[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Neplodnost trápila, trápí a bude trápit partnerské dvojice na celém světě. Hovoříme o ní po uplynutí jednoho roku, kdy při nechráněném a pravidelném pohlavním styku nedojde k otěhotnění. Po této době se již doporučuje začít s vyšetřováním obou partnerů. Příčina neplodnosti bývá v 35 % na straně ženy, v 35 % na straně muže, v 25 % se na ní podílejí oba partneři a v 5 % zůstává nevysvětlena. Ve vyspělých zemích je přibližně každé sedmé manželství nechtěně bezdětné a předpokládá se další pomalý nárůst.
K nejčastějším příčinám neplodnosti u žen patří hormonální poruchy a neprůchodné nebo poškozené vejcovody. Méně často se pak setkáváme s určitými poruchami děložního hrdla či dělohy. Svou roli může hrát i věk. Obecně řečeno, se stoupajícími léty klesá plodnost a stárnutí reprodukčního systému hraje klíčovou roli v ženské neplodnosti. Bylo zjištěno, že nejrychlejší pokles v možnosti otěhotnět přirozenou cestou nastává po třicátém pátém roce. U muže se ve většině případů jedná o poruchu tvorby spermií (tedy tzv. spermatogenezi), na které má prokazatelně negativní vliv například kouření či konzumace alkoholu. Tvorbu spermií poškozuje také nadměrná obliba saunování nebo horkých koupelí.
Pokud se tedy páru nedaří otěhotnět za běžného nechráněného sexuálního života, nastupují obvykle odborníci. První konzultací na klinice reprodukční medicíny začíná běh na dlouhou trať. Samotná diagnostika neplodnosti bývá pro muže i ženu stresující. Vyšetření je vždy záležitostí celého páru a jeho účelem je najít příčinu neplodnosti a následně určit vhodný způsob léčby. Vše začíná pohovorem s oběma partnery a součástí je také podrobná anamnéza (tedy tzv. předchorobí). Většina medicínských zařízení chápe nepříjemnost celého procesu a snaží se postupovat maximálně diskrétně. Nutno podotknout, že první fáze vyšetřování může být z hlediska intimity náročnější pro muže, žena je přece jenom na návštěvy u gynekologa zvyklá.
Jedná se o mikroskopické vyšetření vzorku spermatu. Hodnocen je počet spermií v jednom mililitru, dále jejich pohyblivost a tvar. Výrazné vychýlení těchto parametrů od normy může způsobit u muže neplodnost. Spermie se získávají masturbací. Aby bylo sperma v co nejlepší kvalitě, je nutné, aby muž dodržel před samotným odběrem dvou až třídenní sexuální půst. Samotný odběr se realizuje v centru reprodukční medicíny, kde toto vyšetření i provedou. Sperma se po odběru nechá zkapalnit (samovolné zkapalnění vznikne do 15 až 20 minut po odběru) a poté se hodnotí.
Zahrnuje vstupní prohlídku zevních a vniřních rodidel, hormonální, ultrazvukové a laboratorní vyšetření. Součástí je i zjištění stavu vejcovodů a jejich průchodnost, laparoskopie a hysteroskopie. Vždy se postupuje od vyšetření jednodušších a nerizikových k těm složitějším a náročnějším. Základní prohlídku provádí gynekolog, složitější zákrok pak specialista zabývající se léčbou sterility. Někdy bývá úkon složitější a fyzicky náročnější a neobejde se bez hospitalizace či celkové anestezie.
Pokud se prokáže, že početí dítěte přirozenou cestou je prakticky nemožné, nastává čas pro některou z metod umělého oplodnění. Léčba není jednoduchá, může být dlouhodobá, plná nadějí a očekávání, ale také hořkých zklamání. Její výběr závisí především na diagnostikovaném problému. Pokud spermiogram muže prokáže minimální přítomnost spermií, nadějí je mikromanipulační technika (ICSI). Tato metoda umožňuje odběr a zavedení jediné spermie přímo do vajíčka. Má řadu předností a v dnešní době je prakticky nejpoužívanější. V případě zjištění neprůchodnosti vejcovodů u ženy je zvolena metoda mimotělního oplodnění (IVF), která je dnes prakticky využitelná téměř u všech poruch plodnosti. Zahrnuje odběr vajíčka, inseminaci spermiemi mimo tělo ženy, kultivaci a pak přenos embrya zpět do dělohy.
Pokud je zvolena cesta klasické IVF, zahajuje se podáváním hormonální terapie ženě formou injekcí, které mají nastimulovat vaječníky k několikanásobné ovulaci. Stimulace není nutná pokaždé a lze někdy využít přirozeného cyklu ženy, tedy bez podávání hormonů. Poté se provede v celkové anestezii odběr vajíčka, volba odebírat všechna vajíčka uzrávající v jednom cyklu vychází ze snahy zvýšit pravděpodobnost otěhotnění za maximálního snížení finančních nákladů. S tím ale vyvstává i řada etických otázek, které mohou být důvodem, proč některé páry IVF odmítají. Oplodněním většího počtu vajíček vzniká totiž embryí hned několik. Do dělohy však bývají umístěna pouze dvě, nebo dokonce jedno a ostatní jsou zmrazena pro další použití.
Pokud vše probíhá zdárně, je embryologem naplánován přenos embrya do dělohy. Před tímto zákrokem je nutné sliznici dostatečně připravit (podáváním hormonálních tablet). Ačkoli je přenos embrya velmi důležitým úkonem, jeho provedení je jednoduché, bezbolestné a rychlé. Embrya jsou zachycena do speciálního katétru, kterým jsou zavedena a vypuštěna do dělohy. Poté je možné okamžitě odejít, není třeba mít obavy, že by se embryo vyplavilo, protože stěny děložní sliznice jsou k sobě přilnuté. Po transferu nezbývá než čekat, zda se embryo uchytí. Těhotenský test lze provést zhruba 12 dní po zákroku. Pokud je pozitivní, asi po týdnu se provede ultrazvukové vyšetření. Otěhotnění je prvním úspěchem, ale daleko větší radostí je narození dítěte. Teprve potom se umělé oplodnění považuje skutečně za úspěšné.
V centrech reprodukční medicíny začínají, ale i končí naděje mnoha párů na vlastního potomka. Ve 40 % se očekávání párů splní. Ve zbývajících 60 % dochází ke zklamání. Nové naděje, ale samozřejmě také nové otázky přináší technika dárcovství vajíčka třetí osobou, která se teprve začíná využívat. I když ženy zdaleka nejsou tak ochotny darovat vajíčka jako muži spermie, je poptávka vcelku uspokojena.
Nedá se jednoznačně stanovit, ale pohybuje se v rozmezí 10 000–15 000 Kč. Některé kliniky nabízejí tzv. balíčky pro dvě osoby (muže + ženu), ve kterých je například jedno umělé oplodnění zdarma.