Maminka.czČasopis Moje psychologie

Dosáhněte v práci úspěchu!

, Časopis Moje psychologie
8. 1. 2010
Dosáhněte v práci úspěchu!
Marta Moidlová, Stanislav Bernard, Barbora Škorpilová a Radek Stavinoha. Jejich příběhy se liší, ale jedno mají společné: ve svých profesích jsou špičky. Snad vás budou motivovat k dosažení vlastního úspěchu, nebo vás inspirují k tomu, abyste šli úplně jinou cestou.

Barbora Škorpilová:

„Vždycky říkám pravdu.“

Nakrátko ostříhaná blondýna Barbora Škorpilová je jednou z nejznámějších českých architektek a designérek. Jako malá se chtěla stát ilustrátorkou. Design studovala od střední školy a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pak pod vedením Bořka Šípka. Od roku 1996 pracovala sama na menších projektech, a když práce postupně přibývalo, přizvala ke spolupráci spolužáka Jana Nedvěda. V roce 1999 společně otevřeli studio Mimolimit. Barbora Škorpilová je podepsaná pod návrhy řady hotelů a restaurací po celém světě, v Praze je známá například restaurace Zahrada v Opeře nebo Hergetova cihelna. V poslední době dokončila hotel Yasmin v Košicích, bytovou rezidenci Prokopova nebo administrativní budovu PPF Gate, kde ateliér Mimolimit navrhoval design interiérů čtyř pater a vstupní haly.

* Jak dobře musíte znát klienta, pro kterého navrhujete jakýkoli interiér?

Moje práce hodně souvisí s psychologií. Snažím se klienty co nejvíc poznat a postupně si budujeme vzájemnou důvěru. Protože jedině když vím, co klienti očekávají, a když je mezi námi nastavená opravdová důvěra, jsem schopna pro ně udělat odvážnou věc, a dokážu ji udělat skutečně na míru. Mohu se sice do výsledné podoby interiéru trefovat postupnými kroky, ale tak je to příjemnější. Několikrát mě s žádostí o spolupráci oslovil klient, který mě dlouhodobě sledoval a dal mi pak takřka volné zadání, ale i tomu předcházelo vzájemné poznání, povídání, ukazování knih a fotek a spousta dalšího.

Jak se vám podařilo získat na začátku vaší kariéry důvěru klientů? Od začátku pracuji maximálně zodpovědně a poctivě. Když děláte svou práci dobře, klienti vám uvěří a rádi se k vám vrátí nebo vás doporučí někomu dalšímu. Já sama například za každých okolností říkám vždycky pravdu a tím si zřejmě dělám život jednodušší. Jsem schopná klientovi zavolat a požádat o přeložení plánované schůzky na další týden, protože stále ještě nejsem spokojená s tím, co jsem pro něj zatím vytvořila. Nebo navrhnu, že se můžeme potkat a můžeme si popovídat, ale na návrhu bych chtěla ještě nějakou dobu pracovat. Také se snažím pracovat na tolika projektech do roka, abych se všem svým klientům mohla dostatečně věnovat.

* Začíná a končí vaše práce u výkresu, nebo musíte vědět i o technologii výroby věcí, které navrhujete?

Je dobré technologie výroby znát. Jak člověk stárne a zkouší různé věci, nabírá zkušenosti, stává se v mnoha ohledech odvážnějším. Ale i tak navrhuji většinou projekty, ve kterých je maximálně třicet procent neznámých, například že se právě zkouší nová technologie výroby, a sedmdesát procent prováděcí jistoty. Stoprocentní nejistota si žádá flexibilní čas i finanční prostředky a pochopitelně připraveného klienta.

* Je podle vás důležité, aby měl dobrý architekt kromě výtvarného talentu i ten podnikatelský?

Upřímná odpověď je jednoduchá: nevím. Já osobně si připadám pouze jako architekt, který podnikatelskými nutnostmi víceméně intuitivně proplouvá, i když řada lidí mi tvrdí pravý opak. Spoléhám na schopné lidi, které mám ve svém týmu, i na zkušenosti. Sice mě děsí, jak rychle stárnu, na druhou stranu bych veškeré nabyté zkušenosti nechtěla sbírat znovu úplně od začátku. Nejsem díky nim neomylná, ale víc si věřím, a to je obrovská výhoda.

* Říká se, že architektura vyjadřuje stav společnosti. Souhlasíte?

Doufám, že to tak není. Věřím, že aspoň někteří lidé jsou lepší než některé domy.

* Jakým způsobem ovlivnil vaši práci osmiměsíční syn Teo?

Přijďte se podívat začátkem prosince do Konsepti, kde bude výstava modelových dětských pokojíčků s různými tématy pro děti od narození do dvanácti let. Pokojíčky se budou jmenovat třeba Tarzan, Šeherezáda a budou v nich věci od různých návrhářů i nábytková řada studia Mimolimit, která se dá různě převlékat. Ten nápad vzniknul tak, že jsem se pídila po věcech pro Tea a našla jsem spoustu hraček a dalších krásných věcí i pro starší děti, a ty jsem chtěla představit i ostatním. Tak jsem si prostě začala hrát a tahle výstava je výsledkem té hry.

* Je to váš způsob relaxu?

Určitě. Relaxuji s Teem. Hraji si s hračkami, lezu s ním po zemi a jsem spokojená. (směje se)

* Jak se dá skloubit časově náročné povolání úspěšné architektky a designérky s malým dítětem?

Je to náročné. Když jsem v práci, lituji, že nejsem doma se synem, a obráceně. Do práce ho s sebou neberu téměř nikdy, snažím se důsledně oddělovat soukromí a práci. Trávím s ním dopoledne, odpoledne ho má na starosti chůva. Neměla jsem žádnou mateřskou dovolenou, ale kdyby mi někdo dal tu šanci, ráda bych si to vyzkoušela. Když totiž dorazím domů kolem osmé večerní, syn mi už jen usne v náručí. Ale ateliér zavřít nemůžu, takže se s takovým režimem musím smířit.

* Co musí mít úspěšný architekt?

Musí mít v sobě ohromné množství energie. A musí být schopný kombinovat dohromady různé informace, protože architektura je vlastně taková syntéza informací. Měl by mít aspoň některé manažerské dovednosti, protože nakreslit se dá cokoli, ale nadchnout a motivovat lidi okolo, aby se návrh skutečně zrealizoval, to je umění.

* Jak lidi kolem sebe motivujete vy?

Myslím, že lidé u mě pracují také z toho důvodu, že mi věří, že svou práci děláme dobře. Snažím se v nich posilovat jakousi vnitřní sílu, abychom se společně pořád posunovali vpřed. Vždycky, když máme chuť použít nějaký starý nápad, nutím nás vědomě ho zahodit a říct si, že to uděláme úplně znovu a jinak. Neříkám, že vymýšlíme pořád nové dveřní panty, to opravdu ne. Základní principy zůstávají víceméně stejné, ale designový koncept pro jednotlivé interiéry musí být vždycky originál.

* Navrhnete i sem tam něco sama sobě jen tak pro radost?

Ano. Sklo a šperky jsou moje hobby. A teď se bavím kašmírem z Mongolska. Postupně se s ním učím zacházet a nechme se překvapit, co z toho nakonec vznikne.


4 RADY BARBORY ŠKORPILOVÉ

Jak dosáhnout úspěchu v kariéře?

  • Když jsem začínala, položila jsem stejnou otázku člověku, kterého si velice vážím, a on mi odpověděl. Buď v jistou chvíli získáš potřebu dělat věci sama, budeš mít touhu, jistotu, co chceš udělat, a pak se vydáš tou cestou, anebo můžeš třeba se mnou spolupracovat na zajímavých projektech... Myslím, že by mě bavila i ta druhá možnost. Být úspěšný neznamená mít vlastní firmu.
  • Abych mohla vymýšlet zajímavé prostory, potřebuji vidět, slyšet a žít věcmi, které mají energii (cestovat na zajímavá místa, chodit na dobrá divadelní představení, koncerty, výstavy, vnímat lidi, sledovat život).
  • Osobně jsem delegovala veškerý finanční chod firmy člověku, kterému věřím. Nesnažím se vše vymýšlet sama, nevymýšlet již vymyšlené, obklopuji se schopnými lidmi, kteří mají podobné vize nebo jsou jinak vynikající v tom, co umějí a dělají. ...
  • a pak se musíte smířit s tím, že čas od času budete na určitá rozhodnutí sám a nesmí vás to děsit.

Radek Stavinoha:

„Podnikání? Nejdůležitější je vydržet!“

Ve třiceti letech Radek Stavinoha vlastní a řídí několik úspěšných firem. Podnikat začal při studiu na Vysoké škole ekonomické v Praze. V roce 2000 založil spolu s dalšími dvěma spolužáky vzdělávací agenturu Tutor, v současnosti jednu z největších v České republice. Ta však fungovala výhradně po dobu školního roku, a protože Radek Stavinoha se nerad nudí, začal přemýšlet, co dělat o prázdninách. Tak vznikla internetová kancelář Invia.cz. Radek Stavinoha přiznává, že tenkrát nevěděl o cestovním ruchu vůbec nic, vždyť na svou vůbec první katalogovou dovolenou vyrazil až půl roku po založení Invie. Dnes je Invia největší cestovní agenturou ve střední a východní Evropě s obratem skoro 2 miliardy korun. Loni zakladatelé prodali její většinový podíl polskému kapitálovému fondu MCI Management. Příští rok chtějí s Invií vstoupit na burzu. V současnosti působí Radek Stavinoha jako šéf vzdělávací agentury Tutor a také jako investor. ??

* Loni jste prodal většinový podíl v jedné ze svých firem. Co vás motivuje, abyste i nadále pracoval?

Obě naše firmy vznikly proto, abychom je jednou mohli výhodně prodat. Zatím se to podařilo pouze částečně. Další firma k prodeji teprve směřuje, ale je to dost náročný úkol a vyžaduje spoustu času. Navíc zatím nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit nepracovat. Pokud se podaří všechny moje plány, mohla by tahle situace nastat zhruba za pět let. Lenošit ale nebudu, chtěl bych rozjet další internetové aktivity. Mám připraveno několik projektů a hlavně bych se chtěl věnovat podnikání spíš jako investor. Rozhodně nebudu manažerem.

Není to moje hobby a jsem přesvědčený o tom, že pro práci se stovkami lidí nemám ty správné vlohy. Jak motivujete své podřízené? Řada lidí, kteří tvoří současný topmanagement firem, rostli společně s nimi od samých začátků. Vyzkoušeli si mnoho rolí a vypracovali se prakticky od nuly na současné řídící pozice, což je z hlediska motivace ideální. Takové loajální lidi se snažím udržet ve firmě co nejdéle. Peníze nejsou příliš mocný motivátor, důležitější je individuální přístup k lidem a komunikace. Nezvládnu komunikovat úplně se všemi zaměstnanci, ale aspoň pár nejbližším se snažím naslouchat a poznat, co by je motivovalo. Podstatné je taky odhalovat nešvary, které jim vadí, a umět je včas řešit. Doufám, že oni vůči svým podřízeným uplatňují podobný přístup. Podnikat jste začal se svými kamarády, což někdy může být zrádné.

* Čím to, že zrovna vám to vyšlo?

Na začátku jsme se zase tak dobře neznali. S jedním společníkem jsme byli známí z dětství, ale Michal Drozd, současný šéf Invie, k nám přišel zhruba po roce na inzerát, když jsme hledali programátora. Zatím nám to klape, ale to neznamená, že až do konce života budeme všechny projekty dělat společně. Myslím, že nejdůležitější je tolerance ze všech stran. Nikdy jsme třeba podrobně nezkoumali, kdo z nás v jakém období pracuje víc a kdo méně. Někdo musel pracovat, aby jiný dokončil školu, za pár let se zase role obrátily. A zřejmě proto nám to vyšlo.

Nejhůře se začíná podnikat, když vymyslíte chytrý nápad a do firmy přiberete druhého společníka pouze z toho důvodu, že je to váš kamarád. Tam už je od začátku celkem zřejmé, že to nikdy spolehlivě fungovat nebude. Co potřebuje úspěšný podnikatel? Štěstí, to je opravdu důležité. A taky vytrvalost. Člověk musí hodně chtít, musí být dobrý v tom, co dělá, a přijmout riziko, které s sebou podnikání přináší. Také musí být ochotný hlavně v začátcích obětovat firmě dost času, protože cokoli chcete dělat pořádně, nesmíte dělat napůl. Nám se osvědčilo, že jsme se firmě věnovali už při studiích vysoké školy. První dva roky jsme dělali zadarmo nebo za jídlo, pracovali jsme celý den a rodiče nás živili. Jako studentům nám to stačilo, ale jinak by to nešlo. Kdybychom nestudovali, bylo by nutné mít pořádný kapitál, abychom vůbec mohli fungovat. Takhle jsme do firmy vlastně vrazili jen ušetřené kapesné, dohromady 50 tisíc korun.

* Dá se v dnešní době začít podnikat pouze rozbitím prasátka?

Jde to i s minimálním kapitálem, znám pár takových začínajících podnikatelů, ale chce to nápad a výdrž. Taky dost záleží na oboru, ve kterém začínáte. Pokud chcete podnikat ve výrobě a budete k tomu potřebovat stroje, kapesné stačit nebude. Ve službách se dá začít i s minimálním množstvím peněz, ale je potřeba odstartovat buď hodně brzy, třeba při studiu, nebo naopak až je člověk dostatečně finančně zajištěný. Musíte totiž počítat s tím, že trvá minimálně tři roky, než firma začne vydělávat a dostane se do plusu. A do té doby vás musí někdo živit.

* Máte nějaký tip na úspěch?

Musíte práci věnovat skutečně dostatek času a zaměřit se taky na důležitost finančního řízení společnosti. Je to starost a taky stojí dost peněz, proto to mnoho českých podniků podceňuje – plánování, počítání nákladů, sledování výnosů. Oceníte to teprve až vám v krizi dojdou peníze a budete si chtít půjčit. Není problém sehnat investora, pokud mu v účetnictví dokážete, že firma funguje a má potenciál. Nestačí mít geniální nápad a podnikatelské nadšení. Pokud nebudete mít správně vedené účetnictví, bude to nejspíš váš konec. Taky jsem to na začátku podnikání nevěděl, důležitost správného finančního řízení jsem pochopil až po letech.

* Skvělý nápad tedy nezaručí úspěch?

Ne. Samotný nápad rozhodně nestačí. Navíc v dnešní době ani tolik nejde o originalitu nápadu, ale spíš o jeho fungování. Stačí zpracovat ho o trochu lépe než ostatní a můžete mít úspěch. Třeba vést svoji firmu trochu profesionálněji než všichni ostatní, rozdíly mohou být opravdu nepatrné.

* Na začátku podnikání jste pracoval i 14 hodin denně. Jste workoholik?

Nejsem. V našich firmách teď možná pracuje o něco víc lidí, než by ve skutečnosti bylo nutné, ale díky tomu umím vypnout. Dokážu si představit, že kromě šéfovské pozice bych ještě nějakou další zastal, ale už se mi nechce. Pracuju pořád hodně, ale nepracuju večer a o víkendu, pokud to není skutečně extrémně nutné, což v začátcích nutné bylo.

* Jak jste se coby zakladatel dokázal zbavit pocitu nepostradatelnosti, že vy sám uděláte všechno nejlépe?

Od začátku jsme s mými společníky věděli, že naše firmy směřují k prodeji. Spočítali jsme si, že čím víc na nás budou závislé, tím bude jejich prodej i všechno ostatní komplikovanější a začali jsme od začátku vymýšlet způsoby, jak delegovat věci na podřízené. Dali jsme jim pravomoci, tím se naučili být soběstační. Zároveň jsme se od začátku snažili firemní politiku nastavit tak, aby firmy fungovaly i ve chvíli, kdy všichni zaměstnanci nebudou špičkoví, ale budou pracovat naprosto průměrně. Bylo nám jasné, že desítky geniálních podřízených najít nemůžeme, takže vždycky budeme vyvažovat jednoho špičkového člověka druhým méně kvalitním. To se osvědčilo a zatím to funguje.

* Bylo pro vás obtížné naučil se zacházet s velkým množstvím peněz?

Ne. Nikdy jsem si nepotrpěl na luxus, neměl jsme potřebu kupovat si drahé věci. Všechny volné prostředky jsem většinou okamžitě investoval zpátky do podnikání. Ono není umění vzít vydělaný milion a koupit si luxusní auto. To umí spousta lidí. Ale co potom? V přístupu k penězům se ostatně odráží i moje motivace k práci. Nezačal jsem podnikat, abych si vydělal na luxus. Chtěl jsem vyzkoušet, co všechno můžu dokázat a co všechno můžu zvládnout. Že třeba za pár let nebudu muset pracovat, to je příjemný bonus.


4 RADY RADKA STAVINOHY

Jak dosáhnout úspěchu v kariéře?

  • Sám na sobě jsem si ověřil, že v byznysu platí: všechno jde, když se chce. Důležité je zbavit se pocitu pohodlnosti a věnovat práci dostatek úsilí a času.
  • Pokud chcete podnikat, musíte přijmout riziko a komplikace, které s sebou podnikání přináší. Vždycky se nemusí dařit.
  • Máte-li vlastní firmu, pečlivě plánujte a počítejte. Nepodceňujte důležitost finančního řízení podniku, i když to znamená náklady navíc.
  • Delegujte. Jakmile to půjde, zbavte se činností, které může dělat někdo jiný, i kdyby to měl dělat o něco déle a o něco hůř než vy.

Marta Moidlová:

„Důležitá je pokora, suverenita páchá škody.“

MUDr. Marta Moidlová je jednou z nejuznávanějších českých specialistek v oboru estetické medicíny, plastické chirurgie, laserové a estetické dermatologie. Medicína ji okouzlila už na střední škole, kdy chodila pracovat do pražských nemocnic jako „holka pro všechno“. K estetické medicíně ji nasměrovala krátce po revoluci odborná stáž ve Vídni. „Tam jsem začala uvažovat o jiném, optimističtějším oboru, než byly zhoubné kožní nádory a jiná onemocnění s malou nadějí na vyléčení,“ říká Marta Moidlová. Pracovala na několika soukromých pracovištích zaměřených na lasery a plastickou chirurgii, v roce 2001 si otevřela vlastní kliniku LaserPlastic v centru Prahy. ??

* Vlastní klinika plastické chirurgie, laserové a estetické dermatologie, to byl odjakživa váš sen?

Vůbec ne. Původně jsem se chtěla věnovala chirurgii, jenže ve čtvrtém ročníku medicíny jsem byla přítomná operaci, která moje plány úplně změnila. Vystřídala jsem tenkrát jednoho z chirurgů, který u výkonu zkolaboval, a čtyři hodiny jsem držela háky, načež jsem pochopila, že s mojí drobnou tělesnou konstitucí není chirurgie ta správná volba. Pátrala jsem tedy po něčem jiném, stejně zajímavém a oslovila mě praxe na dermatologické klinice, kde se řešily drobné chirurgické zákroky, ale i interna, gynekologie, venerologie a další obory. Sen se mi splnil, po škole jsem pak pracovala na kožní klinice Nemocnice Na Bulovce.

Tam jsem si uvědomila, jak silně pokulhává přístup velkých zařízení k pacientům s méně závažnými onemocněními nebo k těm s estetickými nedostatky, které však mohou způsobovat člověku stejné psychické traumata jako onemocnění závažná. Vždycky jsem preferovala individuální přístup k pacientovi, ten jsem však v nemocnici mohla jen velmi těžce uplatnit. Proto jsem se osamostatnila. Pokud vím, začínala jste s jednou maličkou ordinací a žádným laserem... Ano, první laser mi nabídl k odkoupení jeden můj kolega. Sice do něj investoval, ovšem neměl kapacitu s ním pracovat, a tak mi ho prodal. Nesnáším polovičatost, proto jsem se rozhodla postupně nabídnout klientům nikoli pouze jeden přístroj, ale ty nejlepší novinky, tedy několik specializovaných laserů. Koupě takových přístrojů znamená milionové investice, navíc jste ve zruinovaném domě zřídila celou novou praxi.

* Nikdy jste se nebála dluhů?

To víte, že bála a pořád bojím, vždyť je stále splácím! Dluhy nemám ráda, ale jinak to tenkrát nešlo. Vzala jsem si několik leasingů s tím, že když nebudu schopná je splácet, přístroje zkrátka vrátím, byť tím přijdu o už zaplacené peníze. Nekupovala jsem přístroje najednou. Než jsem nějaký pořídila, chtěla jsem ho vyzkoušet nejdřív sama na sobě a pokaždé jsem se celkem dlouho rozhodovala. I teď o každém přístroji přemýšlím a snažím se jeho nákup propočítat tak, abych si nevzala sousto větší, než jsem schopná zvládnout. Zvažovat je důležité, v oboru laserové a estetické dermatologie obzvlášť.

Provádíme zákroky, bez nichž se člověk v tíživé finanční situaci obejde, proto nikdy nevíte, jestli vám zítra přijde deset lidí, pět nebo vůbec nikdo. To je při investicích do rozvoje kliniky pokaždé potřeba zohlednit. Jak vlastně vaše klinika fungovala na začátku? Byla jste tehdy manažerka, lékařka i uklízečka v jednom? Ano, tak nějak. (smích) Rok trvalo sehnat všechna povolení k provozu kliniky, celkem jsme potřebovali snad jedenapadesát razítek. Sama bych to nezvládla, v tomto ohledu musím velmi ocenit manžela. Ačkoli má sám dost práce, s klinikou mi pomáhá a vyřizování úřadů kompletně obstaral on sám. Na mně bylo dát dohromady tým specialistů a sehnat střední zdravotnický personál. S většinou lékařů a lékařek jsem spolupracovala léta, věděla jsem, že máme stejné názory a postupy a že se na sebe můžeme spolehnout. U středního zdravotnického personálu jsem se musela spolehnout na intuici.

* Znamená to, že jste perfekcionistka?

Snažím se být, proto mi možná některé věci déle trvají. Kdybych byla obyčejný zaměstnanec a klinika mi nepatřila, zřejmě se vůbec nebudu zabývat maličkostmi a přestanu například srovnávat letáčky na chodbě. Jenže já klinikou žiju, a tak se snažím být perfektní v organizaci i ve výkonech. Když k tomu připočtete osobní život, je to neúnosně časově náročné, tudíž nezbývá než hledat priority.

* Je podle vás rozdíl v tom, jak k laserové a estetické dermatologii přistupují muži-lékaři a ženy-lékařky?

Neřekla bych. Rozdíl tkví spíše v individuálních schopnostech a zkušenostech, v estetickém cítění a dovednostech zvyšujících se s délkou praxe.

* Je možné v tomto oboru nějak předběhnout konkurenci?

Určitě kvalitou provedené práce, spokojeností klienta a vynikajícími spolupracovníky. Já sama kladu důraz také na všestranné technické zabezpečení, neustálé sebevzdělávání a sledování nových trendů. Než zavedu nový léčebný postup nebo koupím pro kliniku nové zařízení, snažím se všechno osobně vyzkoušet a prověřit.

* Kolik procent zákroků, které nabízíte, zkoušíte sama na sobě?

Vlastně si nevzpomenu na žádný zákrok z oblasti laserové a estetické dermatologie, který jsem alespoň jednou nevyzkoušela. Některé dokonce opakovaně používám. (úsměv) Z oblasti plastické chirurgie je mým oblíbeným výkonem liposukce, nyní laserová. Vedle svých dojmů mám v oblibě též „hromadné testování“. V poslední době je možné některé přístroje zapůjčit či pronajmout. Zatím se mé mínění shodlo s názorem většiny klientů, kteří měli možnost je se mnou a s mými spolupracovníky vyzkoušet.

* Jaké vlastnosti podle vás musí mít člověk, aby v tomto oboru uspěl?

Chce to především odpovědný a poctivý přístup, což pro mě znamená neprovádět zákroky jen pro prestiž a pro peníze, ale po pečlivém zvážení, individuálním výběru a doporučení. Klidně klientovi jeho rozhodnutí rozmlouvám, když o nutnosti zásahu nejsem přesvědčená. K tomu se snažím vést i své kolegy. Důležité je estetické cítění, trpělivost a to, že i k sebemenšímu výkonu přistupujete pořád se stejným zaujetím. I když to teď možná bude znít jako klišé, snad ještě o něco víc než v ostatních medicínských oborech je v tom našem důležitá pokora. Přílišná suverenita dokáže napáchat spoustu škody.

* Co vás ve vašem profesním životě dokáže ze všeho nejvíc potěšit?

Spokojenost klienta a jeho stálý zájem o naše služby. Od prvotního nadšení z efektu po zákroku až po chvíle, kdy slyším, že jsem svou práci odvedla senzačně jako vždycky. To jsou moje endorfiny.

* A co byste poradila ostatním lidem, kteří touží po profesním úspěchu?

Zvolit si povolání, které je baví a kterým žijí.


4 RADY MARTY MOIDLOVÉ

Jak dosáhnout úspěchu v kariéře?

  • Naprosto nezbytná je podpora a tolerance rodiny. Také je třeba najít si spolehlivé spolupracovníky a obklopit se těmi správnými lidmi.
  • Pokud chcete být úspěšní, práce by vás měla bavit. Vyberte si činnost, které rozumíte, mějte ji i jako koníčka a nebojte se rozumně riskovat.
  • Važte si klientů a vždy upřednostňujte jejich prospěch před svým vlastním.
  • Důležité je neustrnout: neustále se vzdělávejte, sledujte vývoj v oboru, investujte do novinek. A nežeňte se jen za ziskem.

Stanislav Bernard:

„Důležité je dát lidem důvěru.“

Charismatický Stanislav Bernard vystudoval Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině. V roce 1991 založil se dvěma společníky Rodinný pivovar Bernard a stal se jeho generálním ředitelem a postupně i tváří. Pivovar v Humpolci koupil za 52 milionů korun jako ruinu, loni pivovar prodal 188 tisíc hektolitrů piva a stal se jedním z nejrychleji rostoucích na českém trhu. Stanislav Bernard si potrpí na kvalitu a dokazuje to i řada ocenění, která za svá piva získal. V posledních letech slaví úspěch zejména s nealkoholickými pivy a s osvěžujícím nápojem s chutí švestky, který si oblíbily hlavně ženy. ??

* Jste tváří vlastní firmy. Na etiketách vašich piv jste vyfocený s holou hlavou. To byl váš nápad?

Byl to nápad kreativního ředitele naší bývalé reklamní agentury. Je to můj kamarád a k reklamě na naše pivo mě přesvědčoval opakovaně. Vždycky jsem ho odmítl. Nedokázal jsem si představit, že bych musel říkat třeba „naše pivo je nejlepší“ nebo jiný podobný slogan – myslím, že o kvalitě našeho piva se lidé musejí přesvědčit sami. Když za mnou přišel s tímto šíleným nápadem, nejprve jsem ho „vyhnal“, ale potom mi došlo, že je to natolik silný fór, že stojí za to se do něj pustit. Nedělá mi problém udělat si ze sebe legraci, takže jsem nakonec souhlasil. Je to důležitá vlastnost pro ředitele – umět si ze sebe udělat legraci? Nepochybně. Na zaměstnance pak působí mnohem přirozeněji než člověk, který si musí půjčovat autoritu od své funkce.

Když jste se společníky rozbíhal pivovar, začínali jste z hlubokého minusu. Nikdy jste nezapochyboval, že by se vám v podnikání nemuselo dařit? Na začátku jsem pochopitelně obavy měl. Nebyl jsem si jistý, jestli jsem na takové podnikání vůbec vhodný typ, jestli mám potřebné manažerské schopnosti – ale kdo si v začátcích může být jistý? Zvažoval jsem spoustu věcí, ale bylo krátce po revoluci a věděl jsem, že chci podnikat a být úspěšný. Co podle mě sehrálo důležitou roli v pozdějším úspěchu, byl sen o tom, jak by mohla jednou fungovat naše společnost. Důležité v začátcích byly také peníze. Pivovar jsme koupili za 52 milionů korun, tedy za víc než pětinásobek zůstatkové účetní hodnoty. To byla vražedná kombinace. V pivovarnictví byla vždycky konkurence.

Jak jste bojovali, abyste uspěli? Zpočátku jsem konkurenci tak silně nevnímal. Největší pivovary měly startovací pozice úplně jiné než my, hodně se do nich investovalo a jejich šéfové tudíž trochu zaspali. Měli pocit, že všechno poběží jako dosud a že jim lidé budou brát pivo z rukou. To se nestalo. My jsme začali vařit kvalitní pivo a od začátku jsme investovali do reklamy. Prvních pár let jsme využili k tomu, abychom byli všude vidět a aby nás zákazníci znali, a to se nám podařilo. Byli jsme jedni z prvních, kteří pověsili reklamní billboardy na dálniční mosty mezi Prahou a Brnem, a výsledek byl okamžitě znát – během tří týdnů se nám prodej zvedl hned dvojnásobně. Ale měli jsme jiné problémy.

Humpolecký pivovar jsme koupili jako ruinu, takže zpočátku bylo těžké udržet ho vůbec v chodu. Technologicky byl tak zastaralý a zaostalý, že na řadu zařízení ani nebylo možné sehnat náhradní díly. Přes den jsme někdy museli lidi posílat domů, opravit závady a pak dohánět, co se zmeškalo. Po celou dobu jsme investovali do technologií a naším cílem bylo stát se uznávanou značkou, kterou lze prodávat po celé České republice. To nebyla samozřejmost a stálo nás to dost velké úsilí. A v dnešní době bojujete s pivní konkurencí jakým způsobem? Máme silnou, dobře zavedenou značku, výjimečné pivo, pivovar je celý zrekonstruovaný. Zvládáme konkurenci na základě inovací, originálních nápadů a pochopitelně reklamy.

* Někteří lidé tvrdí, že pivo je taková podnikatelská jistota, protože my Češi jsme národ pivařů a tenhle nápoj se tady bude pít vždycky…

Souhlasím pouze částečně. Podnikatelská jistota to rozhodně není. Vezměte si, že po revoluci tady bylo 70 průmyslových pivovarů, tedy takových, které nevyrábějí pivo pro pár hospod, ale produkují velké objemy, někdy až několik milionů hektolitrů. Momentálně je takových pivovarů okolo pětačtyřiceti. Lidé sice pivo pijí a zřejmě vždycky pít budou, ale pivovary ho dokážou vyprodukovat podstatně víc, takže jakápak jistota...

* Jaká piva bych našla u vás v ledničce?

V červenci 2001 jsme se spojili s belgickým pivovarem Duvel Moortgat, takže mám v ledničce pár duvelů a jinak pochopitelně naši značku, desítku, jedenáctku nebo Sváteční ležák s přísadou jemných kvasnic. Čas od času se mi tam objeví i nějaká konkurenční značka, ale to spíš v rámci testování.

* V pivovaru pracujete vy, vaše manželka a syn. Nedívají se kvůli tomu někteří zaměstnanci na vás skrz prsty?

Ne, proč? My jsme rodinný pivovar. (směje se) Oba se zapojili víceméně přirozeně. Opravdu nevím o tom, že by to někomu z ostatních podřízených vadilo. Oba dělají svou práci velmi zodpovědně a poctivě, a tak nevidím důvod, proč by neměli ve firmě pracovat.

* Jak jste nabyl všechny manažerské dovednosti? Absolvoval jste nějaké kurzy, nebo o tom četl knihy?

Pár knih jsem přečetl, obvykle se týkaly marketingu nebo různých strategií podnikatelského úspěchu. Zaujala mě zejména kniha Strategie modrého oceánu, kde autoři pracují s pojmy „rudých“ a „modrých oceánů“. Rudými myslí všechna už dnes existující odvětví, jejichž hranice jsou poměrně přesně vymezené, a tak prostor trhu logicky začíná být přeplněný a klesají vyhlídky na růst a zisk, protože neúprosná konkurence barví vody rudých oceánů krví. Naproti tomu modré oceány jsou vytvářené zcela mimo hranice existujících odvětví, proto v nich konkurenti ztrácejí na významu a vytváří se obrovská příležitost k dosahování vysoce ziskového růstu. Absolvoval jsem i pár tréninků – například od Stephena Coveyho – 7 návyků skutečně efektivních lidí. To mě velmi oslovilo a řadu jeho myšlenek jsem převedl i do naší firemní kultury.

* Například?

Společně se zaměstnanci jsme si definovali takzvané sdílené firemní hodnoty, kterými jsou otevřenost, důvěra, spolupráce, zodpovědnost a pozitivita. Je to možná pět jednoduchých slov, ale každé z nich musí fungovat. Jakmile tomu tak není, přestane fungovat celý systém. Například když bude někdo a priori nedůvěřivý, bude se vám s takovým člověk špatně pracovat. K těmto hodnotám se pak přičítají i další, například orientace na zákazníka, na zaměstnance a růst hodnoty firmy. Zapojení lidí do nastavení interních hodnot a možnost vyjádřit se k nim má veliký význam. Pokud se vám ve firmě podaří vytvořit atmosféru, kdy se lidé nebudou bát zcela otevřeně mluvit o všem možném, máte napůl vyhráno.

* Řídíte tým 130 zaměstnanců. Jak se vám daří všechny motivovat?

Důležité je dát lidem důvěru a dostatečný prostor k vlastní seberealizaci. Pokud jsou to lidé féroví, nebudou nabízenou volnost zneužívat, ale naopak využívat ve svůj prospěch a z toho nakonec bude těžit i firma. Podstatné je taky umět lidi férově odměňovat a nabídnout jim nějaké odměny navíc, pokud přinesou firmě nějaký originální nápad. U nás ve firmě například fungují tzv. úsporné návrhy. Kdo vymyslí jakékoli zlepšení, které firmě uspoří konkrétní částku, ten dostane 7 procent z roční úspory.


4 RADY STANISLAVA BERNARDA

Jak dosáhnout úspěchu v kariéře?

  • Sněte. Sny mají tendenci se plnit, pokud jsou reálné a máte pro jejich naplnění aspoň částečné předpoklady.
  • Obklopte se schopnými lidmi (schopnějšími ve svým specializacích, než jste vy sami), jednejte s nimi férově a dejte jim dostatečný prostor k vlastní seberealizaci. Vytvořte ve firmě atmosféru důvěry, aby se vaši podřízení nebáli sdělit svůj názor.
  • Naučte se odpouštět chyby. Každý člověk na ně má právo, pokud to nejsou chyby fatální a neopakují se každý den. Kdo se pokouší o něco nového a nevyjde mu to, měl by být podporován a nikoli kárán.
  • Nezapomínejte lidi správně motivovat.
Témata: Časopis Moje psychologie, Peníze a kariéra, Nové zařízení, Zajímavý projekt, Psychické trauma, Originální nápad, Náročný úkol, Cestovní ruch, Nedvěd, Dosah, Profesní úspěch, Luxusní auto, Perfekcionistka, Začínající podnikatel, Náhradní díl, Nová technologie, Geniální nápad, Nemocnice na Bulovce, Úspěch, Vhodný typ, Invia

Mohlo by vás zajímat
Po letech: Nafotili znovu oblíbené fotky z rodinného alba. To musíte vidět!
Poznáte moluska? Podívejte se, jak vypadají a jak se jich zbavit
Nejdojemnější fotka týdne! Náhradní matka doma porodila syna nové rodině
Po císaři dávají lékaři dětem cumlat tampon z vaginy matky. Proč?
Růstový spurt: Období nenasytného kojence vás potká několikrát
Maminka roku: Čekala holčičku a věděla, že nepřežije!
Bez plenek, bez hraček a bez pravidel! 15 slavných matek se zvláštními výchovnými metodami
Přehledně: Kolik hodin spánku potřebuje dítě pro zdravý vývoj
Marie Doležalová: Celé léto jsem tajila, že znovu čekáme zázrak

Horoskopy

Kozoroh Ať už se snažíte sebevíc, nadřízenému se vaše výsledky zrovna nezamlouvají a vy začínáte propadat…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Oldřiška, Něhoslav





Aktuální vydání

Aktuální číslo časopisu

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Výhodné předplatné

Objednat předplatné