Maminka.czChování a vztahy

Dostal nálepku – a už se to s ním veze!

Martina Machová 13.  2.  2015
Máte doma „nekrásnější princezničku, nebo naopak nemotorného nešiku?“ Víte, že „nálepky“, které děti dostávají v dětství, ovlivňují jejich pozdější život? Bohužel obvykle ne pozitivně.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

„Zdenda se musí živit hlavou, od malička má obě ruce levé! „Eliška je naše buchtička, kam jí posadíme, tam ji najdeme! Koneckonců i tak vypadá.“ „Sárinka je prostě princezna, hezčí holčičku široko daleko neznám!“

Také máte ve svém rodičovském arzenálu komentářů podobně laděnou větu, kterou v různých obměnách velmi často používáte? Ba co víc! Hojně ji používá i vaše okolí; prarodiče, paní učitelka ve školce, známí apod. Pravděpodobně má taková věta reálný podklad, ale je opravdu nutné a něčemu prospěšné, aby naše pozitivní či negativní soudy měly děti neustále na talíři?

Víte, že se někteří psychologové domnívají, že tyto věty – jakési nálepky –, které děti slýchají od raného dětství, utvářejí jejich představu o nich samotných a mnohdy v životě vykonají mnoho zla.

Nálepky zavazují

„Každý z nás si nese v sobě nějakou vsugerovanou představu, předsudek, odsouzení, předurčení. A tyto představy zavazují!“ nerozpakuje se v souvislosti s „nálepka“ tvrdit známá psycholožka a autorka mnoha populárních knih Jiřina Prekopová. Na chování i přístupu k sobě samému je u mnohých dospělých i dospívajících patrné, jak moc jsou zakořenění v „nálepkách“, které jim přidělili jejich nejbližší. „Stojí mnoho sil překonat vsugerované představy a dítě tuto sílu většinou nemá.“ tvrdí dále Prekopová.

Ano, samozřejmě – někteří rodiče mohou naprosto realisticky vidět, že je jejich potomek neobratný, ale jak mu pomůže, bude-li to neustále slýchat? Proč mu raději neříct: „Nevadí, že si to pití zase rozlil, příště to zvládneš zase o kousek lépe, však ty se to naučíš! Pojď, utřeme to spolu.“

Negativní nálepka nikomu nepomůže

„Je vyčerpávající žít s negativní představou a správně se vyrovnat s pozitivní představou, zvláště když neodpovídá skutečnosti nebo se najednou zhroutí.“ píše ve své knize „Děti jsou hosté, které hledají cestu“ Jiřina Prekopová. Nemotora, trouba i pomalý šnek budou díky poznámkám okolí těžko šikovnější, chytřejší a rychlejší. Naopak – časem spíše rezignují, vždyť proč se snažit? Nálepka je nalepená a nikdo už se nebude příliš namáhat s jejím sundaváním.

I pozitivní nálepka může být zdrojem zklamání a frustrace

Nepochybně je skvělé chválit a správným způsobem povzbuzovat děti za to i v tom, v čem jsou dobré, co jim jde. Samozřejmě, že kupříkladu holčičky potřebují zvláště od svých tatínků slyšet, jak jim to sluší, jak jsou šikovné a hezké. Avšak nalepit na malou dívenku nálepku „naše nejkrásnější princezna“ může být pro holčičku do budoucna velmi frustrující a zavazující.

Z roztomilé princezny může totiž vyrůst naprosto „obyčejná“ slečna, která se se svou „obyčejností“ bude nelehko vyrovnávat. Zatímco v rodinném kruhu stále platí za uznávanou krasavici, její spolužáci na ní nic výjimečného neshledají – děvče je dezorientované, nerozumí situaci a hledá vinu buď v sobě, nebo spolužácích…a zatím je vina naprosto jinde.

Je vcelku přirozené, že mnozí z nás mají tendence určitou nálepku svému potomkovi nalepit. Nelepme ji však na své dítě (i když má mnohdy reálný podklad), nalepme ji raději na viditelné místo ve své mysli, abychom mohli dítěti v jeho nedostatcích a slabinách skutečně pomoci!

Témata: Chování a vztahy, Buchtička, Zdenda, Šárinka, Obměna, Mnohý dospělý, Šnek, Věž, Trouba, Správný způsob, Obyčejnost, Nal, Nálepka, Známá psycholožka, Slabina, Dostal, Jiřina Prekopová

Video