Maminka.czVýchova

Dost bylo kňourání! Je toxické a leze na mozek! Jak ho dítě odnaučit?

Martina Machová 25.  4.  2020
Z ukňouraných dětí prý vyrostou ukňouraní dospělí. Je to pravda? A proč děti tento mučivý nástroj používají?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Děti jsou magické bytosti, dokáží vás během pár chvilek, gest a úsměvů doslova rozpustit v přívalu lásky a něhy, což jim nebrání v tom, aby vás po pár minutách vytočily takřka do nepříčetnosti. Naprosto spolehlivým „drásačem“ nervů, jenž na mozek dospělého škrábe jako dlouhé nehty na hladký polystyren, je dětské kňourání. Málokterý verbální projev je tak mučivý. Malého nezdolného kňouru si v kolektivu oblíbí málokdo, ostatně podobně jako ukňouraného dospělého, který si dle některých odborníků přinesl tento zlozvyk z dětství.

Jak naučit vzteklouna zvládat hněv? Nezakazujte ho, jen kroťte!

Jak malý „kňoura“ ke kňourání přišel

Kňourání je jednou z cest, jak dosáhnout svého. Bohužel se z této „cesty“ občas stává zlozvyk, zvláště v situaci, kdy dítě díky vytrvalému a opakovanému kňourání dosáhne svého. Kňourat se dítě zpravidla naučí náhodně anebo jej od nějaké „dobré duše“ odkouká. Pakliže otravný kňouravý tón zafunguje – byl by mrňousek blázen, kdyby stejnou strategii nepoužíval i nadále. Pomyslný míč tedy vykopne dítě, avšak je zcela na rodičích, jak tento vykopnutý balón zpracují.

Kňourání je toxické, „leze na mozek“!

Kňourání je otravné a doslova toxické – jen si to vyzkoušejte! Začnete-li mluvit nepříjemně, vrzavě a kňouravě, začne vám po chvíli váš vlastní hlas doslova lézt na mozek a vaše vnitřní pocity se pozvolna začnou přizpůsobovat vašemu nepříjemnému hlasu. Kňourání je tedy nejen nepříjemné samo o sobě, ale také se během něj začnete cítit opravdu protivně a otráveně.

Pořád fňuká? Teprve se učí komunikovat, zkuste být více empatičtí!

3 obyčejné tipy, jak dítě kňourání postupně odnaučit

  • Jednoduše mu řekněte: „Prosím, mluv normálně, takto ti nerozumím!“ Pochopitelně nečekejte, že zareaguje hned, někteří kňourové jsou velmi vytrvalí a potřebují se důkladně přesvědčit, že to, co říkáte, skutečně myslíte vážně (doposavad měli pravděpodobně jinou zkušenost). A pozor, během vašeho sdělení se není potřeba rozčilovat, ba právě naopak – mluvte klidně, avšak jasně a pevně.
     
  • Je-li opravdu vytrvalý, v klidu a bez emocí mu asertivně připomínejte, ať mluví normálně. Nezdráhejte se mu i omluvit za to, že mu možná na některé věci neodpovíte, neboť mu jednoduše nerozumíte a na kňourání nebudete reagovat. Bude-li kňourat neúnavně dál, nevěnujte již jeho kňourání pozornost.
     
  • Kňourá-li vaše dítě v podstatě neustále, je docela možné, že zapomnělo, jak mluvit normálně a přirozeně. V takovém případě bude potřeba jej to znovu naučit a pomoci mu najít jeho přirozený tón hlasu. Z počátku ho za každé „normální“ mluvení chvalte: „Teď mluvíš pěkně, teď ti moc dobře rozumím…“ a podobně. 
7 faktů o záchvatech vzteku dětí. Tohle by vás mohlo uklidnit!

Jak dosáhnout toho, aby dítě nekřičelo a nemluvilo moc nahlas?

Témata: Batole, Péče o dítě a jeho výchova, Výchova, Školák, Rodiče, Předškolák, mozek, Tón, Hlas, Zlozvyk, Dospělí, Kňourání, Děti, Jak, Dobrá duše, Tón hlasu, Vnitřní pocit