Důvody, proč si vás nechce vzít, ale bojí se vám to říct

25. 3. 2013 07:58
Chodíme spolu téměř 5 let, přes 4 roky spolu bydlíme. Máme 15 měsíční dcerku, jednou za 2 týdny si jde posedět do hospody s kamarády, doma má vždy uvařeno, čisté vyžehlené prádlo, dcerka chodí čistá, starám se o ni, byla vymodlená (dost dlouho jsme na ni čekali), věnuju se jí, ano občas máme výměnu názorů ale to je snad všude, žádn z uvedených důvodů na nás nesedí, tak proč si mě sakra nechce vzít??!! Už aspoň kvůli dcerce, moje babička už mu několikrát říkala že by se ráda dožila svatby a že pro malou by to bylo lepší než půjde do školky, několikrát jsme se o tom bavili řčkl mi že je to jen nepotřebnej kus papíru, ale že já po tom toužím hrozně moc mít ten svůj den, to ho zkrátka asi nezajímá :'( a není to tak, že bych se nevyjádřila co chci a čekala že bude číst myšlenky, to ne.
Mikela 2. 10. 2014 10:17
Chodíme spolu 9 let, máme skoro 4letou dcerku, bydlíme spolu 6 let, svatba v nedohlednu, není pro něj vůbec důležitá. Tohle téma je u nás už tabu, nechce ani náznakem nic slyšet... nevím jestli se s tím někdy smířím, ale chtěla jsem mít v životě takovou normální úplnou rodinu, asi toho chci zkrátka moc. Jo život je boj.
Marta 18. 5. 2013 21:52
Ahojky, já si myslela, jak to mám těžké, ale tys mě trumfla. Nemyslím to špatně. My spolu žijeme přes 2 roky a plánujeme rodinu. Když jsem mu řekla, že to bude defakto "parchant" se jménem po matce, tak se skoro urazil, že se nebude dítě jmenovat po něm. Ale vůbec mu nedošlo, že by to měl řešit jinak. Také nevím, jak to řešit. Je nám oboum 33let, takže se na mladistvý věk ani nemůže vymlvit. Ale jsem beran, a vím, že pokud mě o ruku nepožádá, tak jakmile otěhotním, odcházím od něj a vracím se k rodičům, kde mám dobré zázemí a skvělé kamarády s dětmi. Je to jiné o tom mluvit, když to není aktuální, ale jak si něco vezmu do hlavy, tak to jen tak z hlavy nedostanu. A když chlap o mě nestojí (což dokazuje tím, že si mě nechce vzít) nevidím důvod, proč by měl chtít stát o dítě se mnou. Tak to vidím teď a vím, že to tak i bude, ale stát se může cokoli a já svůj názor poté změnit můžu. Ale trvám na tom, že je ponižující a absolutně nepřijatelé, aby se mé dítě jmenovalo po chlapovy, co mě nechce. a za tím si stojím. Jak řešit tvou situaci opravdu nevím, ale je to individuální. Každá svého strůjce štěsí.
??? 12. 4. 2014 22:48
Tak to jsem ráda že to i někdo další tak má. My jsme spolu 8let. Máme 2děti,2domy, další opravujeme a svatba,nebo alespoň žádost o ruku v nedohlednu. Vymlouvá se na rozvody v jejich rodině,že to je prý prokletí,prd prokletí,je jen zbabělý!!!!!lola
28. 8. 2017 16:24
já taky dlouuuuho čekala na svatbu, 5 let. Sice jsme neměli děti, ale dva psy, rekonstruoval se domek a od třetího měsíce, co jsme spolu chodili, jsme se k sobě sestěhovali. Postupem času jsem začala tlačit na děti i svatbu, ale nic se nedělo. Pak už jsem začala být nešťastná a padl tásadní rozhovor, kdy mi ex přítel řekl, že si mě nikdy nevezme a že se na děti necítí, i když mu bylo 34 let. Takže byl rozchod, přes rok jsem byla sama a pak přišel o sedm let mladší kolega, s kterým jsem třetí rok a na začátku prázdnin mě požádal o ruku a já se dočkala i svého vysněného zásnubního prstýnku od rýdla :) Myslím, že předchozí partner nebyl ten pravý, ale na to jsem musela přijít až časem. Nejlepší je, že teď čeká se současnou přítelkyní dítě a po narození má být svatba....taková klasika
5