Maminka.czKojenec

Dvojité potěšení

Klára Kotábová 2.  3.  2010
Dvojité potěšení
Pamatujete si, když vám na ultrazvuku předvedli dvě tlukoucí srdíčka? Vzpomínáte, jak jste se těšila, trochu bála a nedovedla si život s dvojčaty představit? Jak se vám žije dnes?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Nejspíš jste nevyspalá, cítíte, že máte starostí až nad hlavu, toužíte po hodině klidu, kdy byste nemusela chovat, kojit, ulevovat od větrů nebo promazávat vysušenou kůži jednomu ze svých miláčků. Ocitla jste se ve spirále, o které máte pocit, že nikde nezačíná, nikde nekončí a hlavně, že vás už nikdy nepustí? Nebojte, bude lépe. Pro začátek se třeba můžete uklidňovat tím, že co vy zvládnete za tři roky, na to potřebují normální matky šest až osm let. Takže jste vlastně dokonalá. A kdo by v tomto případě dbal na únavu, probdělé noci, nepořádek nebo totální chaos? Vždyť jste vlastně jednička.

Nevýhody rodičovství na druhou

Rozhodně jsou. Zeptali jsme se maminky Jany, která si dvojčátka pořídila na třetí pokus, takže teď je maminkou šestileté Marušky, čtyřleté Kačenky a ročních dvojčátek – taky holčiček Míši a Petrušky. „Když jsem na ultrazvuku viděla dvě tlukoucí srdíčka, málem jsem omdlela, ale ani náhodou mě nenapadlo zvažovat Sophiinu volbu, kterou mi lékař nabídl. Tedy abych se jednoho miminka vzdala. Věděla jsem, že mě čeká peklo, ale když to tak příroda chtěla... Jenže jsem netušila, s čím vším se budu muset potýkat po narození holčiček. Najednou jsem zjistila, že obě předchozí holky byly zlaté. Mrňata totiž trpěla novorozeneckou kolikou, takže do jejich tří měsíců jsem se prakticky nevyspala, a když už byl chvíli klid, snažila jsem se věnovat těm starším. Jestli jsem spala dvě hodiny denně, tak je to moc. Navíc kromě provozních věcí mi velice brzo začaly vadit i problémy praktické.
S kočárem jsem se nemohla dostat do MHD, takže jsem byla většinu času uvězněná doma, že bych nejstarší dceru vodila na kroužky, na to jsem mohla rovnou zapomenout, protože vypravit čtyři děti najednou se mi poprvé podařilo asi před třemi měsíci. Takže jsem začala fungovat tak, že kdo mě chtěl vidět, musel přijet.

Když jsem šla s některým z dětí k lékaři, manžel si bral dovolenou a hlídal zbytek smečky, protože babičky máme na Moravě a poměrně akční, tudíž nedostupné. Taky jsem zjistila, že mám všeho hrozně málo. Myslím oblečení i hraček. Starší dcery dědily po sobě a najednou jejich výbavička nestačila, takže jsem musela investovat a dokupovat za nemalé peníze další dětské věci. Měla jsem taky pocit, že jsem absolutně špatná matka, protože starší holky jsem zahnala do pokoje, aby si hrály a stíhala jsem jenom základní servis.
Nakrmit je, vyprat jim, uložit je, pomazlit. Když jsem v časopisech pro maminky četla, jak bych měla být kreativní a dětem se věnovat, plakala jsem, že z těch mých se stanou primitivové a nekonkurenceschopní idioti, protože s nimi nedělám to či ono. Čas jsem totiž trávila kojením nebo uklidňováním mimin. Buď řvalo jedno, nebo druhé. Bylo to peklo, ke kterému jsem se občas přidávala i já a křičela na manžela, že už nemůžu dál. Byli jsme vážně taková poklidná domácnost.“

Běžné starosti

„Další problém byl s plenkami,“ pokračuje Jana. „Měla jsem pocit, že kontejnery v okolí našeho bytu plníme snad jen my. Holky měly spotřebu i dvacet plen denně, takže manžel je vynášel ráno i večer, aby se nám doma nehromadily. Když vedle sebe ležely v postýlce a začaly se hýbat, bála jsem se, že si vypíchnou oko, jenže když jsem je dala od sebe, řvaly, že se zase nevidí. Takže jsem nad nimi stála a hlídala je klidně celé, dlouhé hodiny.
Slevila jsem i ze svých hygienických nároků a dětičky koupala maximálně dvakrát týdně, prdelky jim oplachovala pouze v případě velké příhody. Většinou jsme totiž po koupání měli vytopený byt, já byla zralá na blázinec a v době, kdy jsme se blížili do finále s druhou dcerou, ta první se poblinkala nebo kompletně pokakala, takže jsme si to dali ještě jednou,“ líčí svou situaci Jana a dodává:

„Dost mě mrzelo, že mi kamarádky říkaly, jak se mám, když mám tak dlouhou mateřskou dovolenou. Kromě toho, že to dovolená rozhodně nebyla, nedvojnásobila se mi, pouze se k té standardní pár týdnů přičetlo. Ale vysvětlujte to někomu... Když pak holky začaly chodit, všude po bytě jsem nainstalovala bezpečnostní ohrádky, ale i tak jsem jim běhala neustále za zadkem. Jenže ony se pořád rozcházely a jejich starší sestřičky je pošťuchovaly. Musely chvílemi vypadat, jako že je někdo týrá, ale já to nebyla. Jejich bouličky a modřiny jsem olíbávala, ale hojily se tak pomalu... Manželovi jsem řekla, že je dovedu živé a zdravé do první třídy, ale pak je přebírá on,“ uzavírá nevýhody dvojčátek maminka.

Nezapomeňte na výhody

„Ale byla bych nespravedlivá, kdybych si jen stěžovala,“ upřesňuje Jana. „Vlastně mi to, že mě neustále někdo potřebuje, vyhovovalo, stejně jako to, že jsem si odrodila najednou a do porodnice se už nebudu muset vracet. S manželem jsme si čtyři děti plánovali, už když jsme spolu chodili, a mně se tak díky dvojčatům splnil sen. Myslím, že manžela bych po třetím děcku do dalšího už asi nepřemluvila, takže vlastně mám to, co jsem chtěla. Pravdou je, že jen ve trochu zrychlené verzi.“ Psychologové upozorňují, že dvojité rodičovství je sice náročné na nervy, na druhou stranu s sebou přináší i výhody. Právě takové, že se vám vynášení plenek a následně nočníčků neroztáhne na polovinu vašeho dospělého života, ale užijete si ho parádně během pár let. Stejně tak strach z prvních krůčků, období vzdoru, později pubertu. A že je kolem dvojčat víc práce? To přece nevadí, také se to děje jen jednou v životě...

Témata: Děti, Časopis Maminka, Kojenec, Třetí pokus, Potěšení, Totální chaos, Blázinec