[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Děti jsou magické bytosti, dokáží vás během pár chvilek, gest a úsměvů doslova rozpustit v přívalu lásky a něhy, což jim nebrání v tom, aby vás po pár minutách vytočily takřka do nepříčetnosti. Naprosto spolehlivým „drásačem“ nervů, jenž na mozek dospělého škrábe jako dlouhé nehty na hladký polystyren, je dětské kňourání. Málokterý verbální projev je tak mučivý. Malého nezdolného kňouru si v kolektivu oblíbí málokdo, ostatně podobně jako ukňouraného dospělého, který si dle některých odborníků přinesl tento zlozvyk z dětství.
Kňourání je jednou z cest, jak dosáhnout svého. Bohužel se z této „cesty“ občas stává zlozvyk, zvláště v situaci, kdy dítě díky vytrvalému a opakovanému kňourání dosáhne svého. Kňourat se dítě zpravidla naučí náhodně anebo jej od nějaké „dobré duše“ odkouká. Pakliže otravný kňouravý tón zafunguje – byl by mrňousek blázen, kdyby stejnou strategii nepoužíval i nadále. Pomyslný míč tedy vykopne dítě, avšak je zcela na rodičích, jak tento vykopnutý balón zpracují.
Kňourání je otravné a doslova toxické – jen si to vyzkoušejte! Začnete-li mluvit nepříjemně, vrzavě a kňouravě, začne vám po chvíli váš vlastní hlas doslova lézt na mozek a vaše vnitřní pocity se pozvolna začnou přizpůsobovat vašemu nepříjemnému hlasu. Kňourání je tedy nejen nepříjemné samo o sobě, ale také se během něj začnete cítit opravdu protivně a otráveně.
Jak dosáhnout toho, aby dítě nekřičelo a nemluvilo moc nahlas?