[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
S dětským spánkem je to jako v pohádce Naschválníčci – když chcete, aby vaše ratolest už konečně spala, oka nezamhouří, a když se vám naopak hodí, aby byla vzhůru, v klidu to kdekoli „zalomí“. Proč vnímáme dětský spánek jako neznámou krajinu? Přitom podle odborníků prý není nic složitého na tom dítě naučit, aby samo vlezlo do postele a samo usnulo.
Přelomovým obdobím pro dětský spánek je šestý měsíc. Podle Stephanie Modellové, spánkové poradkyně a autorky Průvodce spokojeným dětským spánkem, byste do půl roku věku dítěte měli již udělat praktické kroky, které vaší ratolesti pomohou sladce usínat. Třeba zavést pravidelný rozvrh krmení, režim koupání nebo prodlužovat v noci dobu, než vyrazíte ke kňourajícímu miminku.
Také je důležité se sama sebe zeptat, s čím má vaše dítě spánek asociováno. Jak britská spánková expertka upozorňuje, rozhodně by tu od začátku neměla být souvislost s krmením. „Jestliže dítě uspáváte krmením, budete si muset přeorganizovat program tak, aby jídlo těsně nepředcházelo spánek,“ podotýká ve své knize o spánku a dodává, že hormon melatonin, který pomáhá regulovat cykly spánku a bdění, se nejlépe uvolňuje, pokud dítěti budete dopřávat pravidelný a předvídatelný režim koupání. Nebo pojďte spánku dítěte naproti tak, že vaše ratolest bude během dne konzumovat dostatečný přísun živin.
Hlad, který se přikrade právě večer či v noci, totiž může být jednou z příčin, proč se dítě nočnímu spánku tak brání. A některé potraviny dokonce zvyšují produkci spánkového hormonu. „Obzvláště třešně, banány, teplé mléko, sýr cottage, jogurt, vejce, kuřecí a krůtí maso, sladké brambory, ovesné vločky a cereálie,“ vyjmenovává vhodné večerní položky Stephanie Modellová.
Světoví experti na spánek se shodují v tom, že pokud vaše dítě usne jedině ve vaší přítomnosti, při kojení, s láhví mléka, za zvuků hudby, nebo dokonce ve vaší náruči či posteli, je to především proto, že jste ho to sama naučila. „Miminka se nerodí se spánkovými asociacemi. Usínání je naučené chování,“ podotýká Stephanie Modellová a ve své příručce také předkládá seznam nevhodných spánkových asociací, například houpání, mazlení, pouštění hudby, uspávání v kočárku nebo v autě či s dudlíkem v puse.
Harvey Karp, americký pediatr a proslulý autor průvodců spokojeným spánkem, za nejdůležitější techniku samostatného usínání miminek a batolat považuje styl „probuď se a spi“. Miminko, které vyžaduje vaši přítomnost, doporučuje chovat dle libosti, a jakmile začne klimbat, vložit ho do postýlky a ještě jí zahoupat, aby se lehce probudilo. Tak dítě zjistí svou polohu a pak by zase mělo spokojeně samo usnout. Pokud začne plakat, Harvey Karp doporučuje houpat postýlkou v rozmezí zhruba tři centimetry v rychlém tempu po dobu půl minuty, aby se spustil utišující reflex a miminko mohlo usnout samo. Stephanie Modellová důsledně radí už odmalička dítě navyknout na nějakou plyšovou a bezpečnou hračku, ke které bude mít vztah a z níž se stane „spouštěč“ spánku.
Když si dítě asociuje spánek jen s určitou věcí či konáním, které jste zavedli pouze krátkodobě, aby byl klid, věřte, že mu zakládáte na skutečný zlozvyk. Jakmile se totiž vaše dítě postupem vývoje zmobilizuje, určitě využije možnosti a z postýlky začne vylézat nebo do ní vůbec nenapochoduje. Zkrátka je možné, že bude dělat vše proto, aby odchod do postele jen prodlužovalo: Vzpomene si, že potřebuje čurat, pak se napít, pohladit, ještě něco dodělat či přesunout hračky.
A když pak vypěníte a houknete na něj, že už má být dávno v posteli, s vysokou pravděpodobností dojde k emočnímu vypětí či pláči. „Jestliže dítě několikrát za sebou usne po takovém vypětí, hrozí zafixování nežádoucího modelu chování. Jinými slovy, dítě si zvykne usínat jen v slzách, jedině po boji a nijak jinak.“ To, že děti velice často ve svém vývoji prožívají protestní akci proti spánku, potvrzuje i psycholožka Anna Bykova. „Spánek pak přijímají jako trest,“ upozorňuje a navrhuje i konkrétní plán: Před volným dnem dítěti sdělte, že ho už do postele nebudete ukládat.
Jenom ho připravíte ke spánku, vykoupete, něco mu přečtete – a dále ať si řeší samo, kdy usne. „Musíte si ale vymínit, že si může hrát jen ve svém pokojíčku a pouze klidné hry. A sledujte, jak se zachová,“ upozorňuje Anna Bykova, která zároveň zdůrazňuje, že samostatné usínání, respektive autonomní přístup k tomu, zda je už čas jít do pelechu, souvisí i s dalšími aspekty samostatnosti v životě dítěte: „Všechno je vzájemně propojené – spánek i nočník či dovednost něčím se samostatně zabavit a samozřejmě také vaše ochota k tomu, abyste měla samostatné dítě,“ píše Anna Bykova ve své knize Líná máma.
A jak máme vlastní děti učit, aby šly už konečně spát, když to mnohdy neumíme ani my? Anna Bykova je přesvědčená o tom, že rodiče, kteří si jsou jisti, že dítě samo do postele nepůjde, obvykle čerpají z vlastního dětství: „Pravděpodobně si pamatují, jak je jejich rodiče ukládali ke spánku, zakazovali jim vstát z postele a požadovali, aby měli zavřené oči.“ Nebo jste se někdy přistihli, jak svému dítěti spánkem dokonce vyhrožujete: „Jestli s tím hned nepřestaneš, půjdeš už spát.“
Spánek se pak dostává na úroveň násilného prostředku a dítě se bude snažit využít všechny myslitelné způsoby, aby se mohlo vzpírat. „Zkuste dítě ke spánku nenutit – třeba proto, že nátlak zkrátka není efektivní,“ dodává Anna Bykova s tím, že děti, které nemají žádné neurologické zvláštnosti, mohou už od tří let usínat zcela samy. Ovšem jako rodiče byste měli sledovat chování i naladění dítěte: Není příliš rozdivočelé na to, aby šlo na kutě? Nehoní se mu něco hlavou, co by ho vnitřně rušilo při odpočinku?
Co dělat, aby miminka lépe spala?
„Jednoduše se ho na něco zeptejte a potom pozorně naslouchejte. Dítě vám poví vše, co ho znepokojuje,“ radí psycholožka Anna Bykova. A co je důležité vědět – i dítě, které zvládá s přehledem usínat samo, bude někdy potřebovat podporu. Čas od času mu můžete dopřát uvolňující masáž, příjemné hlazení nebo mu jen položit ruku na tělíčko a užívat si společné chvíle, ve kterých bude vzájemná komunikace probíhat jenom na základě nádechů a výdechů. A pak už si jen dávejte pozor, abyste neusnuli dříve než vaše ratolest.