[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pamatuji se, jak jsem šla s dcerami ve dvou letech věku na očkování. Nechala jsem je, ať si vezmou dudlíky s sebou, protože jsem očekávala ryk. Místo toho ale holky po příchodu od lékařky dudlíky slavnostně zahodily a tím pro ně tahle životní etapa bez velkých dramat a křiku skončila.
Co se stalo? Paní doktorce se v deseti minutách podařilo to, co jsem já nezvládla v předchozím půlroce. Totiž vysvětlit mým dcerám, že „jéžiš, takhle velký holky a oni ještě mají dudlíky? To přece nejde. Zničíte si zuby, holky!“ A světe div se, autorita lékařova zafungovala mnohem účinněji, než ta naše rodičovská.
Jedno z největších možných nebezpečí, které může dudlík představovat, tkví v jeho příliš brzkém představení novorozenci. Pokud dítě ještě dostatečně jistě neovládá sací reflex, může ho dudání dudlíku velmi zmást. Pohyb pusinkou při saní a při dudání je totiž naprosto rozlišný. Proto odborníci doporučují nejdříve se ujistit, že dítě ví, jak sát z prsu či z flašky a teprve potom mu pro uklidnění nabídnout dudlíček. Další riziko představuje poměrně vysoká návykovost. Přesvědčit dítě, aby se v pozdějším věku dudlíku vzdalo, si často žádá nezměrnou a neúnavnou snahu rodičů i celého příbuzenstva.
Dudlíky ale nepředstavují pouze rizika. Jejich přínos je zřejmý. Dudání děti zklidňuje, způsobuje jim příjemné pocity a pomáhá jim usnout. Jana Š. se například svěřuje: „Navzdory všem psaným pravidlům naší porodnice dcera nedostala dudlík ode mne, ale od sester na neonatologické JIPce. Nezlobila jsem se. Hypotrofické dítě s hypoglykemií, které sice saje, ale nepolyká, pročež je živeno kapačkou a k tomu prakticky stále brečí, čímž se vysiluje, bude prospívat těžko. Dudlík nás zachránil a navzdory mým představám, že jí ho do roka seberu, vydržel dceři do 2 let a asi 3 měsíců.“ Další výhodou dudlíků je, že dětem nahrazují palec případně jiné prsty u rukou na cumlání. A jak rodiče, tak pediatři se shodují na tom, že cucání palce se odnaučuje mnohem hůře než dudání dudlíku.
Kolem dvou let věku byste ale svou snahu zbavit dítě dudlíku měli dovést do zdárného a definitivního konce. Čím dřív s tím začnete, tím lépe. Nedoporučuje se vzít dítěti dudlík ze dne na den. Raději dokola vysvětlujte, opakujte, dávejte dítěti dudlík pouze na spaní a odstraňte ho z jeho dosahu přes den. Pokud o něj projeví zájem, snažte se mu vysvětlit, proč to nejde, a pokuste se odvést jeho pozornost. Při dlouhodobém používání dudlíku – tedy po většinu dne u dětí starších dvou let – hrozí nejenom vyšší kazivost zubů, ale i jejich pokřivení a následná nutnost rovnátek.
Někteří pediatři razí teorii, že závislost na dudlíku v pozdějším věku dítěte může být výsledkem nedostatečné péče a zájmu ze strany rodičů. Dítě si připadá citově deprivované a tak se častěji a častěji uchyluje k dudání, které mu přináší příjemné pocity a vynahrazuje si tak nedostatek pozornosti dospělých.
Synovi budou dva roky za měsíc a upřímně zatím si nedovedu představit, že by byl již brzy schopen podobně heroického činu, jako jeho sestry v tom samém věku. Jednak si myslím, že by ho pohoršení lékařky nechalo naprosto chladným a jednak u něj pozoruju fixaci na dudlík mnohem větší. Jen doufám, že nevyvěrá z nedostatku rodičovské péče, ale spíše z pohodlnosti. Každopádně den, kdy dáme i tomu poslednímu dudlíku sbohem, se blíží a už k němu máme dobře našlápnuto.
Kdy jste vaší ratolesti sebrali dudlík vy? Poraďte maminkám triky a fígle, jak dítě zbavit tohoto šidítka.