Maminka.czŠkolák

Dvojí život dvojčat

, Časopis Moje psychologie
30. 11. 2009
Dvojí život dvojčat
Dvojčata jsou opředena tajemstvím a spoustou záhad. Jaké to je podobat se sourozenci jako vejce vejci? Žít s někým úplně stejným je jistě lákavá představa, ale vidět pořád svůj věrný obraz a nedívat se přitom do zrcadla může být i dost frustrující.

Snad každý z nás by chtěl potkat na ulici svého dvojníka, rozesmát se a zeptat se ho, jak se jmenuje, odkud pochází a jestli se náhodou naši otcové nepotulovali ve stejný čas na stejném místě. Pro někoho to může být lákavá představa.

Ale pro dvojčata je to samozřejmost už od narození. Při vyslovení pojmu dvojčata jde vždy o záruku něčeho zajímavého, poutavého. A hned se také nabízí mnoho otázek. Budou doopravdy k nerozeznání? Chodí stejně oblečena a je některé z nich chytřejší? Jsou na sebe takoví sourozenci výjimečně vázáni, anebo jsou úplně stejní jako ostatní lidé?
Dvojčaty jsou už třiapadesát let bratři Klapalovi z Brna.

Rudolf a Josef mají téměř celý život podobné zaměstnání. Jsou hajní a spojují je stejné zájmy. „Máme oba i stejné nemoci a stejné manželky. Vlastně skoro stejné. Ta má je mladší,“ smějí se pořád dobře naladění pánové. Bydlí kousek od sebe a kamarádí se jako zamlada. „Zajdeme spolu na mariáš. Lidé si nás často pletou, ale na to jsme si již zvykli,“ vyprávějí. A má vůbec podoba nějaké výhody? „Jasně. Vždy máte po ruce kamaráda. A když jsme si už lezli na nervy a pohádali se, tak za chvíli bylo stejně všechno v pořádku. Akorát mě štvalo, že jsem nebyl nikdy tak dobrý sportovec jako brácha. Při fotbálku vždycky chtěli jeho a na mě zbyla brána,“ říká Rudolf.

Bratři vzpomínají, jak dokázali ve škole oklamat učitele. „Kantor měl v třídnici napsáno: Rudolf sedí vpravo, Josef vlevo. Ale my jsme si přesedávali podle předmětů tak, jak jsme měli být zkoušení a jak to kdo uměl. Někdy se stačilo naučit jen polovinu předmětů. Jednou jsem šel za bráchu i na rande a políbil jeho dívku. Ta ale hned všechno poznala, protože brácha ji nikdy předtím pusu nedal a četl jí jen básničky,“ vzpomíná Josef.

Ale být dvojčetem, to nemusí přinášet jen samé výhody. Své o tom vědí třiatřicetiletá dvojčata Klára a Kateřina. „Když jsme něco provedly ve škole, byly jsme špatné obě. Vcelku je ale život dvojčat zábavný. A vidět se, aniž bych se koukala do zrcadla, je ještě zábavnější. A také nemůžete sestře říct: Koukni se, jak vypadáš, to je hrůza,“ uvádí Klára.

Božská stvoření?

V dřívějších dobách bývalo narození dvojčat považováno za něco velmi zvláštního. Některé kultury je uctívaly jako božská stvoření a lidé věřili, že přinášejí štěstí. Na jiných místech je ovšem pronásledovali nebo dokonce vraždili. Nejznámějšími dvojčaty v historii byli Romulus a Remus stojící u počátku legendárního Říma. Z bible je pak známý příběh Jakoba a Ezaua. Podle mytických dvojčat Castora a Polluxe dostalo své jméno souhvězdí Blíženců.

A nyní na polské politické scéně působí jednovaječná dvojčata Lech a Jaroslaw Kaczynski. Z celosvětových statistik vyplývá, že průměrně připadají jedna jednovaječná dvojčata na dvě stě padesát porodů. V Česku to byl na počátku devadesátých let přibližně každý 110. porod a v roce 2006 již každý 48. Příčinou narození dvojčat je rozdělení oplodněného vajíčka v prvních dnech po oplodnění. Proč k tomuto přirozenému klonování dochází, vědci úplně přesně nevědí. Je ale jasné, že jednovaječní sourozenci vstupují do života s identickou genetickou výbavou. Podobají se tak jako vejce vejci. To ale neplatí o jejich dvojvaječných protějšcích. Ti jsou „jen obyčejnými sourozenci“ narozenými náhodou ve stejnou dobu.

Já na bráchu, brácha na mě

Dvojčata mají velkou výhodu. Neustále se těší z pocitu druhého člověka, svého sourozence. Tím se navzájem uklidňují. Kontakty v podobě dotyků a někdy drobných šarvátek jsou psychologicky velmi důležité. Děti jsou na sebe velmi úzce vázány. Vyrostly spolu v děloze, dotýkaly se jedno druhého a bývají na sobě proto závislé. V některých případech pak přerůstá tato vzájemná závislost dvojčat běžné zvyklosti a sourozenci mají potřebu být spolu i v dospělosti. Extrémním příkladem jsou britské sestry Alice a Nellie Clarkovy. Ty v roce 2000 společně oslavily sté narozeniny a o rok později krátce po sobě zemřely. Nikdy se nevdaly a údajně po celý život nestrávily ani jednu noc odděleně.

A jak je to s výchovou dvojčat? Mají k nim rodiče přistupovat stejně, nebo mají spíše podporovat jejich individualitu? Totožné oblékání a společné akce sice vzbuzují zájem okolí, ale nemusejí být pro sourozence příjemné. Pokud chodí ve škole do stejné třídy, mívají učitelé problémy s jejich rozlišováním a často se uchylují k jednotné známce pro obě děti. Otázka společné školní docházky nebo rozdělení do různých tříd byla mnohokrát diskutována a názory na ni se liší. Výsledky výzkumů ukazují, že pozitivní efekt rozdělení se dostavuje obvykle až ve vyšších třídách základní školy. U malých dětí to přináší naopak pokles výkonu, protože bez sourozence ztrácejí děti pocit jistoty.

Každý umí něco jiného

„Při práci s dvojčaty je dobré rozlišovat, jestli se jedná o jedno- nebo dvojvaječná dvojčata,“ říká psycholog Radek Karchňák. „Jejich genetická výbava a následná odezva při výchově se bude lišit. Co musí rodiče při výchově vytvářet u jednoho dítěte, je u dvou daleko náročnější. Nejde ale o dvojí výchovu,“ dodává. Podle Karchňáka může být poměrně častým problémem takzvaná splývající identita dvojčat. „Rodiče záměrně staví dvojčata do stejné roviny, a tím dítě ztrácí svoji osobnost.

Mohou se mezi nimi začít projevovat konflikty, protože děti jsou v takovém případě se sebou nespokojeny. I dvojčata se od sebe mohou odmalička výrazně lišit, rodiče je ale směrují stejně, mnohdy je do něčeho nutí a nepoznají, že každé potřebuje něco jiného. Rozdíly v jejich útlém věku nerozpoznají. Požadavky na ně pak mohou být posunuté nesprávným směrem, což je pro děti špatná zkušenost,“ dodává psycholog. A jako příklad uvádí situaci, kdy dvojčata často navštěvují stejné kroužky nebo se věnují jednomu sportu, ale obě dvě nemají pro tyto činnosti stejné nadání.

„Profesor Čáp a doktorka Drápková z Filozofické fakulty zjistili při výzkumu, že matky dvojvaječných dvojčat charakterizují jedno z dětí jako problémové. Kdežto dvojčata jednovaječná jsou zpravidla chápána jako bezproblémová. A právě poměřování a škatulkování je na denním pořádku, což vede k problémům třeba i ve škole – opomíjené dítě může být pozadu. To se projevuje třeba až do třetí třídy,“ vysvětluje psycholog Karchňák.
Rada specialistů tedy zní zhruba takto: Neoblékejte děti stejně, podporujte jejich individualitu. Později si stejně samy řeknou, zda chtějí být stejně oblečené. Nabízí se i otázka, jestli se dvojčata „cítí“ na dálku. „To se nepotvrzuje,“ shodli se psychologové.
====Puberta = emancipace====

Nejpozději v době dospívání by se měla podle rad psychologů dvojčata vyprostit ze závislosti na rodičích a na svém dvojníkovi. Není to ale striktní pravidlo. V mnoha případech to probíhá bez větších problémů. Sňatek uzavírají dvojčata obvykle později než ostatní a častěji zůstávají svobodná. I tady dochází ke kuriózním situacím, například když se vezmou dva páry jednovaječných dvojčat. Děti obou manželských párů pak mají geneticky stejnou příbuznost jako sourozenci, i když jsou po právní stránce pouze bratranci a sestřenice.

Každý se mění. I dvojčata

Vědci se shodují, že vlastnosti jednovaječných dvojčat nejsou dány striktně genetickou výbavou či prostředím, ale souhrou obou faktorů. Mnoha průzkumy týkajícími se dvojčat se zabýval v 19. století Francis Galton, bratranec Charlese Darwina. Navrhoval sledovat u jednovaječných dvojčat vztah mezi vlastnostmi získanými při narození a povahovými sklony danými jejich pozdějším životem. Z jeho poznatků vyplynulo, že ani totožný genetický základ nezaručuje identitu dvojčat. Jejich epigenetický profil určující aktivitu nebo vyřazení jednotlivých genů se může výrazně lišit. Galton se sice později zdiskreditoval svou teorií eugeniky, výzkum dvojčat však pokračuje dodnes. U nejmladších dvojčat byl epigenetický profil prakticky shodný, u starších se objevily výrazné rozdíly. Studie ukázala, že příčinou jsou jak náhodné modifikace a defekty nahromaděné během života, tak i změny zapříčiněné vnějšími vlivy a způsobem života.

Maminka Roku 2019
Témata: Děti, Předškolák, Školák, Dvojčata, Časopis Moje psychologie, Život, Striktní pravidlo, Genetický základ, Škatulkování, Nerozeznání, Špatná zkušenost, Lákavá představa, Emancipace, Charles Darwin, Genetická výbava, Darwin

Mohlo by vás zajímat
Kdy nechat děti doma samotné? Nejdřív ve 12 letech, tvrdí odborníci!
Růstový spurt: Období nenasytného kojence vás potká několikrát
S dětmi jsem dospěl. Kvůli nim jsem přestal pít alkohol, říká Tomáš Třeštík
Záhada jménem syndrom ruka-noha-ústa. Pozor na záměnu
Zimní děti versus ty letní: Datum narození ovlivňuje zdraví i charakter
Eliánek spí od dvou měsíců ve svém pokojíčku, říká Dominika Mesarošová
Pár dní ve školce a už je zase nemocné? Poradíme vám, jak podpořit imunitu
Porodní pozice: Nikdo vám nemůže zakázat rodit vstoje nebo v dřepu
Po narození syna se můj obdiv k Táně prohloubil, říká Vojtěch Dyk

Horoskopy

Štír Pokračujete v krasojízdě profesního růstu a daří se vám dotáhnout do konce všechny plány, ve které…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Dana, Arpád





Aktuální vydání

Aktuální číslo časopisu

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Výhodné předplatné

Objednat předplatné