[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Slova „jen počkej, ono se ti to vrátí, tvoje děti ti ukážou, jaké to je“ jsme nejspíš v životě zaslechli od svých rodičů či prarodičů téměř všichni. Většinou byla asi vyřčena ve chvíli, kdy jste odmítali své rodiče poslouchat, revoltovali proti jejich názorům, z vašeho pohledu nesmyslným zákazům či příkazům, dorazili jste domů z večírku ve dvě ráno nebo jim prostě jinak „zavařili“ a připravili chvíle strachu nebo totální bezradnosti. Případně jste je prostě naštvali pubertální drzostí nebo koulí z fyziky. Po letech se tomu zasmějete. Jenže napadlo vás někdy při pohledu na vlastní potomky, že na tom všem nakonec opravdu něco je? Vzpomínáte na své prohřešky, přešlapy a „divoká léta“ a bojíte se, co všechno po vás vaše zlatíčka podědí a že vám nastaví neúprosné zrcadlo? Co když zjistíte, že vám dítko občas lže, nepůjde mu to ve škole, po vás, matce, bude cholerické a výbušné a po tatínkovi k tomu podědí vášeň pro adrenalinová dobrodružství nebo třeba sklony k úzkostným či depresivním náladám? Hlavně žádnou paniku a předsudky, i „příděl genů“ můžete svými vlastními silami ovlivnit. Dokonce více, než se dříve předpokládalo.
Všichni občas s nadsázkou říkáme, že máme něco v genech. Ať už sklon ke tloustnutí, nedochvilnost, neschopnost logického myšlení, upovídanost, manuální nešikovnost nebo třeba špatnou paměť. Ve skutečnosti však nejsme oběťmi vlastních genů. Právě naopak. Spousta výzkumů z poslední doby dokládá, že to, co bylo dříve považováno za neměnnou genetickou záležitost, už neplatí. Že geny nemají celkovou řídící roli nad našimi vlastnostmi, chováním ani zdravím a po celý život se vyvíjejí. Jsou totiž ovládány i spínači, které nejsou zakódované přímo v naší DNA, ale jsou „venku“. Pravda je taková, že nikdo přesně neví, co má na povahu dětí určující vliv. Někdo svádí vinu za problematické potomky na genetiku, jiný na „nevhodné“ kamarády a spolužáky, prarodiče a jejich rozmazlování nebo třeba na televizi.
Proč je právě vaše dítě tak vzteklé, bojácné, nešikovné, zakřiknuté, urputné nebo samotářské? Proč vám v jednom kuse odmlouvá a dělá si, co chce? Ovlivňují povahu, charakter a založení osobnosti ratolesti z větší části geny, nebo záleží spíše na výchově a přístupu rodiny a okolí, ve kterém vyrůstá? „Svůj podíl mají oba faktory, jak genetika, tak také výchova. Podle mého názoru hraje zásadní roli zejména rodinné prostředí, výchova, životní styl rodiny, dostatek podnětů pro zdravý rozvoj a pozitivní motivace dítěte,“ uvádí MUDr. Hana Višňová, vedoucí lékařka kliniky IVF CUBE. Ale pozor, neznamená to, že se musíte cítit provinile a připadat si jako nejhorší rodič na světě, když vás každý den nebaví celé odpoledne jezdit s autodráhou nebo donekonečna stavět věže z kostek, které ten malý darebák s neskrývanou rozkoší do pár vteřin zbourá. Stydět se nemusíte ani v případě, že vám zkrátka čas od času rupnou nervy a na to „bezbranné“ neviňátko z plna hrdla zaječíte nebo si namísto jeho „rozvíjení“ pustíte film a dáte si skleničku vína.
Genetika není všemocná, záleží třeba i na porodu
Výchova dokáže usměrnit geny
Výchovné tipy pro rodiče
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Už mám předplatné. Přihlásit se