ale těšila jsem se. Těhotenství probíhalo v normálu, jen byly častější screeningy. Po kontrole ve 24. týdnu jsem začala mít stahy a manžel mě odvezl do nemocnice.

Vše mělo velmi rychlý spád. Praskla mi plodová voda. Naději vystřídaly pocity bezmoci. Odvezli mě okamžitě na sál a provedli císařský řez. Minutu po minutě se nám narodila krásná trojčátka: Viktorka 480 g, Amálka 560 g a Žofinka 630 g. Po probuzení u mě seděl manžel, držel mě za ruku a řekl mi, že máme krásné tři holčičky a ukázal mi fotografie. Vypadaly krásně a na fotce působily úplně jako normální miminka, jen ve skleněném domečku. Ale když jsem je viděla v inkubátoru, zhroutila jsem se.

Hlasovat pro MAMINKU ROKU 2020 můžete TADY

Nikdy jsem neviděla tak moooc malinkatá miminka. Hlavičku měla o velikosti slepičího vajíčka, tělo by se vešlo do dlaně, nemohla jsem si je pochovat. První týden po narození dětí byl psychicky nejnáročnější. Než si člověk všechno srovnal v hlavě, smířil se se vzniklou situací. Začala jsem za dětmi pravidelně docházet co tři hodiny, naučila jsem se o ně starat a začala jsem věřit, že všechno dobře dopadne a že budeme mít krásné zdravé děti. Po měsíci přišly první komplikace. Žofinku nám odvezli kvůli krvácení do hlavičky do Ostravy, pak i Viktorku odvezli do Brna kvůli nefunkčnímu zažívacímu traktu. Byl to silný beznadějný pocit mít tři tak maličké dcerky a každou v jiné nemocnici

Snažila jsem se všem třem dát všechno, co bylo v mých silách. Mou přítomnost, mé pohlazení, mou usměvavou tvář plnou víry a hlavně čerstvě odstříkané mateřské mléko. Pamatuji si obrovsky silný pocit, jak jsme stáli s manželem u inkubátoru, oba jsme drželi z každé strany dcerku za ruku a zároveň nad inkubátorem drželi své ruce navzájem. Cítila jsem, jak v nás proudí obrovská síla, energie a předáváme ji dcerkám. Holčičky propouštěli z nemocnic postupně. Osm a půl měsíce jsme čekali, až budeme všichni pohromadě doma. 

Hanin soutěžní profil najdete TADY

Od začátku nás provází neustálé pendlování po různých nemocnicích a vyšetřeních. Pořád hledáme možnosti, jak holčičky posunout vpřed. Každý týden jezdíme na rehabilitace, každý rok do lázní. Jinak máme přísný režim. V půl deváté už začínáme cvičit, s každou holčičkou se snažím hodinu. Po obědě chodí spát, ale ta holčička, které se zrovna nechce spát (a že se vždycky nějaká najde), jde cvičit. A tak je postupně prostřídám. Celý den je o tom, že se člověk nezastaví, ale vždy chodím spát s pocitem, že jsem udělala pro své děti maximum.

Herečka Sandra Nováková, patronka kategorie Maminka hrdinka

Nabídku na to stát patronkou takhle vznešené soutěže jsem přijala s radostí a se vší pokorou, vědoma si té veliké zodpovědnosti, která mě čeká. Vzhledem k tomu, že se charitě věnuju už spoustu let (například s vlastním pořadem Barování) a několikrát jsem sama hledala maminku hrdinku, kterou bych mohla obdarovat nebo jí alespoň pomoct v její situaci, byla pro mě tato kategorie jasnou a jedinou volbou. Věřím, že jsem natolik citlivá a vnímavá, že se dokážu vcítit do každého příběhu, který budu muset posoudit. A budu ho posuzovat podle svého nejčistšího vědomí a svědomí.