[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Už od okamžiku, kdy vám váš gynekolog sdělil tu radostnou zprávu, že budete maminkou, nebo dokonce už ve chvíli, kdy se na těhotenském testu objeví ten správný pozitivní výsledek, plánujete, co všechno svému dosud nenarozenému potomkovi pořídíte.
Následujících devět měsíců pak pečlivě studujete časopisy a katalogy, bloumáte po obchůdcích s miminkovskými věcmi, surfujete na internetu, zkoušíte různé bazárky nebo pátráte po příbuzných, kamarádech a známých, abyste svou ratolest zahrnuli tím nejlepším, nejvhodnějším a nejužitečnějším.
Když je pak váš malý andílek konečně na světě, svědomitě kontrolujete, jak papá, hajá, jestli dostatečně prospívá, zda mu není zima nebo naopak horko, co je to za divnou vyrážku a podobně. Ano, to je samozřejmě v pořádku, ale v žádném případě byste neměla zapomínat také na rozvoj jeho duševních schopností.
Netušíte, kde začít? Nechcete svého kojenečka zahltit přemírou nových informací a podnětů? Dopřejte mu nejprve pocit jistoty, stability a bezpečí. Jen si to zkuste sami představit.
Devět měsíců si lebedíte u maminky v bříšku – okolní prostředí je příjemně teplé, přívětivé k vyvíjejícímu se zraku, celý den se jemně pohupujete, pečení holubi, pardon, kvalitní výživa vám sama létá do těla, o nic se nemusíte starat a je vám tak hezky, milo, útulno.
A najednou konec… něco vás z toho krásného bezpečí vyžene. Ven, kde tedy rozhodně příjemně není, nikdo už za vás nedýchá, o jídlo se musíte hlásit sami, světlo vás řeže do očí a toho hluku… a neustále nové věci a lidé. Máma, táta, babičky, dědečkové. Zkrátka vše, co jste dosud znali, je fuč.
Čtěte také: První lžička dobrot
A vy se neustále obáváte, co všechno bude najednou zase jinak. Proto se podobně jako tonoucí stébla začnete chytat jakýchkoli pravidelností a pevných bodů. Přesně z tohoto důvodu se neustále hovoří o tom, že děti milují stereotyp a rituály. Právě ty totiž představují ona pomyslná záchytná lana, jichž se mohou držet, jakési pevné základy, na kterých posléze vybudují celý svůj svět. S vaší pomocí, samozřejmě.
Jedním z takových rituálů může být například uspávání. Postupně, jak si ratolest zvyká na pravidelný režim den/noc, by mělo přicházet také vědomí, že noční cyklus začíná vždy v určitý čas a je provázen přesně daným, neměnným a opakovaným úkonem. Může to být například ukolébavka nebo krátká básnička, později je možné přidat pohádku na dobrou noc a je přitom jedno, jestli potomkovi nějakou přečtete z knížky nebo si ji sami vymyslíte.
Dbejte jen na to, abyste téma a délku volili úměrně věku vašeho malého andílka. Pohádkové příběhy mají pro rozvoj našich nejmenších větší význam, než jste se možná domnívali. Kromě toho, že jejich poslech rozšiřuje dětskou slovní zásobu a rozvíjí fantazii, přinášejí také našim ratolestem jasné poselství o základních archetypech světa, do kterého se narodili.
Právě z nich se dozvídají o věčném boji dobra se zlem (o tom, že v realitě nekončí vždy všechno dobře, zatím rozhodně vědět nemusí), o dalších protikladech mládí–stáří, krása–ošklivost, bohatství– chudoba, chytrost–hloupost atd. a také o tom, že se vyplatí mít dobré srdce a pomáhat ostatním.
Pokud se vám zdá, že je na pohádky ještě brzo, protože vaše robátko vám zatím sotva rozumí, pak vězte, že sice máte pravdu v tom, že pro něj vaše slova nemají ten správný význam, ale tón a melodie vašeho hlasu jsou doslova tím pravým pro jeho křehkou dušičku. Předáváte mu tak totiž to nejcennější – dítě si je vědomo toho, že má rodiče v daný okamžik jen pro sebe, že je pro něj důležité. Dopřejte mu ten pocit a samozřejmě také svoji lásku, blízkost, tělesný kontakt a mazlení, i to totiž přispívá ke stabilizaci miminka v jeho novém prostředí. Vždyť pro něj devět měsíců nikdo nebyl důležitější než máma a je tomu tak dosud.
Ano, učení nemusí být mučení, jak se říká. Chcete-li zásobit svého potomka ještě dalšími podněty, které napomohou jeho duševnímu i tělesnému růstu, můžete vyzkoušet například nejrůznější edukativní hračky, kolotoče, hrazdičky a podobně. Děťátko si různé tvary a barvy nejprve „ohmatá“ pohledem, později vyzkouší materiál, jak ručně, tak ústy. Kromě toho, že si „rozšíří své obzory“, tak rovněž procvičí jemnou motoriku.
Jestliže ještě navíc vámi zvolený předmět vydává nějaké příjemné zvuky vhodné intenzity, či hraje dokonce písničku, podpoříte kromě zrakového centra taktéž i to sluchové. Později by měla přijít na řadu různá leporela a obrázkové knížky, text zpočátku není tolik důležitý.
Prohlížejte si společně jednotlivé ilustrace, říkejte ratolesti, co na které z nich vidí, jak věci fungují a podobně. I v tomto případě ale platí všeho s mírou. Nepromítejte do dětí svá nesplněná přání a vize, nesrovnávejte je neustále s ostatními. Ačkoli existují jisté pevné vývojové mezníky, vše se prostě nedá naplánovat a žádné dítě neroste přesně podle učebnice. Není třeba umět všechno hned a dokonale. Rozvíjejte proto duševní schopnosti svého potomka nikoli nárazově, ale plynule a konstantně, a hlavně mu dávejte dobrý příklad.
Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.