[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Že jsou domácí porody v Česku pořád šedá zóna, neznamená, že se nedějí. Naopak – jejich počet roste. A to jak asistovaných, tak bohužel těch neasistovaných. Protože ženy, které se rozhodnou (většinou podruhé) rodit doma, za současných podmínek kolikrát nedokážou najít k takovému porodu porodní asistentku a nakonec rodí neasistovaně, bez odborného dohledu. Upozorňuje na to mimo jiné projekt Na porodu záleží, který vyzývá k toleranci a zdůrazňuje, že každá žena by měla mít právo a možnost porodit tak, jak si přeje – a za rovných podmínek.
"Dceru Jenovéfu jsme přivedli na svět v bezpečí domova neasistovaně. Bylo to naše třetí dítě, druhé doma rozené během dvou let. Pár týdnů nato jsem dělala rozhovor se studentkou porodní asistence k její bakalářské práci. Kromě svých domácích porodů jsem jí popisovala i ten první, nemocniční – plný porodního násilí, nerespektu a neopodstatněných rizikových zásahů. Na to konto se ptala, zda byly domácí porody lepší. Nebyly lepší, byly jiné. Dnes už vím, že bylo důležité, abych první dceru porodila tak, jak jsem ji porodila. Stala se nám nejdůležitější učitelkou i průvodkyní cestou za jinými porody a rodičovstvím. Cítím vůči ní neskonalou vděčnost za to, že mohu rodit jinak.”
Autorkou snímku je fotografka Adéla Fries.
„Byl to můj druhý porod, první domácí. Pečlivě jsem se na něj připravovala a všechno se mi vyplnilo tak, jak jsem si vysnila. Během porodu jsem si dopřávala bylinnou napářku. Když jsem potřebovala odpočívat, odpočívala jsem. Při zapálených svíčkách a relaxační hudbě jsem prodýchávala kontrakce ve vaně. Měla jsem u sebe svého muže, dulu a porodní asistentku. Splnil se mi sen rodit do vody. Starší dítko finále prospalo a probudilo se 45 minut po porodu. Všechno bylo prostě dokonalé a neskutečně intimní."
Autorkou snímku je fotografka Zita Dirbáková.
"Syn se narodil akutní sekcí po všech možných zásazích k urychlení. Další porod jsem chtěla jiný. Měsíce jsme se na to připravovali, dceru jsme pouze občas zkontrolovali dopplerem, že je všechno v pořádku. Když jsem mezi kontrakcemi přestala pospávat, už bych stejně nikam odjet nezvládla. Když naše holčička vycházela, zachytili jsme ji společně s tatínkem. Hned začala plakat a po chvíli mazlení se uklidnila a přestala. Byly to neskutečné okamžiky. Teď už vím, že když se procesu věří a moje tělo dostane dostatek času, dokážu porodit. Sama, bez léků i zásahů a s jen minimálním poraněním."
"Začátky porodu jsem trávila na naší zahrádce. Hodně jsem si pomáhala gymnastickým míčem – zavěšovala jsem se na něj a prodýchávala jsem kontrakce. Pak jsem se přesunula do vířivky. Chtěli jsme tzv. lotosový porod, při kterém se pupeční šňůra nepřestřihává. Dítě tak zůstává spojené s placentou, dokud po pár dnech nedojde k samovolnému oddělení pupeční šňůry. Po oddělení jsme placentu pohřbili do země."
"Byl to můj druhý porod, první doma. Že bude neasistovaný, jsme neplánovali, ale dula nestihla dojet. Jeremiáš připlul do mých rukou v klidu domova, za přítomnosti dcery a manžela. A byl to ten nejkrásnější zážitek!"
"Strašně moc jsem si porod chtěla užít s celou rodinou – a povedlo se mi to se vším, co jsem si přála. Měla jsem tam maminku, která vařila vývar, pečovala o našeho nemocného syna a malou dceru. Byly tam i naše už dospělé dcery. A ta šestiletá mě v bazénku hladila až do vyplutí miminka a vzpomíná na to velmi hezky. A samozřejmě nechyběla úžasná porodní asistentka. Všem ženám bych takový vědomý a pohodový porod přála."
Očima fotografky Anety Jaurisové: "Cestou jsem byla nervózní, zároveň velmi zvědavá a připravovala jsem se na to, že se během porodu může stát úplně cokoliv. Porod byl naprosto krásný, bez komplikací a miminko se narodilo do vody. Plakala jsem. Bylo neuvěřitelně silné pozorovat ženu, nedávno ještě cizí, která mi dovolila vstoupit do tak intimního prostoru. Vidět bolest a zároveň štěstí, beznaděj, víru, odhodlání, podporu jejího muže a její blízké přítelkyně. Práce dul byla naprosto famózní. Moc děkuji mé klientce a její rodině ještě jednou za přijetí a nahlédnutí do jejich nové životní fáze."
Autorkou snímku je fotografka Aneta Jaurisová.