[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Eliánovi budou brzy čtyři roky, zkuste ale zavzpomínat na dobu, kdy jste ho čekala. Moje těhotenství bylo jedním slovem nádherné. Nabrala jsem sice dvacet kilo, ale zamakala jsem na sobě a brzo se dostala na svou původní váhu.
Porod císařským řezem bere spousta maminek jako jakési selhání. Vy jste císařem rodila, cítila jste to podobně?
Měla jsem celoživotně čtyři přání. Abych měla syna, aby se narodil v pražském Podolí, byl ve znamení Panny jako já a abych rodila přirozenou cestou. To jediné se mi nesplnilo, Eliánek byl koncem pánevním. Seděl si ve mně jako car na trůnu. Říká se, že děti narozené císařským řezem mají už před narozením svou hlavu.
VIDEO: Maminka v porodnici: Přirozený porod byl můj plán
A má ji Elián?
Těžko soudit jeho charakter, je přece jen ještě malý, ale dovolím si říct, že je už teď hodně napřed. Doma se s mužem špičkujeme, po kom vlastně je. Okolí si myslí, že z větší části po mně, protože je hodně do světa. Nestydí se, když něco chce, umí si říct. V restauraci ho poprosím, aby zavolal servírku, že chceme platit, a on pro ni jde. V tomhle je úžasný. A má ten dar, že je i hodně líbivý.
Co ho momentálně baví ze všeho nejvíc?
Rád běhá, je hodně rychlý, tak od září zkusíme fotbal. Do školky chodí odmalička, byl i párkrát v jesličkách, aby se socializoval. Společně chodíme na kurzy angličtiny, které probíhají formou hraní, angličtinu má i ve školce. Zná už víc slovíček než já!
Nevím, jak vy, ale já po narození syna dostávala nejčastěji dotazy na to, kdy bude další přírůstek. Máte s podobnými všetečnými dotazy zkušenost?
To je klasika. U mě bylo první: Kdy budeš mít dítě? Když se narodil Elián, tak to bylo: Kdy bude druhé? Je to citlivé téma pro každou mámu a každý, kdo mě zná, se mě už na tohle přestal ptát, protože ví, že mě to šíleně vytáčí. Znám spoustu lidí, kteří děti nemají, a vyhovuje jim to. Prostě se tak rozhodli a je to jejich soukromá věc. Já tohle respektuji. A hlavně mám jasno, že druhé dítě už nechci. Úkol být mámou jsem si už splnila. Ráda si vypiplám to jedno. Zároveň ale vedu Eliána k pokoře.
Jako rodina hodně cestujete. Eliána jste se nebála vzít za oceán ještě jako miminko. Vyžaduje to hodně plánování? A nebojím se zeptat – i nervů?
Vůbec ne, Elián letěl už osmkrát a zvládl to skvěle. V sedmi měsících už letěl do Dubaje.
Tak to je borec, uznávám.
Já jsem borec! Ale máte pravdu, v letadle nikdy nebrečel, většinu cest prospal. Milujeme sluníčko a moře, na hory mě nikdo nedostane, leda že bych jela do Špindlu předvést nějakou super drahou kombinézu. (směje se)
Na které destinace vzpomínáte nejradši?
Máme rádi Egypt, je to blízko a je tam zaručené teplo, navíc je finančně dostupný. Máme už svůj oblíbený hotel, kde je pro děti hodně vyžití, navíc je blízko letiště, což je vždycky moje podmínka při výběru. Byli jsme i na Mauriciu nebo v Dominikánské republice, často jezdíme do Chorvatska, kde má můj táta apartmán. Tam vařím a starám se, ale pár dnů strávíme i na hotelu, kde se pro změnu starají o mě.
Na závěr se vás zeptám: jakou nejužitečnější mateřskou radu jste dostala?
Odpověděla bych obráceně. Nedávám ráda nevyžádané rady, nikoho nesoudím, nikomu do ničeho nemluvím. Poslouchám jen svou intuici. Abych soudila, že má něčí dítě ve třech letech dudlíka? To vážně ne. A se zdravým sebevědomím si troufám říct, že jsem Eliánovi dobrou mámou.