[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Každý rodič udělá ve výchově mnoho přešlapů, což je naprosto přirozené a lidské. „Příliš milující rodič“, jak jej trefně nazývá psychoterapeut Mitch Meyerson, v jedné ze svých publikací říká: „Když své děti příliš milujeme, obvykle netušíme, že příčinou jsou spíše naše, než jejich potřeby. Poskytujeme lásku, peníze, pozornost, pochopení a pomoc způsobem, který je vtíravý. Zasvěcujeme své životy tomu, aby naše děti byly šťastné, díky řešení jejich problémů. Bolest z jejich neúspěchu může být pro nás nesnesitelná.“
Rodiče, kteří k takovému jednání inklinují, se ze všech sil snaží, byť ne vždy úplně vědomě, aby jejich ratolest udělala za každé situace a na každého dobrý dojem. A obyčejně jsou tomu ochotni obětovat vše.
Pěstujeme-li ve svých dětech sebeúctu a vědomí vlastní hodnoty, které závisí především na výsledcích, které podají, dláždíme jim systematicky cestičku k vnitřně nenaplněnému a velmi vyčerpávajícímu životnímu postoji.
Mnohdy si ani neuvědomujeme, že svým výchovným stylem dětem vštěpujeme vědomí, že jsou milovány, jen když se jim vše daří. Od prvních krůčků čtou ve tvářích matky a otce, jak moc rodiče bolí a trápí jejich neúspěch a jakou radost mají, když něco udělají perfektně.
Ano, pokud navíc v takových dětech probudíme ctižádost, mohou být samozřejmě v budoucnu profesně velmi úspěšné, avšak zcela jistě nebudou vnitřně šťastné. Působit neustále dobrým dojmem, je neobyčejně vyčerpávající! Po vyčerpání se pak často dostavuje vnitřní prázdnota…
Psychoterapeut Meyerson, který se mimo jiné zabývá řešením dysfunkčních rodinných vztahů, poukazuje na zhoubný vliv neustálého tlaku na dobrý dojem, který bude dané dítko provázet nejen dětstvím, ale později i dospělostí.
Meyerson tvrdí: „Snaha udělat dobrý dojem se přenáší na většinu našich vztahů. Reagujeme podobným způsobem i na další autority, s nimiž v životě přijdeme do styku. Nedokážeme se postavit svému učiteli, šéfovi, tchýni, nebo komukoliv jinému, kdo působí jako autorita, nesoucí hroznou pravdu, že jsme nedokonalé, omylné lidské bytosti.“ A s čím se dle odborníků mohou děti rodičů tlačících na nikdy nepošramocený „dobrý dojem“ během dospívání a dospělosti pravděpodobně potýkat?
No uznejte, není takový životní postoj naprosto vyčerpávající? Není lepší si občas nad něčím jednoduše mávnout rukou?