[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Snad každá škola dnes nabízí poměrně obsáhlý seznam zájmových aktivit, jichž se žáci mohou po vyučování účastnit. Rodiče si většinou řeknou, proč má dítě trávit nečinně čas v družině, když ve vedlejší třídě může pracovat na hrnčířském kruhu, o hodinu později zvládnout lekci angličtiny a nakonec se proběhnout při pohybových hrách. Kroužky děti kultivují, učí i baví, nicméně nic by se nemělo přehánět.
Nástup do první třídy je sám o sobě velkým náporem fyzickým i psychickým. Naučit se číst, psát a počítat, sedět čtyři hodiny takřka v kuse a dobře se na všechny ty nové věci soustředit, splynout s neznámým prostředím a kolektivem, to vše může leckteré dítko vyčerpat tak, že odpoledne padá únavou. Je proto dobré, zvláště v prvním školním roce, zvážit, zda opravdu ještě zvládne dvakrát týdně anglická slovíčka a notovou osnovu. Jana Valentová z Prahy 8, maminka osmiletého Ondry například říká: „Ondra šel do první třídy a uměl číst i sčítat a odčítat do sta.
Mysleli jsme, že školu bude zvládat levou zadní a aby úplně nezakrněl, zapsali jsme ho do kroužku německého jazyka a na fotbal, aby měl taky nějaký pohyb. Jenže záhy nás překvapilo, jak unavený chodí domů. První třída, byť se to nemusí zdát, je opravdu pro děti velmi náročná. První jsme oželeli němčinu, protože Ondra opravdu už v šest večer skoro usínal.
Fotbal ho zpočátku bavil, ale tréninky byly třikrát týdně a prostředí dost bojovné. Každý tatínek tam na svého syna křičel a povzbuzoval k bůhvíjakým výkonům, občas jsem měla pocit, že jde o první ligu a ne pár sídlištních dětí, co si jdou začutat pro radost. Po třech měsících jsme tedy skončili i s fotbalem…“ Jiný názor má matka osmileté Klárky Podskalské. „Klára je hyperaktivní dítě, stále potřebuje nové podněty a program. Od první třídy chodí na taneční a dramatický kroužek, na angličtinu vlastně už od školky, ve škole využívala tři kroužky - pohybové hry, mažoretky a keramiku. Pro nás to neznamenalo nijak zvláštní námahu a dojíždění - výuka angličtiny probíhala v sousedství, školní kroužky zabezbečovala družina. Klára všechno zvládala v pohodě a dokonce žadoní, abych ji ještě s kamarádkou přihlásila na balet. Jediné, co řešíme, jsou peníze. Kroužky samozřejmě něco stojí…“ Co dítě, to osobnost. Zatímco jednoho zmůže už dopolední vyučování, jiné má energie na rozdávání ještě v devět večer. Odborníci se shodují v tom, že tři mimoškolní aktivity týdně jsou tak akorát. I žáček má podle nich právo si o svém programu někdy rozhodovat úplně sám a třeba jen tak občas lenošit u pohádky…
Není neobvyklé, když dítě v raném věku vyzkouší i několik kroužků. Nejde o jeho nestálost, ale proměnu zájmů, patřící k věku a vývoji. Každopádně by se do návštěvy kroužků nemělo nutit a navštěvovat třikrát týdně náročné hokejové tréninky jen kvůli tomu, že tatínek si vždy přál být vrcholovým hokejistou. Psychiatrické ambulance mají ve své péči mnoho vystresovaných neurotických dětí, z nichž chtěli mít rodiče Jágry a Nedvědy i anorektických slečen, které maminky už od peřinky předurčily ke dráze modelky. Při volbě kroužku by měl být jednoznačně upřednostněn zájem dítěte. Myslí si to i Ivana Neradová, učitelka ZŠ Křesomyslova v Praze 4 a bývalá trenérka malých moderních gymnastek. Říká: „Rozhodně bych se řídila zájmy dítěte a vlivem kolektivu. Některé děti se musí na činnost přijít podívat, seznámit se s ní, zjistit ,do čeho jdou‘.
Poté jsou schopny říci, zda chtějí či nechtějí navštěvovat určitý kroužek. Měly by jim být umožněny tzv. ,hodiny na rozkoukání‘ bez placení“. Z vlastní zkušenosti musím říci, že děti, které jsou donuceny, například kvůli své postavě, navštěvovat pohybové hry, ve většině případů svůj negativní postoj (v tomto případě ke sportu) nikdy nezmění, spíš se zatvrdí a nespolupracují, svým postojem pak spíš ostatní brzdí a provokují ...“ Podle odborníků má kroužek, do něhož se dítě těší a v jehož činnosti je úspěšné, pozitivní vliv na psychiku, sebevědomí a dokonce se díky němu může zbavit i případných lehčích neurotických obtíží…Je jasné, že v první či druhé třídě nemusí být zájmy dítěte jasně vyhraněné a volba kroužku zůstane především na rodiči. Své o tom ví i Eva Buriánková, matka osmiletého Tomáše: „Tomáš byl vždy hodně ušlápnutý, nedokázal se moc prosadit v kolektivu, ani se bránit.
Proto jsme uvažovali, že ho zapíšeme do nějakého kroužku sebeobrany, na džudo či karate. Byli jsme se podívat na jedné hodině a dlouho jsme diskutovali, jestli je taková aktivita pro něho vhodná. Tomík sám taky nevěděl, nakonec jsme to ještě odložili, abychom mu tím náhodou spíš nějak neublížili, protože takový kroužek budou navštěvovat spíš děti agresivnějšího ražení…“ Podle Ivany Neradové jsou podobné obavy zbytečné. Soudí: „Kroužek bojového umění a sebeobrany by mě ani v 1. třídě neděsil, ani bych moc neuvažovala, zda mé dítě je ,agresivní‘ nebo ,ušlápnuté‘. Každý pohybový kroužek pro začátečníky by měl mít i pohybové základy. Pokud je dobře veden, mělo by se dítě naučit základní pohybové dovednosti, rychlosti, obratnosti, vytrvalosti a je jedno, jestli jde o bojový sport, míčové hry, gymnastiku atd. Teprve následně, bude dítě seznámeno s konkrétním obsahem daného sportu a až v této chvíli se určitě samo rozhodne, zda mu sport ,sedí‘ či nikoli…“
* povaha a záliby dítěte: Bude se do kroužku těšit, nestane se jen nepříjemnou povinností?
* finance: Specializované kroužky mohou být i dost drahé...
Kolik kroužků je vhodných pro děti například v první třídě?
Myslím, že není rozhodující počet kroužků, ale zájem dítěte. První třída je náročná na systém a organizaci času dítěte, ale hlavně znamená i nový režim pro rodiče. Pokud dítě navštěvuje školní družinu, může se do svého odchodu z tohoto zařízení zúčastnit všech možných kroužků pořádaných školou. V každém případě kroužek by měl být svou obsahovou stránkou nevyčerpávající, ale zábavný a v tom případě i nahrazující odpolední činnost rodičů s dětmi.
Nemůže menší dítě příliš zatěžovat výukový kroužek, například angličtiny?
Co se týče angličtiny, jde v tomto věku dítěte hlavně o komunikaci na základě obrázků a může být pro dítě stejně tak zábavná - nezábavná jako kroužek pohybových her nebo keramiky či výtvarné výchovy
Jsou vhodné kroužky pro dítě, které má ve škole slabší prospěch? Je dobré eliminovat zájmovou činnost s tím, že „až se polepšíš ve škole, budeš moci zase do kroužku“?
Myslím, že v každém případě musíme dítěti vštípit školu jako jeho povinnost . Školní povinnosti musí dítě plnit bez ohledu na svůj volný čas. Ale jednoznačně si myslím, že zakazovat jakoukoli mimoškolní činnost je chyba. Dítě, byť pomalejší a slabší, musí mít čas na úkoly i na zájmové kroužky. Možná je lepší naučit ho plnit domácí přípravu do školy hned, jakmile přijde domů. Rozhodně bych zákazem kroužku (oblíbeného) neřešila problémy s učením. Dnes existuje mnoho různých pedagogicko-výchovných poraden, kde by se tento problém dal konzultovat.